Česká kina od čtvrtka obohatilo pokračování příběhu psího hrdiny Gumpa. Snímek určený rodinám s dětmi je po alespoň nějak strukturovaném prvním dílu scenáristicky naprosto utržený ze řetězu a představuje slepenec nechtěně bizarních situací a klipovitých paskvilů. Mávnout nad tím rukou s tvrzením, že pro děti titul stačí, je asi to nejhorší, co můžeme udělat.
F. A. Brabec začínal v devadesátých letech jakožto kameraman, kdy snímal především filmy Jana Svěráka. Jako režisér debutoval adaptací Krále Ubu roku 1996. Mimo režie si u svých projektů dělá i kameru. Poté, co v první dekádě milénia doslova zprznil klasické literární předlohy, ať už šlo o Kytici, Krysaře či Máj, se stáhl do konformních vod a točí filmy pro rodiny, protože chce dle jeho slov točit pouze hezké věci. Pseudomuzikál V peřině je patvarem nesourodých scének, toho nejhoršího z populární hudby a primitivně (ne)inscenovaných tanečních sekvencí. Poté navázal na Troškovo dědictví a natočil nesnesitelný Vánoční Kameňák. Jen těžko hledat slova k pochopení někoho, kdo dlouhodobě vystupuje s neopodstatněnou arogancí a prezentuje se filmovým odpadem.
Brabec se v rozhovorech ohání prázdnými výrazy v podobě abstraktního pojmu filmové řemeslo a především skutečně žije v iluzi, že je umělec s vytříbeným výtvarným citem a každý jeho obraz je samostatným příběhem. V tom ho utvrzují i herečtí kolegové v propagačních videích. Při pohledu na jeho ohyzdně kýčovitou a sdělením primitivní barevnou paletu, již celou jeho režijní kariéru razí, je to skutečně zarážející. Vyvstává na paměť takřka památná a na video zaznamenaná diskuse během festivalu Mladá kamera Uničov z roku 2013, kdy autoritářský a s řevem (ne)komunikuje se studenty z filmových katede a dokola opakuje prázdný pojem, že filmy se mají točit pro lidi. A stejně prázdný a úmorný je i jeho nový Gump - jsme dvojka.
Právě se přehrává: Gump - jsme dvojka (trailer)
Gump - jsme dvojka (trailer) Video: YouTube
Ten přímo navazuje na první snímek Gump - pes, který naučil lidí žít, jenž vychází ze stejnojmenné literární předlohy Filipa Rožka, který u obou filmů působí i jako producent a scenárista. Stejnojmenná literární předloha předcházela i druhému filmovému dílu a vyšla minulý rok. S literárními kusy se pojí i charitativní kampaně na pomoc psům a předkládání skutečných příběhů týraných zvířat. Knihy jsou lehké, pohádkově laděné, epizodicky vyprávěné. To se snaží zachovat i film. První díl sleduje psího protagonistu Gump, jenž příběh vypráví a jehož perspektivou svět vidíme. Procházíme společně s ním různorodými domácnostmi, jimž změní život, aby posléze zakotvil u oddaného bezdomovce Bédi.
Pokračování dvojici hrdinů sleduje poté, co společně strávili pokojné chvíle na výletech. Béďa má však podlomené zdraví a úvodní sekvence se tak věnují jeho odchodu, přičemž se o Gumpa začne starat bývalý “ajťák” Voříšek, jenž teď žije odstřižený od městského života na vrcholu kopce v karavanu. Samotná smrt Bédi je snad tím nejméně vkusným vyobrazením odchodu vůbec. Infantilní a chaotická střihová skladba propojená s tendenčním bílým světlem, zpomalenými záběry a pršícím protipožárním systémem budí spíš výbuchy smíchu, než lítosti. Vše navíc doprovází naprosto zbytečný komentář Gumpa, jenž akorát replikuje to, co na plátně vidíme. Což je obecně problém celého psího voiceoveru. Je nadbytečný a samoúčelný.
