Historické apokalypsy: Kolikrát visel život Země na vlásku?

Mladý Dryas

Většina velké fauny Severní Ameriky, včetně mastodontů či šavlozubých tygrů, vymřela před zhruba 13 000 lety. Toto masivní umírání přišlo s geologickou událostí, která je známá jako Mladší Dryas.

Událost spadá časově do konce poslední doby ledové, kdy začaly ustupovat ledovce a celkové oteplení. Oteplování se však z nějakého důvodu zastavilo a teplota rapidně spadla. Chlad trval déle, než 1000 let a zahubil mnoho druhů. Podle geologů to byla „geologicky okamžitá a nejextrémnější ukázka změny klimatu v historii.“

Příčina katastrofy byla dlouho záhadou, ale nedávno se objevila zajímavá teorie. Při rozpouštění ledovců se uvnitř tvoří ohromná ledová jezera. Podle teorie na jeden z gigantických ledovců spadl meteorit, rozlomil ho a vypustil 16 000 kilometrů krychlových ledové vody do oceánu, což snížilo teplotu celé planety.

Gamma záblesk

Gamma záblesky se objevují při kolapsu obřích hvězd. Ne nadarmo se jim přezdívá "paprsky smrti".  Jsou to nejmocnější výbuchy známého vesmíru. Trvají od milisekund po celé minuty a za krátký okamžik vydají tolik energie, co naše Slunce za celý svůj život.

Vědci z univerzity v Kansasu nedávno přišli s teorií, že jeden takový záblesk stál za velkým vymírání v období ordoviku, což bylo zhruba 200 milionů let před tím, než Země poznala dinosaury. Vědci věří, že asi desetivteřinový záblesk ze vzdálenosti 6 000 světelných let tehdy kompletně zdevastoval ozónovou vrstvu a poničil všechny ekosystémy. 

Bombardování asteroidy

„Představte si, že na Zemi dopadá mnoho kamenů o velikosti Texasu. Před 3.9 miliardy let byla Země vážně mizerné místo pro život,“ popsal výzkumník z univerzity v Oregonu Robert Duncan.

Úkazu se říká "pozdní těžké bombardování" a důkazy po něm už dávno zakryla eroze a tektonické pohyby. Jeho existence se podařila odhalit až nedávno a to analýzou hornin nalezených na měsíci.

Naše planeta i její přirozená družice zřejmě dostávali tvrdě naloženo v momentě, kdy se tu poprvé začal vyvíjet život. Období podle všeho trvalo zhruba 100 milionů let a zřejmě za něj mohlo narušení pásu asteroidů, který byl mezi Marsem a Zemí.

Storegga

Britské ostrovy byly kdysi poloostrovem. Jak vypadalo jejich (tehdy pouze geografické) oddělení od Evropy? Představte si sesuv půdy zhruba o velikosti Skotska. Přesně to se totiž stalo před zhruba 8 000 lety u pobřeží Skandinávie. Masivní tsunami až o velikosti 27 metrů smetlo vše v okolí. 

Rychlost byla neuvěřitelná a katastrofa tehdy pozabíjela mnoho zvířat i lidských předků. A vznikl tak i základ pro ostrovní národ, který známe dnes. Nejvíce šokující na celém příběhu je, že to ani zdaleka není největší sesuv půdy v historii!

Markagunt

Tento titul si pro sebe totiž zabírá sesuv půdy Markagunt, který se odehrál na území dnešního amerického Utahu zhruba před 21 miliony let. Těžké masy navršené lety vulkanické aktivity ležely na mnohem měkčím povrchu, jehož základem byla hlína. Katastrofa na spadnutí.

Gigant o velikosti zhruba 2000 kilometrů krychlových cestoval téměř 90 kilometrů, než se konečně zastavil. Celá cesta přitom trvala pouhých pár minut a vše co skále stálo v cestě přišlo o život. Většina sesuvu se skládala z velkých kusů, každý o velikosti několika kilometrů. Velká část z nich je dodneška v původním stavu. Neuvěřitelné tření roztavilo některé části skály a vytvořilo skelnatou strukturu, kterou známe jako pseudotachylit.

