Bílou sobotou končí půst a křesťané rozjímají o Kristově smrti

Bílá sobota patří mezi nejdůležitější dny z velikonočních svátků. Na jeho sklonku totiž Ježíš vstal z mrtvých. Podle zvyku, pocházejícího z židovského počítání času, začíná nový den již po západu slunce. Oslava vzkříšení tak začíná již v sobotu v podvečer. Noc ze soboty na neděli, kdy Ježíš procitl, je nazývaná Velká a odtud pochází název Velikonoce.

Název Bílá je odvozen od bílého obřadního roucha, který v tento den nosili nově pokřtění. Na rozdíl od Velkého pátku je sobota dnem radosti a nové naděje. V kostelech se ozývá zvuk varhan a znovu se také rozeznívají kostelní zvony. Dalším symbolem tohoto dne je oheň. Obřad svěcení ohně je již 12 století starý. Před vigilií, tedy noční bohoslužbou, se posvětil oheň rozdělaný venku před vchodem do kostela. Od něj se zapalovala obřadní svíce "paškál", od ní si pak svíčky zapalovali i věřící. Mnozí si však domů nosili přímo žhavé uhlíky z obřadního ohně, aby s nimi zažehli nový plamen v kamnech. Obřad svěcení ohně zahajoval slavnost Vzkříšení, při které vesnicemi procházelo procesí.

Na Bílou sobotu končí čtyřicetidenní půst. Pečou se beránci a mazance, k obědu se podává polévka z čerstvých jarních bylinek. Beránek se rozkrajuje po příchodu ze mše oslavující Ježíšovo vzkříšení. Dovolené jsou i klobásky a nádivky doplněné jarními bylinami.