Film kromě kýčovitého obrazu, který má indikovat idylický psí pohled na náš svět, s psí perspektivou nepracuje. Ačkoli většinu informací vnímáme společně s Gumpem, perspektiva se od něj několikrát odchýlí. Rozháraná je však především narace. Jen velmi obtížně se dá vůbec považovat za filmovou. Drtivou stopáž tvoří uhňácaný balast naprosto nesmyslných a neprovázaných scén, kde se vůbec nic a nikdo neposouvá a všechno se točí v bezvýchodném a nekonceptuálním kruhu. Zatímco v prvním filmu alespoň nějaké postavy docházely změn na základě setkání s Gumpem, tady tvůrci ani nevědí, o čem chtějí vyprávět.
Gump - jsme dvojka je totiž ve skutečnosti jakousi pofidérní snahou o autobiografii a jen těžko si představit, že bylo autorským záměrem dětskému publiku představit principy postmoderny. Voříšek se totiž na Gumpa napojí a je schopen vnímat jeho vyprávění, načež jej sepíše do knihy, kterou jako na zavolanou vydá farářův kamarád. Z Voříška a Gumpa se stanou celebrity a v podstatě prožívají to, co prožíval sám Filip Rožek poté, co se z jeho knihy stal hit. Najednou se ocitneme v záplavě sekvencí z různorodých besed a pěveckých vystoupení, jež vrcholí srazem pejskařů na počest zesnulého Bédi. A účastní se ho několik stovek lidí, kteří za doprovodu Pokáčova podbízivého songu kráčejí krajinou lemovanou banery s logy rádia Blaník. Jistě, titul není odrazem reality a v každém obrazu to připomíná. Jde však pouze o tezovitou zástěru, kterou tvůrci marně zakrývají neschopnost jakékoli reflexe a smysluplného vyprávění.
Po hodině absurdního slepence si zřejmě tvůrci uvědomili, že by film měl o něčem být a našroubují tak do něj postavu buranského vykuka v podání Štěpána Kozuba, jenž shodou náhod vlastní Gumpovu dlouho odloučenou dceru. Mezi nimi není rozvíjeno žádné pouto a jsme tak uvězněni v další spirále samoúčelných pasáží, na jejichž konci stojí bizarní snaha o natlačenou transcendentální rovinu. Ta celému snímku nasazuje v podobě nezvládnutých vizuálních efektů pomyslnou korunu. Samozřejmě, film se nechce brát vážně a je obdobou pohádky. To však neznamená, že bychom celkově nezvládnuté dílo měli přejít a spokojit se s jeho hrůzostrašným tvarem jen kvůli tomu, že v jeho centru stojí pejsci a pod nánosem nesmyslů a product placementu se možná skrývá i dobrý a osvětný záměr v rámci porozumění zvířatům a vyzdvižení problematiky týrání.
Ani vyrovnávání se se smrtí nepůsobí nijak objevně, k tomu v této smích budící podobě, obzvlášť když se v české kinematografii stejným tématem mistrně zabývaly loutkové filmy Myši patří do nebe a Tonda, Slávka a kouzelné světlo. Ostatně spousta prvků je ve filmu zkrátka proto, aby tam byla. Vidíme psa i holčičku s fyzickým handicapem, dál se s tím nijak nepracuje. Tvůrci dávají větší pozornost nahému zadku Richarda Krajča či udyndanému soundtracku z rádiového repertoáru, kdy se v jednu chvíli nediegetická píseň Richarda Krajča propojí s diegetickým zpěvem Richarda Krajča v roli Voříška. A tím končí veškerá kreativní snaha.
Těžko konstruktivně a seriózně přistupovat k věšáku na reklamu, laciné emoce a podbízivé pohlednicové obrázky, které jsou otravné minimálně stejně, jako bezmyšlenkovité vyprávění, kde motivickou kýčovitost převyšuje snad jen všudypřítomná popisnost a tezovitost. Kýč sám o sobě není špatný, když je konceptuálně a jasně uchopený. To se zde ale neděje. Výslednému tvaru je skutečně ku prospěchu akorát to, že se prostřednictvím jeho projekcí může vybrat na charitativní pomoc psům. I to však leží ve stínu jednoho velkého a nabubřelého filmařského ega, přesvědčeného o tom, že divácké filmy mají vypadat přesně takhle. A je nesmyslné slevovat nároky jen kvůli tomu, že jde o tvorbu pro mladší, kteří se pravděpodobně kvůli nepodmanivému vyprávění budou stejně nudit.
