ROZHOVOR | Nenazývejme svatého Václava kolaborantem, Čechy uchránil před germanizací, říká pro EZ historik Šebek

Hájí zásluhy vévody české země. Člen Historického ústavu Akademie věd České republiky Jaroslav Šebek oceňuje na svatém Václavovi jeho státnický rozměr. „Stal se symbolem a určitým duchovním zakotvením české státnosti. Osobně si myslím, že z hlediska současnosti je celá řada historiků jednotná v tom, že se snažil náš region směřovat prozápadně,“ je přesvědčený historik, který se v roce 2009 habilitoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde také vyučuje. O životě svatého Václava se příliš neví. „Dokonce se odborníci na raný středověk dohadují, zda zemřel v roce 929 anebo 935. K tomuto letopočtu se ale nyní přiklání většina badatelů.“ Svatý Václav měl tak zemřít před 1085 lety. Docent Šebek rovněž nedokáže říci, zda byl svatý Václav bratrem Boleslavem I. zvaným Ukrutný, úmyslně zavražděn anebo šlo o omyl. „Ani v tomto mezi historiky nepanuje shoda,“ přiznává.

Nacisté z něj udělali vzor a symbol podvolení se německé říši. Patron české země svatý Václav měl díky spojování s nacismem bouřlivý takzvaný posmrtný život. Odborník na církevní dějiny Jaroslav Šebek tvrdí, že ke spojení knížete a nacismu, který byl fascinován světcovým ústupkem před saským vévodou Jindřichem I. Ptáčníkem, přispěl nejvíce zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. „Velmi často se pak k otázce vztahu Václava a jeho bratra Boleslava I. vyjadřoval, protože tvrdil, že Češi by si měli vzít příklad ze svatého Václava, který se dokázal s německou říší dohodnout, a naopak varoval z příkladu Boleslava, jenž s říší pak bojoval. Ale samozřejmě neúspěšně,“ konstatuje odborník na církevní dějiny. 

Podle Šebka Heydrich říkal, že si Češi musejí vybrat, jestli budou svatým Václavem anebo Boleslavem I. „Ale pokud půjdou Boleslavovou cestou, musí počítat s tím, že je německá říše zničí. Heydrich tedy s historií z raného středověku velice operoval,“ tvrdí specialista na česko-německé vztahy. Rodák z Benešova nesouhlasí s legendou, podle níž si Reinhard Heydrich nasadil na hlavu neoprávněně Svatováclavskou korunu, a proto do roka na následky atentátu československých parašutistů zemřel. „Není doklad, o tom, že by si svatováclavskou korunu na hlavu nasadil,“ vyvrací chiméru držitel prémie Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky z roku 2006.

Na zneužívání odkazu svatého Václava v Protektorátu Čechy a Morava, kde se jako vyznamenání udělovala svatováclavská orlice či byl kníže vyobrazen na protektorátní pětitisícové bankovce, měli podíl i čeští kolaboranti. „Například ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády Emanuel Moravec používal obraz svatého Václava velmi často ve svých pravidelných proněmeckých rozhlasových projevech,“ praví v rozhovoru pro EuroZprávy.cz absolvent magisterského studia historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1993.

Šebek, který připomíná, že jej uznával Tomáš Garrigue Masaryk, byť byl vyznáním evangelík. „Jeho význam ocenil v tom smyslu, že za jeho panování jsme už měli stát uspořádaný a že jsme rovněž patřili do kulturního, křesťanského Západu. Podle mého názoru je tedy vidět, že ve svatém Václavovi můžeme najít jak symbol proněmeckého aktivismu, tak zároveň i symbol uvažujícího a moudrého státníka,“ míní Šebek, který připomíná, že na den výročí svatého Václava byl v roce 995 vyvražděn rod Slavníkovců.

OBRAZ KNÍŽETE SE KVŮLI BOLESLAVOVI MOŽNÁ VYLEPŠUJE

Pane docente Šebku, čím vás jako historika svatý Václav fascinuje?

