Vlastníkem cyklu Slovanská epopej je Praha, potvrdil soud

"Alfons Mucha celý cyklus zhotovil již od počátku s úmyslem věnovat ho Praze, nikdy neměl v úmyslu stát se jeho majitelem," konstatovala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Martina Tvrdková. Podle ní to vyplývá z celé řady listinných dokumentů. John Mucha s tím nesouhlasí a proti verdiktu se odvolá.

Hlavní město zdůrazňovalo, že své vlastnictví cyklu odvozuje od rozhodnutí ministerstva kultury z roku 1993. Dále poukazovalo na to, že vlastníkem pláten nebyl Alfons Mucha, protože jejich vytvoření si u něj objednal Crane, který je věnoval Praze.

Soudkyně došla ke stejnému závěru. Smlouvu mezi Muchou a Cranem z roku 1913 vyhodnotila podle tehdy platného občanského zákoníku jako smlouvu námezdní, tedy předchůdkyni dnešní smlouvy o dílo. Crane byl podle ní objednatelem díla, Mucha zhotovitelem. V následných protokolech o předání obrazů městu je jako dárce vždy uveden právě Crane.

John Mucha zdůvodnil podání své žaloby tím, že se snažil zabránit zapůjčení díla do Asie, kam epopej letos v únoru odcestovala. Novinářům dnes řekl, že podle jeho informací mají plátna po Japonsku zamířit i do Koreje nebo na Tchaj-wan. Obává se, že se obrazy poškodí. Malíř je podle něj daroval českému národu a nepřál by si, aby se vyvážely do ciziny.

Soudkyně to odmítla. "Sám Alfons Mucha by byl dnes možná pyšný na to, že to dílo odcestovalo na jiný kontinent, neboť on sám ve svých četných žádostech hlavnímu městu Praze žádal, aby Praha svolila k zapůjčení obrazů do různých končin světa," připomněla. Už z těchto žádostí je podle ní jasně patrné, že Mucha se nikdy necítil být vlastníkem díla.

Dvacítka velkoplošných obrazů inspirovaných slovanskou mytologií a dějinami českého národa bude do června k vidění v Tokiu. Původně se měla poté přesunout do Číny, ministerstvo kultury to však nepovolilo.

Právník Prahy Roman Felix dnes připustil, že závazek vybudovat pro epopej samostatné prostory město v minulosti odsunulo stranou. V době dokončení díla už totiž panslovanská myšlenka nebyla tak živá a později přišla druhá světová válka, kdy epopej nebylo možné vystavovat a naopak ji bylo nutné skrývat. Po válce pak bylo vybudování síně "mimo tehdejší uvažování i faktické možnosti města". Felix se ovšem vymezil vůči tvrzení žaloby, že se Praha k dílu chová macešsky. Epopej byla podle něj v mezidobí vystavována důstojně, například ve Veletržním paláci.