Hodnocení: 15 %
Režie: F. A. Brabec
Scénář: Filip Rožek
Hrají: Bolek Polívka, Richard Krajčo, Vica Kerekes, Štěpán Kozub, Zbigniew Czendlik, Zuzanka Švábková, Martina Pártlová, Karel Roden, Michaela Andělová
Česká premiéra: 28. března 2024
Distribuce: Bioscop
Související
RECENZE: Dospívání je dnes těžké. Festival Anifilm uvedl brilantní indie výpověď o proměně ambic
RECENZE: Kotrmelce pana herce. Další unavené rýmovačky vysílají v telce
recenze , Gump - jsme dvojka (film) , filmy , Boleslav Polívka , Richard Krajčo , Vica Kerekes (herečka) , Štěpán Kozub
Aktuálně se děje
včera
Nezvládli krize, inklinují k neonacismu a chtějí Česko odklonit od Západu. Vžene nás nová vláda do náručí Kremlu?
včera
EU zmrazila ruská aktiva natrvalo, aby obešla veto Maďarska a Slovenska ohledně pomoci Ukrajině
včera
Machadové pomohla utéct americká armáda. Z Venezuely se dostala v přestrojení
včera
VIDEO: Rvačky, alkohol, vulgarity, ponižování žen. Ostudné zasedání parlamentu, jaké Slovensko nepamatuje
včera
Írán zatkl držitelku Nobelovy ceny za mír Narges Mohammadiovou
včera
OBRAZEM: Došlo i na úsměvy. Nejbližší a přátelé se rozloučili s Patrikem Hezuckým
včera
Ukrajinské síly znovu dobyly osady v Charkovské oblasti
včera
"Zákaz spalovacích motorů v roce 2035 je smeten ze stolu." EU příští týden kontroverzní nařízení zmírní
včera
Česko se rozloučilo s moderátorem Hezuckým. Bouček dojemně promluvil
včera
Ukrajina by podle mírového plánu měla vstoupit do EU v roce 2027
Aktualizováno včera
Lidé se rozloučili s Theodorem Pištěkem. Na obřad dohlížela Hradní stráž
včera
Německo: Rusko stojí za kybernetickým útokem proti kontrole letového provozu, snažilo se i ovlivnit volby
včera
Po Ruttem přichází další důrazné varování: Válka klepe na dveře Evropy
včera
Zásadní změny od nového roku: Konec tělesných trestů i střídavé péče
včera
Politika SPD a Motoristů vyhovuje oligarchům, Babiš se v EU může chovat jako Meloniová, říká politoložka
včera
USA mají nový návrh týkající se Donbasu, oznámil Zelenskyj. Kyjev už jej nemusí předat Rusku
včera
Krajní pravice sílí po celé Evropě. Problémy má Starmer, Merz i Macron
včera
Británie čelí masivní vlně super chřipky. Nic horšího jsme od pandemie nezažili, tvrdí NHS
včera
Ukrajina oplácí agresorům stejnou mincí. Stupňuje útoky proti Rusku, míří na energetickou infrastrukturu
včera
Eurovizí zmítá největší skandál v historii. Vítěz loňského ročníku kvůli Izraeli vrací trofej
Vítěz loňského ročníku Eurovize, švýcarský zpěvák Nemo, oznámil, že vrací svou trofej. Tento krok podnikl na protest proti přetrvávající účasti Izraele v této mezinárodní hudební soutěži. Šestadvacetiletý umělec, který je nebinární osobou, uvedl, že vnímá jasný rozpor mezi izraelskou účastí a ideály "jednoty, inkluze a důstojnosti", které se soutěž snaží zastávat.
Zdroj: Libor Novák