745 dní v zajetí: Celé Česko oslavuje návrat "Hanky a Tonči"

"Jsme šokováni, nadšeni a rozlila se námi úleva a euforie. Nic jsme netušili," sdělil Najman. Společně s dalšími lidmi založil před dvěma lety na facebooku stránku, kterou sledovalo přes 18.300 lidí. Podílel se také na založení internetové stránky na podporu obou žen. Na webu se mimo jiné zobrazoval čas, který ukazoval, jak dlouho jsou dívky v zajetí. Dnes by to byl 745. den.

Za záchrannou akcí byla turecká humanitární organizace IHH - Nadace pro lidská práva, svobody a humanitární pomoc. Podle bývalého ředitele organizace ADRA Jana Bárty se pracovníkům "humanitárek" daří navázat s místními kontakty a získat si jejich důvěru. "Pomoc přinášíte ne proto, že chcete lidi získat na svou stranu, ale protože musíte pomoci. Věřím, že existuje zákon setby a žně. Jestli přicházíte do krajiny s upřímností a sdílíte s lidmi jejich situaci, uvěří vám. Nejezdíte do země, protože z ní něco chcete, ale protože jinak nemůžete. Nemáte postranní motivace, máte úctu k tamní tradici a způsobu života, nepřišli jste ho zlikvidovat," uvedl Bárta.

Psali jsme: Češky unesené v Pákistánu jsou na svobodě. Nové informace  

Zpráva o propuštění žen je velmi povzbudivá i podle ředitele Střediska rozvojové a humanitární spolupráce Diakonie Českobratrské církve evangelické Jana Duse. "V žádném případě nepodceňujeme politická jednání a hrozbu případné síly, ale humanitární organizace jsou také nástroj. V Česku je problém, že tato třetí možnost není dostatečně brána v úvahu. Není to buď, anebo. Někdy je nutné použít i sílu a ukázat zuby. Máme tu ale rezervy, které mohou humanitární organizace doplnit," řekl Dus.

Podle něj humanitární organizace znají terén a mají v krizových oblastech kontakty na tamní "vlásečnice". Bárta míní, že roli hraje hlavně právě vybudovaná důvěra. "To je jedna z věcí, kterou nemůže státem zajištěná mise udělat," dodal bývalý šéf ADRA.

Organizace Člověk v tísni se k případu nechtěla dnes vyjadřovat. "Jsme rádi, že jsou na svobodě a že to takhle dopadlo. Nechceme to ale komentovat. K únosu jsme se nevyjadřovali předtím a nebudeme to dělat ani teď. Mediální pozornost v těchto případech škodí," řekl ČTK Marek Štys.

Jak únos v březnu 2013 probíhal?

Řidič Manú Chán uvedl, že autobus, v němž vezl obě čtyřiadvacetileté ženy, zastavili ozbrojenci v neklidné pákistánské provincii Balúčistán. Akce prý byla rychlá, trvala kolem pěti minut, uvedla Česká televize.

"Zamávali na autobus asi z 500 metrů, aby zastavil. Dva z nich přišli z pravé a pět dalších z levé strany. Pět (zleva) mělo na sobě uniformy a dva (zprava) byli v civilu. Jeden z nich držel v ruce bezdrátovou vysílačku. Myslel jsem, že jde o příslušníky bezpečnosti, kteří přišli zkontrolovat autobus," řekl Chán. "Pak dva z nich vlezli do autobusu a sebrali (automatickou pušku) AK-47 strážci (žen) a řekli jim všem (strážci a oběma ženám), aby vystoupili z autobusu," pokračoval.

Podle něj únosci hned poznali, že jde o cizinky - ženy seděly vpředu a ozbrojenci na ně promluvili anglicky. Turistiky nejprve odmítaly vozidlo opustit. "(Řekly): 'Ne, ne, ne.' Pak si ženy vzaly svoje zavazadla a únosci jim sebrali boty. A do jedné z žen strčili. Byla velmi rozrušená," řekl také řidič. Únosci přinutili rukojmí si sednout na zadní sedadla jednoho z terénních vozidel, kterými přijeli, a pět jich svoje zajatkyně obklopilo.