Oslovuje mě jeho státnický rozměr, který samozřejmě známe jen z legend, přesto směle můžeme tvrdit, že se jedná o velmi výraznou historickou postavu. I když, jak se shodují někteří moji kolegové, například Dušan Třeštík, byl daleko významnější tím, co se stalo s jeho odkazem v takzvaném druhém životě. Stal se symbolem a určitým duchovním zakotvením české státnosti. Osobně si myslím, že z hlediska současnosti je celá řada historiků jednotná v tom, že se snažil náš region směřovat prozápadně. Usiloval i o určitou sebezáchovnou dohodu pro Čechy se saským sousedem, tedy pozdějším Německem.

Proč si myslíte, že se o knížeti z 10. století tak málo ví? Například o věrozvěstech Cyrilu a Metodějovi, kteří žili ještě v ranějším věku, konkrétně v 9. století, máme mnohem detailnější poznatky.

Musíme si uvědomit, že o všech tradicích se z reálného hlediska málo ví. Je to dáno tím, že z doby raného středověku moc pramenů není. V případě Cyrila a Metoděje hraje velkou roli skutečnost, že oni vstoupili do důležitých jednání s papežstvím, a proto zpráv o nich máme více. Přece jenom papežství mělo už dobře propracovanou agendu a v tomto směru můžeme říci, že šlo i o dobře fungující státní aparát. Ale u svatého Václava je informovanost ztížena tím, že se objevují jen určité zlomky v jednotlivých legendách, kronikách jako byla například Widukindova Saská kronika. My tedy opravdu nevíme, jaký ve skutečnosti kníže byl, protože u svatého Václava je tendence jej vykrášlovat možná v lepším světle, než v reálu byl, neboť stejně jako jeho mladší bratr Boleslav I. měl zájem na tom, aby bylo co nejdříve založeno biskupství a Čechy tak byly v tomto směru samostatné. Proto byla opravdu snaha jeho obraz vylepšovat, což zmiňuje i Dušan Třeštík, jeden z našich nejlepších znalců na období raného středověku. Rovněž byla snaha postavit ho do pozice vůči Boleslavovi, který přece jenom vystupoval v mnoha ohledech rozhodněji, a byl to člověk, který se snažil stát více upevnit, což se mnoha lidem nemuselo líbit.

Paradoxní je, že se ani neví, zda byl svatý Václav zavražděn 28. září 935 anebo už v roce 929…

V současné době se většina výzkumů kloní k letopočtu 935, ale například Josef Pekař (přední český historik přelomu 19. a 20. století, profesor a rektor Univerzity Karlovy – pozn. red.) ještě uváděl rok 929.

Kde se vzal kult o tom, že byl světcem, když oněch pramenů, jak už jsme zmínili, není mnoho?

Ke zmíněnému prohlášení světcem přispěla jeho translace (v rané církvi způsob prohlášení za svatého – pozn. red.) z původního pohřbu, který byl ze Staré Boleslavi do Prahy. Ale někteří znalci této doby uvádí, že to bylo až po smrti Boleslava I. A pak určitou roli sehrála také skutečnost, že byl pochován v centrálním kostele. Podle mě tyto důvody a momenty vedly k oné translaci. A také jak říkám, souviselo to s tím, že Boleslav I., fakticky jeho vrah, se snaží využít Václavova kultu k tomu, aby i on dosáhl svých politických záměrů, kam patřila snaha, aby vzniklo pražské biskupství, k čemuž ovšem nedošlo za Boleslavova života, ale až za éry Boleslava II. v roce 973.

Proč Karel IV. nechal zhotovit Svatováclavskou korunu?

Samozřejmě Karel IV. i s ohledem na to, jak se vyvíjel svatováclavský kult ve středověku, se skutečně snažil Svatováclavskou korunou zcela jednoznačně ukázat, že panovník není tím hlavním vládcem Zemí koruny české, ale je to svatý Václav, proto má koruna symbolický, až nadčasový význam. A úplně stejný význam má pro Maďary koruna Svatoštěpánská, kterou byli korunováni tamní králové. Tady je tedy jasně vidět, že ona symbolika je velmi v tomto smyslu podobná. Vrátil bych se ale k svatému Václavovi. Je nutné si uvědomit, že jeho odkaz přerůstal náboženský rozměr a je to podobné jako s mnoha skandinávskými panovníky, kteří se stali nejenom světci, ale i duchovními ochránci nově vzniklých států. Rovněž do této kategorie patří například Uhersko, kde je i kult svatého Štěpána či svatého Emericha. Zcela jednoznačně se v těchto osobnostech promítá nebo propojuje národní, státní i náboženský rozměr.  Pro zajímavost bych řekl, že o využití kultu svatého Štěpána ve 20. století se pak hodně zasloužil Miklós Horthy (celým jménem Miklós Horthy de Nagybánya, který byl maďarským viceadmirálem velícím rakousko-uherskému válečnému loďstvu, v roce 1920 byl zvolen regentem Maďarského království – pozn. red.), vládnoucí diktátor v Maďarsku, i když on sám byl protestantem. To znamená, že je vidět, jak i světci překračovali, což platí i o  svatém Václavovi, ryze katolický rozměr. Takže je patrné, že příklady, kdy světec je uctíván i několik století po jejich smrti, najdeme nejen u nás, ale i v zahraničí.

