Záhadný původ velikonočního symbolu: Kde se vzala pomlázka?

Pomlázka byla tradičně pletená z vrbového proutí. Dnes tento předmět ozdobený barevnými pentlemi zná asi každý. Pomlázku si dříve pletl každý chlapec či muž sám, zatímco dnes si ji může bez problému třeba koupit. O Velikonočním pondělí chodí muži koledovat, za vyšlehání dívek pomlázkou dostanou ozdobené vajíčko, něco dobrého na zub nebo panáka tvrdého alkoholu. Kde se ale pomlázka vzala? A proč s ní chodí chlapci a muži koledovat? Proč dostávají dívky výprask? 

Šlehání dívek pomlázkou má pravděpodobně úzkou souvislost se starými oslavami jara a plodnosti, která se s tímto ročním obdobím pojí. Někteří odborníci se proto domnívají, že ono šlehání pomlázkou vlastně symbolizuje akt oplodnění, přičemž pomlázka má představovat mužův penis a malované kraslice ženskou plodnost. Této interpretaci nahrává i fakt, že dívky nepovažují tento drobný výprask za něco negativního, ale naopak za to chlapce či muže obdarují.

Někdo zase ve šlehání pomlázkou spatřuje odraz starých slovanských magických praktik. Šlehání proutím (v tomto případě tedy spleteným) zde symbolizuje blýskání a hřmění. Staří Slované práskali proutím, aby zahnali zlé síly a duchy. Věřili totiž, že jarní bouře tyto zlé síly a mocnosti dokáže odehnat.

Období velikonočních svátků bylo dříve zároveň dobou namlouvání mladých lidí. Mladíci si chodili namlouvat děvčata, což se časem mělo proměnit v koledování s pomlázkou. Ve šlehání dívek pomlázkou proto někteří etnologové spatřují namlouvací akt.

Na Valašsku se můžeme setkat s výrazem „tatar“, který označuje pomlázku. Té se dále v různých regionálních nářečích říká také například mrskačka, šlehačka, švihačka, karabáč, metla nebo šmirkus.

Koledování s pomlázkou v ruce má své vlastní pojmenování – říká se mu dynování. Jedná se tradici, která se do dnešních dnů dochovala již ze starých pohanských dob. Souvisí právě s předáváním jarní síly a svěžesti proutí dívkám. Později začaly dynování doprovázet různé básničky a popěvky, které známe i dnes. Tradiční odměnou pro koledníky byly malované kraslice, postupem času je však začaly nahrazovat třeba sladkosti nebo alkohol. Dynování se často v jednotlivých krajích lišilo a nabývalo specifických podob. Jedno je však všude stejné – dívky dostávají výprask o Velikonočním pondělí. O zvyku dynování a velikonoční pomlázce pochází zmínky z pera pražského kazatele Konráda Waldhausera, který žil ve 14. století.

Dynování bývá někdy také doprovázeno poléváním vodou. Pokud chlapci polévají dívky, tak proto, aby jim dodali jarní svěžest. Často však dívky polévají studenou vodou chlapce, aby jim oplatily výprask pomlázkou. Kořeny polévání vodou můžeme opět hledat u starých pohanů, kteří na jaře absolvovali jakousi očistnou koupel.

Slovo „pomlázka“ je zřejmě odvozeno od výrazu „pomladit“, od čehož je často vysvětlován zvyk koledování s pomlázkou. Dívky tak měly dostat menší výprask spleteným vrbovým proutím, aby se jim po zimě vrátila do těla síla, zdraví a svěžest. Jedná se vlastně o jakési probuzení po dlouhé zimě. Ve slově „pomlázka“ můžeme také nalézt pojem „mlází“, tedy nové zelené výhonky rostlin, které se objevují právě na jaře a symbolizují probuzení přírody po zimě.