Rath: Julínkův chaos zůstává. Zdravotnictví pro chudé a bohaté

Pan ministr tak trochu "zjulínkovatěl", protože základní vlajkovou lodí této změny je opět zvýšení poplatků. Dnes už víme, že poplatky pacientům žádné pozitivní změny nepřinesly. Nesnížily návaly v čekárnách - zdravotnická zařízení ošetřují zhruba stejný počet pacientů jako před poplatky, ani se z pacienta nestal vážený klient, jak se nám snažil tehdejší ministr Julínek namluvit. Jediný, kdo na tom vydělal, byly majitelé zdravotnických zařízení, tedy i lékáren, u který poplatky nakonec skončí. Zda si za to vylepší lékárnu nebo pořídí lepší auto, je zcela na jejich uvážení.

Dnes je základním bodem předkládané novely zdražení pobytu v nemocnici 60 na 100 korun, tedy skokové zdražení lůžkové zdravotní péče. V podstatě jediným důvodem tohoto kroku je obava, že se zvýšenou DPH zdravotnictví přijde o řadu miliard. Pan ministr tak zoufale hledá každých 100 milionů, které by tam mohl dostat navíc. A opět to zaplatí pacienti.

Za 30-denní pobyt jsou to tři tisíce, které se nedají započítat do sociálního ochranného limitu, čili je musí zaplatit každý. Kdo to ale zaplatí za lidi, kteří nebudou mít ty 3 tisíce, protože jim nevystačí třeba jejich starobní nebo invalidní důchod, případně dlouhodobá nemocenská? Nemocnice bude podle zákona dluh vymáhat exekucí, zabavením majetku. Výsledkem budou stovky, tisíce lidských tragédií, kdy lidem přijde domů exekutor a bude jim zabavovat televizi, postel, bude jim prodávat střechu nad hlavou.

Ačkoli vláda slibovala, že alespoň částečně upraví onen „nejhloupější" poplatek za položku na recept, na tuto snahu plně rezignovala, a tak ho budeme platit dál.

Druhou klíčovou věcí je zavedení takzvaně základní a ekonomicky náročnější varianty péče. Poprvé v historii budeme zavádět dvojí medicínu - pro chudé a pro bohaté, pro ty, kteří na to mají a budou si moci koupit lepší chlopeň do srdce, lepší kardiostimulátor, a pro ty, kteří na prostě mít nebudou. Jaké možnosti bude pak třeba mít mladý hoch, který se vážně zraní a bude potřebovat novou endoprotézu? Bude chtít dál aktivně sportovat, ale lékaři mu budou muset říct, že mu dají buď základní kyčelní kloub za nějakých 20 tisíc, se kterým bude moci chodit do školy, anebo si na ten speciální za 100 tisíc bude muset těch 80 tisíc připlatit.

Kdo ale bude tím, který jasně určí, co je základní péče a co už je nadstandard, není z návrhu vůbec jasné. Mají to snad být úředníci zdravotních pojišťoven, kteří se jen tak podívají z okna a řeknou, tak třeba tahle operace je základ, ale naopak jiná je už příliš náročná, ať si ji lidé zaplatí sami? Toto ale může udělat jenom odborník a bude to nějakou dobu trvat. Vždyť do dneška se nebyla Ortopedická společnost schopna za deset, nebo patnáct let shodnout, co vlastně v endoprotézách je základ a co je něco lepšího, a jsou to profesoři, docenti, odborníci ve svém oboru.

Další nejasnou věcí je to, zda budou ceny jednotlivých zákroků jednotné, nebo bude mít každá nemocnice jiné ceny. Bude nějaký ceník, který bude viset, takže v nemocnici Na Homolce budu za konkrétní zákrok doplácet třeba deset tisíc a v nemocnici v Kladně třeba osm tisíc? Ani toto zákon vůbec nevysvětluje.

Poslední věc, se kterou tento zákon přichází je změna v lékové politice. Doufal jsem, že ministerstvo začne ten neuvěřitelný Julínkův chaos v lékové politice napravovat, ale to se bohužel nestalo. Chaos v podstatě zůstává, změny, které ministerstvo přináší, jsou pouze kosmetické. Dnes u nás máme zcela unikátní systém, kdy se za stejný lék platí různé úhrady. Nikomu to ovšem zjevně nevadí. Ministerstvo se chová jako by nevidělo, že SÚKL neplní svou zákonnou povinnost udělat revize, a vše nefunguje vesele dál.

Předkládaný návrh zákona není žádná reforma, jsou to pouze nahodilé výstřely, které vyvolávají spoustu nejasností. Pacientům přináší jedině zdražení zdravotní péče. V lékové politice ponechává chaos a mrhání veřejnými prostředky.