Respektovaný historik Dušan Třeštík, jehož jsme v rozhovoru už zmiňovali, přišel v roce 2001 s teorií, že svatý Václav byl zavražděn omylem. Podle něj Boleslav zřejmě nechtěl Václava zabít, ale ke sporu mezi oběma bratry opravdu došlo, a Václava pak víceméně omylem zabili Boleslavovi služebníci, kteří se domnívali, že brání svého pána. Souhlasíte s tímto tvrzením?

Historici o zmiňované teorii vedou neustále spory. Někdo z badatelů uvádí, že útok na svatého Václava byl skutečně cílený z mocensko-politického hlediska, protože Boleslav I. chtěl získat vliv. Dušan Třeštík říká, že to byla náhoda, že v celém případě hrálo roli určité nedorozumění, ale je samozřejmě otázkou, zda se dá dobrat k nějaké konkrétní shodě. Právě proto, že se vlastně bavíme o velmi skutečně vzdálené době, o níž neexistují důvěryhodné prameny, tak se těžko dozvíme pravdu.

A jak vy si jako odborník na církevní dějiny vysvětlujete otázku, proč nechal Boleslav I. svého staršího bratra Václava zavraždit, pokud se tedy budeme držet verze, že násilně přišel o život?

Protože jsem hlavně specialista na 20. století, tak bych osobně do těchto nejasností nezasahoval, neboť se domnívám, že ani mezi odborníky na raný středověk v této otázce nepanuje shoda.

KDYŽ NEPŮJDETE SVĚTCOVOU CESTOU, ŘÍŠE VÁS ZNIČÍ

Svatý Václav dokázal zachovat suverenitu českého státu, ale až poté, co  se domluvil se saským vévodou Jindřichem I. Ptáčníkem na takzvané dani míru (tribut pacis), která spočívala ve vyplácení 500 hřiven stříbra a 120 volů. Jeho bratr Boleslav I. byla ale zásadně proti. Kníže však nechtěl, aby se opakovala vojenská výprava z roku 929, kdy Jindřich I. Ptáčník spolu se svým rivalem bavorským Arnulfem vtáhli do Čech. Václavu je tak připisováno podrobení se římsko-německému tlaku, čehož se v Protektorátu Čechy a Morava chopili nacisté a světcův odkaz zneužili pro svou zrůdnou ideologii, že by se ostatní národy měly rovněž říši podvolit. Lze tedy říci, že právě títmto rozhodnutím vévody českých zemí si fašisté svatého Václava přisvojili?

Nejdříve musím upozornit, že zmíněný tribut pacis nebyl jenom pro Jindřicha I. Ptáčníka, ale byla to určitá forma domluvy i mezi jednotlivými státy. Na Václavovo rozhodnutí ohledně jeho kroku bylo velice citlivé české národní prostředí, a to už v 19. století. Řekl bych, že po roce 1848 je v některých liberálních kruzích vztah k českému vládci a světci velice problematický, a to za jeho vstřícnost vůči Němcům, což mu mnozí vyčítali. Ale samozřejmě už je k tomu potřeba dodat, že 19. století v podstatě přejímá své kategorie doby, která vlastně časy, tedy podvolením se Němcům, společnost vůbec neznala. Jednalo se o úplně jinou dobu a dost nehistoricky se pak operovalo s fakty z raného středověku v 19. i ve 20. století, kdy se v podstatě příběh Václava upravoval, podle toho, jaká politická strana či politický proud se k svatému Václavovi vyjadřoval.

