Velikonoční beránek spojuje křesťanství, judaismus i islám

Podle něj bůh vystavil Abraháma těžké zkoušce - vyzval proroka, aby k boží poctě obětoval vlastního syna Izáka. Abrahám překonal nástrahy ďábla a hodlal boží vůli skutečně splnit. Bůh ocenil Abrahámovu silnou víru. V poslední chvíli zasáhl a proměnil obětovaného mladíka v beránka.

Korán, svatá kniha islámu, tento případ popisuje také. Hlavními hrdiny jsou v něm prorok Ibrahim a jeho syn Išmael.

Beránek je nejčastějším obětním zvířetem, protože rituál pochází z kultury, která se živila především pastevectvím. Ovce tehdy byly symbolem majetku a blahobytu.

"V křesťanském prostředí jsou Velikonoce vůbec největším svátkem, kdy si věřící připomínají smrt Ježíše Krista, jeho vzkříšení a vstup na nebesa. V judaismu se přibližně ve stejném období slaví pesach - svátek kvašených chlebů. Je připomenutím osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavností probouzení půdy a země," vysvětluje publicista Albert Moldřík, který se specializuje na problematiku monoteistických náboženství.

V dobách, kdy v Jeruzalémě stál později Římany zničený Chrám (slavná Zeď nářků je jeho pozůstatkem), byla "pesachová oběť" klíčovým rituálem. Rodiny byly povinny přinést do Chrámu beránka (nebo kůzle), obětovat jej a večer sníst. Do dnešní doby se obětování beránka v judaismu přeneslo v symbolické podobě, kdy se na talíř dává opečená skopová kost. Ovšem samaritáni, příslušníci jedné z nejstarších židovských etnických skupin na Blízkém Východě, o svátku pesach beránka doteď obětují. A to ve své svatyni na hoře Gerizim.

"V muslimském prostředí je obětování beránka dodnes živoucí tradicí. Děje se tak během pohyblivého svátku zvaného bajram, který následuje po ukončení pouti do Mekky, nejsvětějšího města islámu. Je určen v první řadě pro ty, kteří pouť vykonali, ovšem slaví jej i ostatní muslimové," konstatuje Moldřík.

Lidé porážejí berany, ovce, případně kozy, velbloudy, krávy… Zámožnější rodiny obětují více zvířat. Maso se pak rozdělí na tři části - mezi rodinu, přátele a chudé. Oběť se musí provést rituálně přesně, jinak se svátek mění v jatka. Především je třeba zvířeti proříznout krční tepnu a krev nechat odtéct - spolu s ní podle islámských představ odejde i duše obětovaného zvířete. Ovšem už i v islámských zemích se začaly postupně šířit a sílit protesty ochránců zvířat proti tomuto prastarému zvyku. Oslava svátku bajram se - na rozdíl od našich Velikonocí - obejde bez alkoholu. Musilům totiž korán jeho požívání nedovoluje.