Čiči, haló? Kočky domácí slyší na svá jména, tvrdí vědci

Pět slov na 78 kočkách. Důkazem bylo hlavně stříhání uší

Oddělení kognitivní a bahaviorální vědy na Tokijské univerzitě ve spolupráci s dalšími třemi odbornými pracovišti zkoumalo na 78 domácích kočkách rozličných ras, zda jsou schopny rozeznat své jméno od dalších slov a fonetických sdělení. Vědci nahráli pět slov, která později vysílali reproduktorem. Čtyři první slova obsahovaly stejný počet hlásek a stejnou intonaci, jako jméno kočky, jež bylo vysíláno jako poslední.

„Vědci sledovali u koček počet reakcí, jež by se daly označit za signifikantně zvýšené, když bylo zejména vysloveno jejich jméno, což se odrazilo zvláště v pohybu uší,“ řekla v rozhovoru pro švýcarský deník Le Temps japonská vědecká pracovnice Atsuko Saito, jež výzkum prováděla. Studie ukázala, že kočky reagovaly i tehdy, když to nebyl hlas jejich majitele – nejedná se tím pádem ani o „pouhý reflex“, zdůrazňuje studie.

Kočky stejně jako psi jsou s člověkem od pradávna. Dvě z nejběžnějších nehumánních zvířat, která žijí s lidmi, jsou domácí psi (Canis familiaris) a kočky (Felis catus). Na rozdíl od psů nebyla dosud schopnost domácích koček komunikovat s lidmi důkladně prozkoumána.

Pokusů se zúčastnily kočky domácí i kočky kavárenské

Vědci, kteří svou metodu nazývají „habituace-dishabituace“ - založenou na kombinaci vnímání a ignorování podnětů – zjišťovali, jestli kočky rozeznají své jméno od jmen jiných, podstatných jmen i jmen dalších koček, a to i těch, jež žijí ve společné domácnosti.

„Pokusy se zúčastnily kočky z obyčejných domácností i z kočičích kavárny. U koček z obyčejných domácností vykazovaly kočky zvyklé na sériovou prezentaci čtyř různých podstatných jmen nebo čtyř jmen koexistujících koček výrazný odraz v reakci na následnou prezentaci vlastních jmen; tyto kočky rozlišovaly svá jména od obecných podstatných jmen, i když je vyslovovali neznámé osoby. Tyto výsledky ukazují, že kočky jsou schopny rozlišovat svá vlastní jména od jiných slov,“ píše se ve studii.

Neexistoval ani žádný rozdíl v rozlišení (diskriminaci) vlastních jmen od obecných podstatných jmen mezi kočkami z kočičí kavárny a kočkami v domácnosti, ovšem „kavárenské kočky“ nediskriminovaly svá vlastní jména od jiných „kohabitujících koček“. „Došli jsme k závěru, že kočky mohou rozlišovat obsah lidských projevů na základě fonemických rozdílů,“ tvrdí vědci v úvodním shrnutí své práce.

Na celém světě žije s lidmi více než 600 milionů koček, v některých zemích se jejich počet rovná počtu psů – například v Japonsku je poměr psů a koček 8 920 000 proti 9 525 000. Kočky začaly žít spolu s lidmi asi před 9 500 lety a jejich délka soužití s člověkem je kratší než u psů. Kočky byly domestikovány přirozeným výběrem, nikoliv umělým šlechtěním.

„I přes tyto rozdíly v procesu domestikace ve srovnání s psy se u koček také vyvinulo chování související s komunikací s lidmi; u posluchačů jsou ale zvuky domácích koček mnohem příjemnější, než u například divokých afrických koček (Felis silvestris lybica),“ vysvětlují vědci. Kočky samotné si vyvinuli vlastní schopnost komunikovat s lidmi, což podle britské vědce Johana W. S. Bradshawa patří ke komunikační „mezidruhové dovednosti“.

Nejde jenom o reakci na pozitivní stimulaci?

Podle Mathieua Wertse, švýcarského specializovaného veterináře z kabinetu Cat’Pattes v Monthey, jehož cituje Le Temps, „nemůžeme skutečně dospět k závěru, že kočky reagují na své jméno jako takové“. „Je možné, že pozorované reakce tvoří jednoduše odpovědět na stimulaci, spojenou s odměnou,“ dodává. Když například chovatel kočky své zvíře hladí nebo mu dá po zavolání oblíbenou kroketu.

„Abychom mohli jednoznačně odpovědět,“ soudí Atsuko Saito z vědeckého týmu, „museli bychom podobné pokusy o kapacitě fonetického rozlišování provádět u koček divokých.“ Saito tvrdí, že odpověď pochopitelně nezná, ale je možné, že „schopnost rozlišování“ podle jména získaly kočky v průběhu své domestikace.