Takže překrucování svatováclavské tradice se tady děje hodně i v 19. století, kdy jsou i obecně Přemyslovci považováni českými národními kruhy za příliš proněmecké a nakonec se tedy částečně vyzdvihuje Karel IV., i když samozřejmě on sám byl v podstatě minimálně z půlky také Lucemburk, neboť byl synem Jana Lucemburského. A je tedy pravdou, že se hlavně v podstatě i v 19. století daleko více zdůrazňuje husitská tradice, která je pro český národní tábor daleko lépe interpretovanější jako národní vzedmutí rozmachu a vlastně se tam projevuje to, že podle českých liberálů bylo husitství opravdu českou národní záležitostí. A zase se vlastně používá úplně jiná kategorie pro husitské hnutí, které bylo z velké části náboženské, čemuž už ale 19. století příliš nerozumí. Takže jasně vysvětluji, že problém zneužívání anebo dezinterpretace tradic nastává už v době 19. století, nikoli v tom dvacátém, ale v něm se samozřejmě historické nepřesnosti ještě více rozvinuly.

Trochu jsme ale odbočili od zneužití Václavova odkazu za nacismu…

Pošlapání světcova života nacisty hlavně nastává v době příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který si myslím, že i poměrně záměrně pro vstup do své funkce zvolil datum 27. září 1941, tedy předvečer svátku svatého Václava. A to proto, že Heydrich byl hodně ovlivněn mentalitou, která panovala ve vysokých kruzích SS, jež směřovala k tomu, že oni se nějakým způsobem cítili vyvolení, říkali si i Černý řád. Byly tam i takové tendence vracet se k romantizujícím rytířským příběhům a jedním z hlavních míst, kde se praktikoval takzvaný černý kult SS, byl hrad Quedlinburg (česky Kvedlinburk, hrad leží 50 kilometrů jihozápadně od Berlína pozn. red.). Právě zde je pochován vévoda Jindřich I. Ptáčník, jemuž svatý Václav ustoupil.

A právě proto se na hrad Quedlinburg ve východním Německu sjížděly nacistické špičky, neboť Jindřicha I. Ptáčníka brali nacisté za svůj vzor.

Ano, i šéf gestapa Heinrich Luitpold Himmler tady hovořil, že Jindřich I. Ptáčník je vzorem pro SS díky tomu, jak se snažil podrobit slovanské sousedy. Samozřejmě Heydrich nebyl stoprocentně nadšeným příznivcem úvah Heindricha Himmlera, protože on byl v tomto směru více racionálnější, ale tento pohled se mu hodil do jeho plánů. Heydrich vlastně zkoumal otázku vztahu Jindřicha Ptáčníka k svatému Václavovi. Pro Heydricha to byl důvod k tomu, aby prezentoval svatého Václava jako historickou osobnost, která se dobrovolně podřídila, jak říkal vlivu německé říše a s tím přijel do Prahy 27. září 1941. Velmi často se pak k otázce vztahu Václava a jeho bratra Boleslava I. vyjadřoval, protože tvrdil, že Češi by si měli vzít příklad ze svatého Václava, který se dokázal s německou říší dohodnout a naopak varoval z příkladu Boleslava, jenž s říší pak bojoval. Ale samozřejmě neúspěšně. Zastupující říšský protektor proto říkal, že si Češi musejí vybrat, jestli budou svatým Václavem anebo Boleslavem I. Ale pokud půjdou Boleslavovou cestou, musí počítat s tím, že je německá říše zničí. Heydrich tedy s historií z raného středověku velice operoval.

Veřejnost i historici se neustále dohadují, zda si Reinhard Heydrich nasadil na hlavu Svatováclavskou korunu. Stalo se to, anebo jde o vymyšlený příběh?  Pověst totiž tvrdí, že kdo si Svatováclavskou korunu nasadí na hlavu neprávem, do roka zemře. A Heydrich po atentátu, který 27. května 1942 provedli českoslovenští parašutisté Jan Kubiš a Josef Gabčík v rámci Operace Anthropoid, skutečně 4. června 1942 zemřel.

