Četník Arazim je skutečný? Nejmenoval se Karel, ale Josef. A pátral po zločincích v Hradci

Ačkoliv si Dlouhý přizpůsobil některé detaily, při psaní se inspiroval skutečným četníkem. Jak píše na stránkách policie ČR, skutečný Josef Arazim se narodil dne 20. listopadu 1898 v obci Sedlčánky v politickém okrese Český Brod. Na jaře roku 1916 byl odveden a dne 11. května téhož roku povolán k 10. pěšímu domobraneckému pluku v Mladé Boleslavi.

„Po měsíčním výcviku v Tyrolích odjel se svým plukem na Italskou frontu, kde byl v červnu 1917 přiotráven bojovým plynem. Dne 26. července 1917 přeběhl do italského zajetí a už 5. října 1917 se přihlásil do československé zahraniční armády. Počátkem července 1918 byl střelec Josef Arazim odeslán frontu u Gardského jezera, Ferrary a Doss Alta. Po skončení války se zúčastnil osvobozování Slovenska a poté k 21. lednu 1921 byl demobilizován,“ popisuje Arazimovy osudy v armádě policista.

V srpnu 1921 se z Arazima stal četník. Za dobu své služby prošel různými funkcemi a působil na několika různých místech. Po okupaci působil jako velitel četnické stanice v Holicích. V roce 1943 však byl označen za „nespolehlivého“ a byl předčasně penzionován. Hned 5. května 1945 se však znovu přihlásil na četnické stanici v Holicích do služby. Při odzbrojování ustupujících německých jednotek byl Němci 6. května zadržen a jen se štěstím unikl popravě.

Po válce působil dalších 10 let jako člen Sboru národní bezpečnosti (SNB), pracoval v pohraničí a na Královéhradecku, pak byl přeložen do trvalé výslužby. Do roku 1961 pracoval jako vrátný, do důchodu šel v roce 1963. Zemřel 17. listopadu 1975. „Za své působení v legiích byl Josef Arazim několikrát vyznamenán. V roce 1922 obdržel Revoluční medaili a Spojeneckou Medaili Vítězství a dále dvě Italské medaile: Fattiche di Guera v roce 1923 a Unita di Italia v roce 1927. Za činnost v době německé okupace byla Josefu Arazimovi dne 9. srpna 1949 udělena Pamětní medaile za věrnost,“ uvádí Dlouhý.

Arazim ale není jediným četníkem, který měl předobraz ve skutečné postavě. Ve skutečnosti u českého četnictva na karlovarsku sloužili také Šiktanc, Jarý, Šebestík nebo Ambrož. Autor předlohy jim ale změnil křestní jména a často také hodnosti. Někteří z nich se podle Dlouhého dokonce zapojili do odboje proti okupantům.

V seriálu i v reálu měli četníci velmi těžký život, protože se na ně vztahovala celá řada omezení. Příslušníci četnického sboru byli v zájmu zachování apolitičnosti sboru zbaveni volebního práva, ženit se mohli až po dosažení věku třiceti let a až po odsloužení čtyř let, k čemuž se zavázali při vstupu do četnického sboru – a muselo jim to povolit zemský velitel četnictva. 

Četník a legionář Josef Arazim se kromě seriálu dočkal také pamětní desky. Ta je umístěna v Hradci Králové na domě na náměstí 5. května sloužil ve 30. letech v četnické pátrací stanici.