Gibraltar

V průběhu doby ledové před zhruba 5.3 miliony let spojil přirozený most Evropu a Afriku, čímž zablokoval přístup do Atlantského oceánu. Středozemí se stalo pouští plnou slaných jezer, které byly zbytkem dávno vypařeného moře.

S koncem doby ledové se zvedla hladina moře a středozemní "mísa" začala opět napouštět. Nakonec tudy tekl zhruba tisícinásobek objemu, který má dnešní Amazonka. Vzniklo tak Středozemní moře, jak ho dnes známe. Veškerá zvířata i rostliny, které v oblasti mezitím našly domov v nově vytvořeném moři zemřely. Hladina moře stoupala až o 10 metrů denně.

Zatopení Černého moře (Noemova archa)

Už expedice z roku 1999 objevila stopy lidského osídlení na dně Černého moře. To vede vědce k myšlence, že tragické události z doby před zhruba 7000 lety vedly i k vytvoření pověsti o velké biblické potopě.

Rozpouštějící se ledovce tehdy mohly do místa posílat až 42 čtverečních kilometrů vody denně. Není se co divit, že těch pár přeživších by to inspirovalo k ústnímu předávání příběhu o děsivé povodni a trestu shůry.

Velké vymírání

Největší masové vymírání druhů všech dob se odehrálo zhruba před 250 miliony let na konci prvohor, konkrétně v jejich posledním období známém jako perm. Vymřelo až 90% veškerého života na Zemi. Vina je ukládána sérii čedičových explozí v oblasti dnešní Sibiře.

Od klasických erupcí se liší tím, že nevybuchují ze sopek, ale z velkých děr v zemi a pokrývají široké území lávou. Incident se stal v době, kdy na zemi existoval pouze jeden kontinent - Pangea. Do ovzduší bylo vypuštěno nesmírné množství oxidu uhličitého a siřičitého, což otrávilo většinu organismů. 

Plocha o velikosti USA byla pokrytá kilometrovou vrstvou lávy. Došlo ke změně klimatu a planetě trvalo miliony a miliony let, než se nějakým způsobem vyléčila. „Supervulkán Yellowstone v porovnání s tímhle vypadá jako špendlíková hlavička,“ přirovnal specialista z MIT Seth Burgess.

Dopad Šiva - dvojitá nálož pro dinosaury

Chicxulubský kráter je velmi známý. Zhruba před 66 miliony lety dopadl do oblasti dnešního poloostrova Yucatán v Mexickém zálivu asteroid zhruba o průměru 10 kilometrů a zřejmě právě tento asteroid stál za vyhubením dinosaurů.Nejnovější teorie však tvrdí, že nebyl sám.

Pouhých 300 000 let po dopadu, kdy se planeta stále ještě vzpamatovávala z předchozího dopadu, ji měl údajně trefit další - tentokrát široký celých 40 kilometrů. Spadl u západního pobřeží Indie a kráter, který zanechal, pojmenovali vědci příhodně Šiva (indický bůh, ničitel vesmíru). „Dinosauři měli fakt smůlu,“ poznamenal paleontolog Sankar Chatterjee.

Dopad Theia

Obří náraz se odehrál v době, kdy se mladá Země teprve formovala. Údajně do ní narazilo těleso jménem Theia, které mělo zhruba velikost dnešního Marsu. Naše planeta byla sražena do koule žhavé horniny. Tato událost stvořila nejen tvar Země jak ho známe, ale navíc díky ní vznikl i Měsíc.

Roztavené trosky násilné kolize zůstaly gravitací připoutané k naší planetě  a postupně se spojili ve známý tvar, který většinu nocí vídáme na naší obloze. Uznání za objev patří zejména sérii misí Apollo, díky které se podařilo přivést horniny z Měsíce a poodhalit tuto fascinující kapitolu z historie naší planety.