Je to jeden z momentů, který se dostal do novodobých legend. Může za to právě  scéna, kdy v listopadu roku 1941 přichází do klenotnice, aby si prohlédl korunovační klenoty, a současně při té příležitosti řekne, že německá, tedy třetí říše, bere Protekrotát Čecha a Morava pod svou ochranu a přitom se díval na klenoty. Z toho pak vzešla zpráva, která byla uvěřejněna na všech hlavních stránkách důležitých protektorátních novin. A později po atentátu československých parašutistů se zrodila legenda, že si korunu nasadil na hlavu, a tudíž ho stihl spravedlivý trest. Zvěst se rozšířila v okamžiku, až když nepřežil atentát. A řekl bych, že ji ještě více do českého národního podvědomí umocnil film Atentát od režiséra Jiřího Sequense, kde má tuto scénu přímo explicitně natočenou. Ještě se k tomu rozšířila další pověst, že Reinhard Heydrich nasadil korunu na hlavu svému synu Klausovi, který pak tragicky zahynul poté, co vjel na kole pod nákladní auto. Podle mě se legenda skutečně vytvořila až expos a není doklad o tom, že by si Reinhard Heydrich Svatováclavskou korunu na svou korunu nasadil. Jedná se tedy o takzvané městské legendy.

V Protektorátu Čechy a Morava se odkaz svatého Václava hodně zneužíval. Například se měl točit velkofilm podle nacistické ideologie, do hlavní role světce byl obsazen herec Karel Höger, nakonec se ale snímek nepovedlo dokončit, rovněž se udělovala svatováclavská orlice i svatováclavský řád, kníže byl vyobrazen na protektorátní pětitisícové bankovce, kolaborantům zrůdný režim zase umožnil vznik svatováclavské roty, k níž dnes vzhlížejí domácí neonacisté. Jak přivlastnění kultu svatého Václava fašisty vnímáte?

Šlo o velmi silné zneužívání tradice, protože svatý Václav, ale dokonce i Karel IV., byli hojně spojováni s nacistickou propagandou, ale bohužel se na tomto dění dost aktivně podíleli místní kolaboranti, asi nejvíce z nich Emanuel Moravec, (ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády – pozn. red.), ale také blízký spolupracovník prezidenta Emila Háchy Josef Kliment, který v tomto duchu napsal článek už na začátku protektorátu, tedy v březnu 1939. Co se týče Emanuela Moravce, tak on používal obraz svatého Václava velmi často ve svých pravidelných proněmeckých rozhlasových projevech, stejně tak se snažil svatováclavskou tradici dostat i do symboliky jím založeného kuratoria pro výchovu protektorátní mládežnické organizace. Bohužel lze říci, že kolaborační reprezentace i nacistický aparát účinně pracovaly s motivem svatého Václava. Režim totiž předpokládal, že český světec, podobně jako Karel IV., jehož nacisté nepovažovali za českého panovníka či krále, ale za německého císaře, jsou v Čechách velmi uctívaní a přes ně jako české symboly, chtěli společnost ovládnout. Koneckonců Heydrich napsal dopis Martinu Bormannovi, který byl vedoucí kanceláře vůdce Adolfa Hitlera, že právě přes tyto osobnosti lze Čechy zmanipulovat.

CHLADNÝ KLAUS SE ZEMANEM, NAOPAK UZNALÝ MASARYK

Vrátil bych se téměř do současnosti, protože dvacet let stará událost v dějepise nic neznamená. Letos je to dvacet let, co památku svatého Václava slavíme jako státní svátek, který označujeme za Den české státnosti. Když se 19. května roku 2000 ve Sněmovně o novém státním svátku hlasovalo, vystoupil v pravé poledne nynější prezident Miloš Zeman a tehdejší premiér a řekl, že svatý Václav je symbolem servility a kolaborace. Co si zpětně o výroku současné hlavy státu myslíte?

Tady je právě vidět, že v českých širších vrstvách zůstalo z doby nacismu hluboce zakořeněno přesvědčení, že svatý Václav byl k Němcům až příliš moc vstřícný. Nacistické zneužívání jeho odkazu se později přeneslo i do komunistické progandy, která rovněž jeho odkaz znevažovala, a to tím, že poukazovala na využívání fašistickým Německem. Komunisté tak Václavovu památku devalvovali. A tehdejší projev Miloše Zemana ukázal, že zmíněné podvědomí, kdy byl svatý Václav označován za kolaboranta či servilního vůči Němcům, ze společnosti úplně nevymizelo. Důkazem toho byl i projev Miloše Zemana, jenž byl zásadně proti, aby se zaváděl státní svátek na den svatého Václava, který má spíše konotaci Dne české státnosti, nikoli jako osoby svatého Václava.

