Největší stavební katastrofa v historii: Obří obchodní centrum se zřítilo jako dům z karet

Obr na hliněných nohou, obchodní centrum Sampoong, bylo postaveno pod vedením projektanta Lee Joona v roce 1989. Projekty na stavu začaly už v letech 1987-1988, Jižní Korea tehdy zažívala ekonomický boom a stavělo se ve velkém. Podložím pro nové nákupní středisko byla oblast bývalé skládky odpadů. Samotnou konstrukci a výstavbu centra, která se později ukázala jako jedna z příčin katastrofy v roce 1995, provázaly i četné změny plánů.

Podle původních plánů mělo mít středisko čtyři patra a mělo se jednat zejména o obytné středisko, strukturováno bylo na východní a západní křídlo. Právě Lee Joon si však usmyslel, že to nestačí. Chtěl přidat ještě jedno patro, ve kterém by bylo kluziště pro bruslaře. Už tehdy mnoho stavebních inženýrů Joona varovalo, že tato změna může být nebezpečná.  Joon se s námitkami vypořádal po svém, inženýry vyhodil.

Nakonec se rozhodlo o tom, že v pátém patře bude osm restauračních zařízení, navíc s vyhřívanou betonovou podlahou, čímž se zvýšilo celkové zatížení budovy. Budova byla dokončena v roce 1989. Pro obyvatele Soulu byla prakticky nepřehlédnutelná - podlouhlá a celá v růžové barvě s modrými reklamními nápisy byla rozpoznatelná už z dálky. 

Navíc ani oficiální oddělení Soulu pro plánování nebylo o změně projektu dostatečně informováno, vládní bezpečnostní inspektoři, jak se později zjistilo, konali svou práci v prostředí propleteném úplatkářskými praktikami.  To mělo mimo jiné za následek, že stavebníci nevyužili tolik ocelových příček, které byly součástí podpěrného systému. Problematická byla i instalace klimatizace, která překračovala povolený hmotností limit. Cílem bylo hlavně ušetřit peníze. Později bylo zjištěno, že až dvanáct výše zmíněných bezpečnostních inspektorů vzalo úplatek.

Nicméně obchodní centrum po otevření slavilo velký úspěch.  V nákupní horečce činila návštěvnost centra až 40 tisíc zákazníků za den! Přes jeden a půl tisíce návštěvníků pak bylo v podvečer tragické události... 

 V roce 1995 na konci června, byl nahlášen únik plynu v obchodním centru. Joon však na situaci opět zareagoval po svém. Pravděpodobně nechtěl, aby obchody přišly o zisk a centrum odmítl zavřít. O dva dny později se na stropech v pátém patře centra objevily patrné známky propadání stropů, trhliny však byly zjevné už od dubna, způsobené byly dřívějším přestěhováním části klimatizačního systému. Tehdy bylo pouze přijato opatření, které nařizovalo přemístit nejdražší zboží pryč z nebezpečných míst, restaurace byly přemístěny do přízemí. Zbytek centra nadále bez problémů fungoval.

Kolem 18. hodiny v podvečer, kdy stovky lidí večeřely v osmi obchodních fast-foodech v přízemních  částech centra, se spustil alarm, následně se jim celá struktura obchodní budovy doslova zřítila na hlavu. Pád trval pouhých 20 vteřin. Stropy v pátém patře se propadly a způsobily dominový efekt, postupně se propadala jednotlivá poschodí jedno za druhým. Okamžitě vypukly v celé budově požáry, které navíc posiloval benzin z vozů, které byly zaparkovány v garážích centra. Požáry se podařilo uhasit až po několika dnech.

Záchranné práce probíhaly několik týdnů, jednoho šťastlivce se dokonce podařilo zachránit až po neuvěřitelných 16 dnech.  Většina lidí, zhruba 500, však takové štěstí neměla a v troskách zahynula. Dalších asi 900 utrpělo vážná zranění. Katastrofa se stala v korejských poválečných dějinách největší tragédií, jakou země zažila. Šlo nejtragičtější pád budovy od zřícení římského cirku Maxima v roce 140 a před teroristickými útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2011. V souvislosti s výbuchem se spekulovalo i o možné teroristickém útoku ze strany sousední Severní Koreje.

Následný hon na viníky však tuto možnost vyloučil. Příčinou byla série nedbalých kroků při výstavbě a údržbě budovy. Před soudem stanulo celkem 25 lidí, sám Lee Joon byl usvědčen za nedbalost a odsouzen na sedm a půl let žaláře. Samotné společnosti Sampoong Group, která centrum provozovala, byla zakázána další činnost.

Pád budovy měl jeden pozitivní efekt. Tragédie totiž upozornila na to, že mnoho nově vystavených budov může mít podobné problémy, začalo se tak s kontrolami a opravami budov, kterým mohla hrozit podobná zkáza.