Trump tlačí svět na pokraj recese. Lze ji ještě odvrátit?

Podle bývalého britského premiéra Gordona Browna, který se aktivně podílel na mezinárodní reakci na finanční krizi v roce 2008, stojíme před nevyhnutelnou hrozbou recese, kterou lze ještě odvrátit, pokud se rychle a koordinovaně spojí světové ekonomiky.

Trumpova administrativa se snaží přenést výrobu zpět do Spojených států, což dělá prostřednictvím vysokých cel na dovoz. I když některá cla dočasně uvolnil, nejde podle Browna o skutečný ústupek, ale spíše o strategii "vyhrotit, aby se později mohlo ustupovat". Cílem zůstává ochrana domácí výroby za každou cenu, což ovšem destabilizuje globální dodavatelské řetězce a uvrhává svět do spirály ekonomické nejistoty.

Britský opoziční lídr Keir Starmer již v pondělí varoval, že svět už nikdy nebude stejný, a že snaha zvládat krize bez systémových změn povede jen k "řízenému úpadku". Brown s tímto postojem souhlasí a vyzývá k vytvoření "ekonomické koalice ochotných" – tedy skupiny světových lídrů, kteří věří v mezinárodní spolupráci a chtějí společně chránit pracovní místa a životní úroveň obyvatelstva.

Prvním krokem by podle něj mělo být zmírnění otřesů, které Trumpova celní politika způsobila. Stejně jako v roce 2009 je podle něj potřeba podpořit exportní a importní firmy rozšířeným úvěrováním. Zároveň vyzývá Čínu, aby místo exportní expanze posílila domácí spotřebu – pokud chce být světovým lídrem volného obchodu, musí se podle něj chovat odpovědněji.

Ekonomické škody ale podle Browna nekončí u tarifních otřesů. Klesající spotřebitelská důvěra a omezené investice ohrožují růst, a tak je podle něj na místě celosvětové koordinované snížení úrokových sazeb, a to i ze strany USA, doplněné o aktivní fiskální politiku tam, kde je pro ni prostor.

Brown připomíná, že instituce jako Mezinárodní měnový fond a Světová banka disponují prostředky, které mohou rychle pomoci – konkrétně zmínil možnost mobilizace 150 miliard dolarů ve formě grantů a půjček a bilion dolarů prostřednictvím MMF. Podobný koordinovaný zásah v roce 2009 zabránil tomu, aby se tehdejší krize proměnila v globální depresi.

Zatímco Spojené státy se stahují z role světového lídra, Brown vidí příležitost pro Evropu. Kontinent má nižší inflaci než USA a větší prostor pro fiskální expanzi, což umožňuje snižování úrokových sazeb. Nový německý kancléř Friedrich Merz má podle něj prostor k dalšímu uvolnění prostředků v souladu s tzv. "Draghiho zprávou", která se zaměřuje na posílení evropské konkurenceschopnosti.

Spojené království by podle Browna mělo prohloubit spolupráci s Evropskou unií nejen v otázkách obchodu, ale i obrany. Navrhuje vznik speciálního evropského obranného fondu mimo oficiální rozpočty států, který by umožnil efektivnější zbrojní zakázky a zároveň uvolnil prostředky na jiné oblasti.

Pokud by Spojené státy selhaly v roli věřitele poslední instance, mohla by podle Browna Evropská centrální banka rozšířit měnové swapy a tím pomoci zemím čelícím nedostatku likvidity. Významnou roli by v tomto mohla sehrát i globální Rada pro finanční stabilitu, která by měla urgentně zhodnotit, jaké rizikové faktory by mohly ohrozit stabilitu bankovního a nebankovního sektoru.

Pro Velkou Británii je podle Browna zásadní podpořit exportní růst. Ten by měl být založen na cílené průmyslové politice, která zvýší konkurenceschopnost klíčových odvětví – od umělé inteligence a biotechnologií až po kreativní průmysly a energetickou transformaci. Důraz klade na větší investice do výzkumu, rozvoje dovedností i ochrany autorských práv.

Současná krize podle něj ohrožuje nejen multilateralismus, ale i samotné základy mezinárodního právního řádu, humanitární pomoci a práva národů na sebeurčení. V závěru textu Brown slibuje druhý díl svého zamyšlení, který se bude věnovat možnostem vybudování nového světového pořádku. Než se k tomu ale dostaneme, je podle něj klíčové ukázat, že svět se dokáže sjednotit v zájmu ochrany životní úrovně lidí.

Poučení je jasné: v globalizovaném světě žádná země neobstojí sama. Mezinárodní spolupráce není luxusem, ale nutností. Pokud podlehneme ideji nulového součtu, kde zisk jednoho znamená ztrátu druhého, prohrajeme všichni.