Je ale zvláštní, že Miloš Zeman po své první inauguraci prezidentem České republiky v březnu roku 2013 šel poté, co se poklonil památce Tomáše Garrigua Masaryka, uctít ostatky svatého Václava, jehož před třinácti lety dehonestoval. Jak si Zemanův obrat vysvětlujete?

Jedná se o opravdu zajímavý obrat, když nejdříve o vládci hovořil jako o symbolu servility i kolaborace, a pak se mu jde poklonit. Tehdy jsem prezidentovo gesto chápal jako snahu vytvářet pocit sjednocení společnosti. Je nutné si připomenout, že i Václav Klaus, který se dříve na adresu katolické církve nevyjadřoval úplně pochvalně a nenašel nejideálnější porozumění s arcibiskupem Miloslavem Vlkem, se přesto šel po své druhé inauguraci v březnu 2008 i on poklonit k ostatkům, lebce svatého Václava, aby mu vzdal státnický hold. V tomto směru na něj navázal i Miloš Zeman.

Jaký je váš osobní názor jako historika na svatého Václava i vzhledem ke zmiňovanému zneužívání jeho odkazu nacisty? V létě jste v rozhovoru pro EuroZprávy.cz zmínil, že je naprostým nesmyslem považovat mistra Jana Husa za průkopníka komunismu, neboť husité vyhlásili zákaz soukromého vlastnictví a kritizovali církev za hromadění majetku. Tehdy jste uvedl, že nejde žádnou historickou osobu přesazovat do vzdálených století, v nichž nežila a vytvářet si tak o ni aktuální, falešný obraz.

Ano, to je pravda a na tom trvám. Co se týče významu nebo vnímání svatého Václava, pak bych rád vzpomenul i na názor prvního československého prezidenta a velké autority Tomáše Garrigua Masaryka. Byl sice evangelíkem, ale přesto ocenil význam svatého Václava v tom smyslu, že za jeho panování jsme už měli stát uspořádaný a že jsme rovněž patřili do kulturního, křesťanského Západu. Tedy do významného civilizačního okruhu. Masaryk se samozřejmě zmiňuje i o tom, že se svatý Václav snažil dohodnout se svými sousedy, včetně Němců. Takže zde je jasně patrné, že interpretace historické osoby vždy záleží na tom, kdo ji říká a s jakým cílem o ní hovoří. Podle mého názoru je tedy vidět, že ve svatém Václavovi můžeme najít jak symbol proněmeckého aktivismu, tak zároveň i symbol uvažujícího a moudrého státníka, který se snaží myslet předně na dobro svého národa. Můžeme i říci, že díky strategii, kterou uplatňoval svatý Václav, nás možná uchránila od osudů jiných slovanských národů, které byly v té době germanizovány.

Předpokládám, že vy svatého Václava za kolaboranta nepovažujete.

Určitě jej jako kolaboranta nevnímám.

Na závěr je nutné zdůraznit, že 28. září si nepřipomínáme jen památku svatého Václava, ale i vyvraždění rodu Slavníkovců, k němuž došlo v roce 995 ze strany českých velmožů v Libici. Útok tehdy přežili jen vévoda Soběslav Slavníkovec, svatý Vojtěch, druhý pražský biskup, a jejich nevlastní bratr svatý Radim, první arcibiskup hnězdenský.

Ano, to je také dobré si připomenout. Protože tehdy se odehrála další symbolika tím, že vyvraždění Libice i rodu Slavníkovců proběhlo právě na den svatého Václava, kdy podle legend útočníci nerespektovali datum vztahující se k Václavovi a obránci Libice volali na agresory, že je svátek svatého Václava, aby přerušili obléhání, ale velmožové říkali, že naším pánem není Václav, ale Boleslav II., tehdy vládnoucí kníže. Samozřejmě, že i christianizace (pokřesťanštění) a prosazování se svatováclavského kultu bylo hlavně v době raného středověku velice obtížné a vůbec nelze hovořit o tom, že svatý Václav prosadil christianizační principy, to v žádném případě, o tom právě svědčí i osud svatého Vojtěcha.