KOMENTÁŘ | Rusko a Írán, partneři ve zločinu a v boji proti Západu. Teherán ovlivní i osud Ukrajiny

Vztahy s Teheránem jsou pro Moskvu v současné době jedny z nejdůležitějších. Ruský prezident Vladimir Putin se od samého počátku svého prezidentství snaží o průběžné zlepšování vztahů s Íránem. Írán je navíc jedinou zemí ze západní Asie, kterou Putin pozval do Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO).

Írán je jedním z nejdůležitějších dodavatelů zbraní Ruské federaci. Obzvláště od ruské invaze na Ukrajinu poskytuje Moskvě bezpilotní letouny Šahíd, čímž se přímo podílí na ničení ukrajinských měst a zabíjení civilistů i vojáků.

Kromě toho se spekuluje, že íránští vojenští poradci byli nasazeni na ruských základnách, aby pomáhali ruským jednotkám s efektivnějším využíváním těchto bezpilotních letounů. Tato spolupráce nejenže prohlubuje vojenské vztahy mezi Teheránem a Moskvou, ale také ukazuje, jak se Írán stále více angažuje na globální vojenské scéně, a to i navzdory pokračujícím sankcím a tlaku Západu.

Teherán v posledních letech ukazuje podobnou ignoraci vůči mezinárodnímu právu a lidským právům jako Moskva. Rovněž pro něj mezinárodní sankce uvalené na Putinův režim neznamenají nic. Možná právě to je důvod, proč si obě země tak dobře rozumějí. Stali se z nich „partneři ve zločinu“ a své vzájemné vztahy a spolupráci dále prohlubují.

Írán dlouhodobě potlačuje vnitřní opozici, cenzuruje média a násilně zasahuje proti demonstrantům, zatímco Moskva je kritizována za politické represe, omezování svobody slova a brutální válku na Ukrajině.

Mezinárodní sankce uvalené na Putinův režim pro Teherán neznamenají mnoho, protože Írán sám žije pod přísnými sankcemi už desítky let kvůli svému jadernému programu a podpoře teroristických organizací. Tato zkušenost s izolací obě země sblížila a motivovala k užší spolupráci.

Jejich aliance má rovněž geopolitický rozměr; obě země sdílejí zájem na oslabení vlivu Západu ve světě. Íránu a Rusku navíc vyhovuje vzájemná výměna technologií a vojenských kapacit. Například Moskva poskytuje Teheránu přístup k moderním zbraním a technologiím v oblasti jaderné energie, zatímco Írán pomáhá Rusku obejít sankce například prodejem ropy přes třetí země.

Írán jako vyjednávací prostředek?

Dnešní postavení Íránu na světové scéně je rozporuplné. Západní země ho sice ostře kritizují za trvalé porušování lidských práv, perzekuci opozice a účast ve válce na Ukrajině, avšak ne všechny státy OSN k němu zaujímají stejný postoj. V regionu Blízkého východu není Írán vnímán jako taková černá ovce, jakou je v očích Evropské unie nebo Spojených států. Jako muslimská země se zde těší daleko většímu respektu než Washington, který od začátku století rozpoutal v tomto regionu několik válek.

Moskva si je tohoto „íránského faktoru“ dobře vědoma a může jej využít během případných jednání o míru na Ukrajině. Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát příliš logické, Teherán zůstává úhlavním nepřítelem USA, které se aktivně hodlají do těchto jednání zapojit. Pokud by pro Putina situace nešla podle plánu, může použít „eso z rukávu“ a vyvinout diplomatický tlak na Írán, aby podnikl akce na Blízkém východě. Přítomnost amerických vojáků v regionu je značná, a útoky íránských polovojenských jednotek proti nim by mohly být smrtící – a významně ovlivnit vyjednávací pozici Spojených států.

Je tu i horší scénář – vývoj jaderné zbraně Íránem. To by téměř nevyhnutelně vedlo k válce s USA a Izraelem, kterou by zahájil Washington, jenž opakovaně varoval, že nedovolí Íránu získat zbraň hromadného ničení. Tento vývoj by vedl k reakci Moskvy (pravděpodobně nikoli vojenské) a oslabil pozici Spojených států při vyjednávání, protože by to byly právě USA, kdo vede útočnou válku – a v takovém momentě by bylo prakticky jedno, jaký by k tomu byl důvod.