KOMENTÁŘ | Putin snahou o odstoupení od New START překonal nejhorší sovětské diktátory. Pro Kreml brzy může znamenat přítěž

Ruské ministerstvo zahraničí později téhož dne uvedlo, že země bude nadále dodržovat limity, které vymezila právě smlouva nahrazující SORT. Chce zachovat stabilitu v systému omezování proliferace jaderných zbraní. Roku 2011 se americký prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Dmitrij Medveděv dohodli na limitu pro své jaderné hlavice na raketách dlouhého doletu na úrovni 1550 kusů. Smlouva má po prodloužení z roku 2021 platit do 2026.  

Postupně se ukazují neshody, které napříč ruskými elitami existují. Vyjádření resortu i prezidenta přišla jen pár hodin po sobě. Otázkou je, jestli Vladimir Putin napříč špičkami ruského režimu ztrácí respekt nebo zda je vůbec duševně v pořádku.  

Kondice ruského diktátora je předmětem dohadů skrze různými obory především od začátku jeho vyhlášení „speciální vojenské operace“. Za několik desítek hodin si budeme připomínat právě tento okamžik, který nebezpečně ovlivnil evropskou a světovou jadernou bezpečnost.  

Jaderné zbraně se poprvé od studené války staly předmětem přímého a nijak neskrývaného zastrašování z ruské strany. Ano, každé znepřátelené straně je zřejmé, že ta druhá zbraně hromadného ničení má. Několik posledních dekád však Rusko nevyhrožovalo jejich použitím tak otevřeně, jako to udělal ruský prezident. Jakmile Putin oznámil odstoupení od tak zásadní dohody, zvládl zahodit snahy i těch nejhorších sovětských diktátorů v čele s Nikitou Chruščovem a Leonidem Brežněvem.  

Studená válka totiž přinesla řadu napjatých situací, z nichž asi nejvážnější byla Karibská krize z roku 1962. Po ní si jak sovětský lídr Chruščov, tak jeho americký protějšek J. F. Kennedy uvědomili, jakou moc jim jaderné zbraně dávají. Americký akademik Herman Kahn tehdy rozložení sil ve světě pojal jako novou doktrínu s příhodným názvem Vzájemně zaručené zničení, známější pod zkratkou MAD (Mutual assured destruction).  

Když už něco jako MAD vůbec muselo vzniknout, tak si Kreml s Bílým domem uvědomili, že je nutné jednat o omezení proliferace (neboli šíření) jaderných zbraní v mnohem vyšší intenzitě. Vznikla řada smluv, o kterých EuroZprávy.cz informovaly už dříve. 

Tato snaha postupně vyústila v oslabování moci Sovětského svazu a posilování Spojených států, které ze studené války de facto vzešly jako vítězná mocnost. S tím se Putin nechce a nedokáže srovnat. Pokud to zvážíme realisticky, Sovětský svaz se často poměrně aktivně účastnil alespoň v minimální míře na zajištění stability ve světě, jakmile poznal, že jde do tuhého. 

Vladimir Putin nic takového nedokáže. Celý svět spatřil jeho hněv a neschopnost využít jakoukoliv jinou diplomatickou zbraň než jaderné zastrašování. Ve skutečnosti ukázal nesmírnou slabost svého vlastního diktátorského režimu, který se mu postupně rozpadá pod rukama.  

Jeho ministerstvo zahraničí prokázalo značnou dávku neloajality. Napříč Ruskem se Putin s chybějící vírou v jeho kult osobnosti vyrovnával násilím, odstranit ale celou státní instituci se schopnými diplomaty už nemůže zvládnout. Pokud se tato elita postaví proti němu, čeká ho jistá smrt, ať už politická nebo fyzická.