KOMENTÁŘ | Tisíc dnů bezohledné agrese. Nová eskalace má jadernou pachuť

Kyjev nově zveřejnil počet vojáků, které Rusko od začátku plnohodnotné invaze ztratilo – má jít až o 724 050 vojáků, kteří buď přišli o život, nebo utrpěli zranění. K tomu mělo přijít o 19 029 obrněných vozidel, 20 632 dělostřeleckých systémů, 1252 raketometů MLRS, 999 protileteckých systémů, 369 letadel, 329 vrtulníků, 19 111 dronů a 2 754 střel s plochou dráhou letu. Ukrajina dále uvádí, že Rusko ztratilo ve válce 28 lodí, jednu ponorku, 29 548 vozidel a 3 672 dalšího vybavení.

Žádné z těchto čísel nelze nezávisle ověřit (Ukrajinci data o svých obětech ani nezveřejňují), mohou ale poukázat na to, jak je současná rusko-ukrajinská válka ničivá. Řada ukrajinských měst se změnila k nepoznání – Bachmut, Mariupol nebo Vuhlerad městy snad ani nejsou, zbyly z nich pouhé trosky a pár stojících neobyvatelných budov.

Ruská invaze z února 2022 ukázala, jak moc se moderní válka za poslední dekády změnila. Stále si žádá zničené životy vojáků na obou stranách, jiný je ale styl boje. Dnes totiž vojáci na bojišti nečelí „pouze“ nepřátelským pěšákům, tankům, stíhačkám a minám. Ohrožují je jejich vlastní mobilní telefony, díky kterým nepřítel může získat informace o důležitých pozicích. Nad hlavami se jim vznášejí bezpilotní letouny a čas od času po bojišti „proběhne“ i robotický pes.

Není to válka budoucnosti. Stále jde o tradiční vojenský konflikt, kde se střetávají dvě armády. Nebezpečí pro vojáky ale tentokrát přichází odevšud – nikdo si nemůže být jistý, jestli na něj právě míří sebevražedný dron, dělostřelectvo nebo jestli náhodou kvůli vlastní neopatrnosti neprozradil svou polohu.

Do toho všeho válka probíhá v informačním prostoru – a tato fronta se táhne po celém západním světě. Důležité webové stránky různých státních institucí, bank nebo soukromých byznysů čelí množství kybernetických útoků. Konzumentům médií se do rukou dostává falešný nebo dezinformační obsah, který ovlivňuje jejich smýšlení a je schopen destabilizovat celé politické systémy.

Lidská povaha se nezměnila, ale válka ano. Ruskou invazi odstartoval šéf Kremlu Vladimir Putin slovy o nutnosti „denacifikace a demilitarizace Ukrajiny“ – ruské jednotky tedy začaly překračovat hranice suverénní Ukrajiny kvůli falešné zámince, která se postupně stala jedním z primárních narativů dezinformační scény.

Veřejným prostorem neustále probíhají tvrzení o tom, že Ukrajinci jsou fašisté nebo nacisté. Zejména dezinformační a antisystémoví aktivisté se ani nepozastaví nad tím, když z fašistické ideologie obviňují ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského – bývalého herce židovského původu.

Jestli ve veřejném prostoru někdy existoval smysl pro pravdu a ověřování informací, z velké části je pryč. Mnozí začali věřit čemukoliv, co se rozchází s tím, co říkají jejich vlády, které tolik nenávidí. Je daleko jednodušší prohlásit, že vlády lžou, než jim přičíst kredity za pravdu – ať je nemáme rádi, jak moc chceme.

Základní kameny, na nichž západní svět stojí, jsou spojenectví a demokracie. To se ale společně s táhnoucí se ruskou agresí proti Ukrajině postupně rozpadá. Z demokracie se začíná stávat sprosté slovo, spojenectví není považováno za něco životně důležitého. Rusko tomuto vývoji ochotně pomáhá a nehodlá se zastavit před ničím.

Je daleko jednodušší podívat se na tu velkou zemi na východě a raději s ní souhlasit než si přiznat, že se chová jako nepřítel a ohrožuje vše, co se nám podařilo nabýt od konce druhé světové války a pozdějšího rozpadu komunistického východního bloku. Práce všech lidí, kteří nechali celé své kariéry a životy na vzniku Evropské unie, může přijít vniveč, pokud se nezorientujeme v tom, co opravdu chceme.

A to jen kvůli bezohlednému jednání v srdci Kremlu. Přesně toho Kremlu, který se v roce 1956 rozhodl brutálně potlačit protikomunistické povstání v Maďarsku a o dvanáct let později začal s okupací Československa. Tyto věci si každoročně připomínáme, jako by to ale nic neznamenalo – jako by představovaly pouhou bezvýznamnou událost v dějinách, na níž by se mělo zapomenout.

Byla to Moskva, kdo tahal za všechny možné nitky, aby většině zemí východní Evropy sebral na dlouhá desetiletí svobodu a suverenitu. Pokračuje v tom dodnes, akorát se „nekonfliktní“ praktiky studené války změnily v horké boje na Ukrajině.

Tisíc dnů od začátku ruské invaze se díváme na rostoucí eskalaci, která se jeví jako ještě horší než Kubánská raketová krize nebo Korejská válka. Ukrajinská armáda po letech utrpení dostala povolení od Bílého domu, aby použila rakety americké výroby proti hloubi ruského území.

Rusko na to zareagovalo tradičně – za nic nemůže, nic špatného nedělá. Změnilo svou jadernou doktrínu a celému světu hrozí daleko větší tragédií, než byla dosavadní válka proti Ukrajině. Tato tragédie dostává nádech jaderné katastrofy, kterou úspěšně odvraceli i ti nejvíce jestřábí lídři studenoválečných supervelmocí.