Kam chodili lidé ve starověku na záchod? Vědci rozluštili tisíce let skrytou hádanku

Pompeje jsou dnes známé především svojí historií, kdy je roku 79 n.l. zalila láva ze sopky Vesuv. Více než tisíc let ležely v tichosti pod nánosem popela, avšak náhodný objev města Herculaneum v roce 1738 dal za vznik cíleným vykopávkám, které odhalily fascinující tajemství měst ukrytých pod sopečným popelem.

Kromě Herculanea byla objevena také města Stabiae, Oplontis a již zmíněné Pompeje. Právě díky sopečnému popelu, který města dokonale zakonzervoval, mohou i dnes archeologové dopodrobna zkoumat život tamějších obyvatel. A co je nejdůležitější, mohou porovnat informace nastřádané za dva tisícce let se současnými fakty. Dky této jedinečné možnosti vědci zjistili, že si některé historické informace se současnými fakty značně odporují.

Antičtí autoři, kteří v Pompejích byli, jako například Plinius, ve svých dílech uváděli, že každý dům měl svůj záchod. Avšak vědkyně Kate Truslerová z univerzity z Missouri tuto informaci, kterou brali její kolegové jako fakt, téměř vyvrátila. Během 6 let, kdy prováděla v Pompejích výzkum zjistila, že ve většině domech se žádné záchody nenacházejí. Toalety nalezla pouze ve 43 % pompejských domů.

Tímto nálezem však její výzkum zdaleka neskončil. Truslerová si při své práci všimla, že se ve všech domech nacházejí roury, které vypadaly, že by mohly sloužit k odvádění odpadů z domů. Mimo to také zjistila, že ač se budovy dochovaly do posledního detailu, mnohým z nich chybí druhá patra, která byla zničena sopečným výbuchem. Přišla tedy s otázkou, zda by tyto roury nemohly vést do horních pater, která chybí?

Po dalších výzkumech se jí na otázku dostalo odpovědi. Prověřeno bylo téměř 300 budov, ani v jedné se záchody v přízemí nenacházely, avšak ve všech byly nalezeny zmiňované odpadní roury, které vedly do chybějících pater. Nakonec bylo nalezeno dalších 23 domů, které si zachovaly alespoň část horních pater a podezření, že roury skutečně vedly k toaletám, se potvrdilo.

Po tomto zjištění přišly další výzkumy, které podezření, že lidé v Pompejích chodili na záchod do patra ještě více potvrdily. Díky dokonalému zakonzervování bylo možné i po téměř dvou tisíci letech nahlédnout do útrob trubek a provedená analýza ukázala, že se v nich nacházejí zbytky výkalů včetně střevních cizopasníků. Není tedy třeba dalších pochyb o tom, k čemu tyto roury sloužily a kam Pompejané ve svých časech chodili na záchod.