Náckové uznají výsledek voleb, demokrati zapalují auta a vytahují rudé trenýrky. Komentátor se vysmívá elitám i jejich příznivcům

„Pro zjednodušení jim říkejme třeba demokraté a fašouni. Jenže kteří jsou kteří? Když se rozhlédneme po současném světě, v mnoha zemích uvidíme, že obyvatelstvo se názorově dělí přibližně půl na půl. Přičemž ona dělící linie nevede tak jako dříve ani tak po pravolevé ose, nýbrž spíše podle přístupu k civilizačním otázkám, respektive podle sympatií či antipatií ke stávajícím mocenským elitám, jež svět přivedly do současného, nepříliš povzbudivého stavu," vysvětluje Štěpánek na svých stránkách.

Pro jistotu ale dodává, že slovo elity nemá rád, protože je to podle něj pouze označení pro ty nahoře, nikoli značka jakékoli kvality. „Ta první polovina, jež stávající mocné podporuje a volí, sama sebe považuje za demokraty a humanisty, zatímco tu druhou polovinu neváhá nálepkovat jako extremisty, populisty, fašisty, xenofoby, nácky, venkovany či burany (můžete si vybrat) a více či méně jimi opovrhuje," tvrdí politik a komentátor.

Psali jsme: Havloidi, političtí gauneři, pakáž. Jděte se vycpat, šašci! Tohle se Horáčkovi, Hermanovi a spol. líbit nebude Generace spratků huláká, pohrdá tradičními hodnotami. Máme ji i u nás, rozjel se politik Tvrdá kritika ČT: Funguje jako totalitní zločinecká informační organizace. Lidé ale nejsou idioti  

Rozdíly v chování obou skupin se podle něj projevují především době voleb, jako byly v nedávné době třeba ty v Rakousku či USA. „A zatímco ti nálepkoví extremisté, populisté, fašisté, xenofobové, náckové, venkované a burani (můžete si vybrat) prostě respektují, že vyhrál ten druhý, viz Rakousko a Hoferovi příznivci, ti údajní demokraté z první skupiny se srocují v ulicích, křičí, že ten zvolený není jejich prezident, vymýšlejí dodatečné kličky jak výsledek zpochybnit, ba dokonce otočit, a občas i zapalují auta, viz USA a příznivci Clintonové nebo Velká Británie a ti, co projeli brexit, či u nás Karlovi pohrobci, jejichž bojovou zástavou jsou červené trenýrky," nebere si servítky Štěpánek.

„Že to tak v demokracii chodí, že vyhrát může jen jeden a že to nemusí být zrovna ten můj favorit, že normální je výsledek akceptovat a o změnu podle svého gusta usilovat až zase příště, tohle ti lidé, údajní demokraté, neakceptují. Demokracii totiž uznávají pouze tehdy, když je po jejich," zlobí se.

A co z toho podle něj plyne? „Nabízí se pochopitelně otázka, kdo že je to tedy vlastně demokrat. A odpověď? Jisté je, že tihle pseudoelitáři, kteří se považují za majitele jediné pravdy – zaznamenal jsem, že někdo jim docela trefně říká liberálfašisté –, to rozhodně nejsou. A naopak, ducha demokracie v sobě mnohem více mají ti opovrhovaní, údajní extremisté, populisté, fašisté, xenofobové, náckové, venkovani a  burani (můžete si vybrat). A co je vůbec největší tragedie? Presstituti v žoldu liberálfašounů, kteří tenhle pokřivený obraz světa spoluvytvářejí. Redakce na obou březích Atlantiku jsou jimi přeplněné," dodává ostře Štěpánek.