O Šedivém úterý se vymetaly pavučiny

K Šedivému úterý se, podobně jako k Modrému pondělí, nepojí žádné zvláštní obřady. Ani na lidové zvyky nebyly tyto dva dny nijak bohaté. Důvodem je zřejmě to, že z náboženského hlediska nehrály tak velkou roli jako dny nadcházející - Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční a Velikonoční pondělí.

Pro křesťany jsou Velikonoce nejvýznamnějším svátkem v roce. Společně s příchodem jara si totiž připomínají smrt a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ke kterému podle křesťanské víry došlo tři dny po jeho ukřižování. Jsou pohyblivým svátkem a každý rok se slaví jindy. Z rozhodnutí ekumenického koncilu, který se konal roku 325 v Niceji, byl totiž Ježíš Kristus umučen v době, která následovala po jarní rovnodennosti, ale ještě před tím, než nastal první jarní úplněk. Toto pravidlo se stalo základem pro určení data konání Velikonoc a Boží hod velikonoční, který předchází velikonočnímu pondělí, se tak slaví první neděli před prvním jarním úplňkem. Datum Velikonoc kolísá od 22. 3. do 25. 4.

Přestože Velikonoce vrcholí Velikonočním pondělím, pro křesťany svátky začínají mnohem dřív. Jejich příprava startuje na Popeleční středu, tj. 40dní předem, které pro křesťana znamenají šest neděl koncentrace, pokání, půstu. O páté neděli postní se v katolickém obřadu poprvé připomíná Kristova smrt. Šestá neděle, poslední postní neděle je Květná, jíž počíná velikonoční Svatý týden (Velký, pašijový týden). Květná neděle připomíná den, kdy Ježíš slavným způsobem vjel do Jeruzaléma a zveřejnil své mesiášské poslání. Lidé jej vítali a mávali palmovými větvemi.