Zlatá horečka jménem superpotraviny: Západ dobývají "palmové borůvky" açaí

Například v 70. letech si našel cestu do světa čínský angrešt, který se začal pěstovat na Novém Zélandu a vyvážet do celého světa. Nevíte, oč jde? Ovšem, protože "čínský angrešt" dobyl svět pod geopoliticky přívětivějším názvem kiwi.

Před pár lety se králem americké kuchyně stala kapusta, která se dočkala rehabilitace coby luxusní zelenina po desetiletích, jež strávila odsouzená do role nejedlé ozdoby na talíři. Podobný příběh zažívá v posledních letech quinoa - tedy botanicky správně merlík čilský.

Zatím posledním přírůstkem do tohoto souboje je brazilské açaí, temně fialové plody palmy zvané euterpe brazilská nebo kapustoň brazilská, která roste v povodí Amazonky. Až do 70. let minulého století bylo toto ovoce omezené jen na danou oblast, kde ho místní ribeirinhos, tedy "říční lidé", trhali na stromech a jedli jako součást prakticky každého jídla.

Jak slabá ekonomika v džungli začala vytlačovat říční lid do měst, vznikla díky jejich postupné migraci dodavatelská síť. Nejprve prodávali açaí v improvizovaných stáncích u silnice. Do 80. let už ho dopravovali do Ria de Janeiro a São Paula, kde si toto ovoce vysloužilo reputaci hlavní stravy bojovníků džiu-džitsu.

Díky vysokému obsahu omega-3 nenasycených mastných kyselin, nízkému obsahu sacharidů a cukrů, dokáže sladká dužina açaí zasytit, a přitom je lehká. Do 90. let měla Brazílie kvetoucí scénu açaí-barů. A jak si tyto bobule získávaly věhlas, jejich cena začala stoupat.

Pokud se bude zápletka běžného příběhu superpotravin opakovat, pak může açaí potkat stejný osud jako quinou. Když se tato na proteiny bohatá obilovina začala šířit do regálů supermarketů a na jídelníček trendy zdravých restaurací, její cena vzrostla natolik, že se posunula mimo možnosti bolivijských farmářů. Přitom jejich závislost na této obilovině jako hlavní složce stravy quinou původně proslavila.

Zatím se sice hlavní hráči na trhu snaží zajistit, aby se totéž s açaí nestalo. Sběrači mají smluvně zajištěné minimální mzdy, což brání jejich poklesu na příliš nízkou úroveň.