Rozzlobení lidé bez práce, nemají peníze na povinné cesty na poštu

Část nezaměstnaných je od listopadu podle nového zákona povinna pravidelně docházet na určené kontaktní místo. To může být od bydliště vzdáleno i několik desítek kilometrů. "Nezaměstnaní lidé se ve velkém obrací na kancelář ombudsmana se stížnostmi na vysoké výdaje na dopravu, které s ohledem na svoji aktuální finanční a sociální situaci nejsou schopni hradit," řekla Hrazdílková.

O tom, kteří nezaměstnaní podléhají pravidelné "kontrole" rozhoduje příslušný pracovní úřad. V praxi to znamená, že uchazeči odpovídající definovaným kritériím, jimiž jsou například opakované evidence na úřadu práce, uchazeči, kteří v posledním půlroce pracovali méně než deset dní, mladiství do 26 let nebo absolventi, se musejí dvakrát až třikrát týdně v přesně stanovený den a čas hlásit na příslušné pobočce České pošty v takzvaném Czech Pointu. Tento systém má podle ministerstva práce a sociálních věcí omezit nelegální zaměstnávání.

Lidé, kteří se na ombudsmana začínají ve zvýšené míře obracet, namítají podle Hrazdílkové řadu problémů, které jim systém způsobuje. Nejčastěji zmiňují vysoké náklady na dopravu. Nejde přitom jen o nezaměstnané z malých obcí, ale třeba i z Prahy. "Zatímco schůzky na úřadech práce se domlouvají jednou za měsíc, na Czech Point musí jezdit dvakrát až třikrát týdně," řekla Hrazdílková.

Ne vždy je přitom příslušná pobočka, na níž se musí hlásit, v pěší vzdálenosti, takže jsou nuceni platit za dopravu, což v jejich už tak obtížné sociální situaci představuje další zátěž. "Ochránce se setkal s případem, kdy nezaměstnaný takto měsíčně projezdil téměř dva tisíce korun," poznamenala Hrazdílková.

Nezaměstnaní poukazují na skutečnost, že neustálé dojíždění do Czech Pointu omezuje jejich možnost aktivně si hledat práci. Zvlášť omezující je to v případě, kdy by kvůli hledání zaměstnání museli odjíždět z území svého bydliště, tedy z dosahu Czech Pointu.

Lidé si také stěžují na jednostranné a direktivní určování termínu a času další schůzku na kontaktním místě. "Termín vygeneruje systém, aniž by měli uchazeči o zaměstnání jakoukoli možnost ovlivnit a přizpůsobit ho dalším okolnostem a aspektům života. Typicky se to týká lidí z obcí s horším dopravním spojením nebo rodičům, kterým systém neumožňuje posunout schůzku tak, aby například nekolidovala s vyzvedáváním dětí ze školy," vypočítala systémové chyby Hrazdílková.

Ombudsman začal celý systém sledovat již na konci loňského roku. Zahájil jednání s ministerstvem práce a sociálních věcí a oslovil také centrální pracovní úřad. "Ověřujeme fungování projektu a analyzujeme, jestli kritéria pro zařazení do systému nejsou diskriminační, například z důvodu věku nebo pohlaví," řekla Hrazdílková.

Vzhledem k současnému právnímu zakotvení projektu ochránce doporučuje, aby byli uchazeči, kteří jsou do systému zařazeni, opatrní při plánování soukromých aktivit a aby si pečlivě schovávali veškeré doklady, které by mohly v budoucnu potvrdit jejich tvrzení. Zejména se to týká dokladů prokazujících vážné důvody, kvůli nimž se uchazeč nemohl dostavit na kontaktní místo veřejné správy v uloženém termínu, dokladů o aktivitách při hledání zaměstnání. "V případě, že uchazeč plánuje delší soukromou cestu, doporučuje ochránce požádat o ukončení evidence na úřadu práce a po návratu opět požádat o zařazení do evidence. Pokud by šlo o přetržku kratší než jeden měsíc, bude plátcem zdravotního pojištění za uchazeče po tuto dobu stát," uvedla Hrazdílková.

Jestliže uchazeči vzniknou v důsledku zařazení do systému zvýšené výdaje na dopravu při návštěvě kontaktního místa, které nemůže s ohledem na svoji aktuální finanční a sociální situaci hradit, je pak podle Hrazdílkové ombudsman přesvědčen, že na tento účel by měl stát žadatelům poskytnout mimořádnou dávku pomoci v hmotné nouzi.