Ježíš v islámu. Jak se muslimové dívají na jeho smrt a vzkříšení?

Na rozdíl od judaismu, který vnímá Ježíše přinejlepším jako duchovního učitele, islám přisuzuje Ježíši větší roli. Řadí jej mezi řetěz proroků, kam patří i Noe, Abrahám, Mojžíš a samozřejmě Mohammed, kteří komunikovali s Bohem (v islámu Alláhem) a zvěstovali jeho vůli lidem.

Ísa, tj. Ježíš, má však v islámu přesto specifické postavení, které je v určitých rysech v souladu s křesťanskou teologií. Korán o něm hovoří jako o „duchu z něho vycházejícím“ (Súra 4,171). V jiných místech uvádí, že „podpořili jsme jej Duchem svatým“ (Súra 2, 87). V křesťanské teologii je Ježíš chápán jako osoba, která Ducha svatého dává a je jím i obdarován.

Ježíš je taktéž zmiňován jako „Slovo Boží“. V Janově evangeliu s jeho známým začátkem „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh“ (Jn 1,1) je teologický koncept vtěleného Slova rozpracován do velké hloubky. Islám nejde tak daleko, že by přisuzoval Ježíšovi božství, nicméně, popisováním jej jako Slova Božího jej v zásadě vyvyšuje i nad proroka Mohammeda a dává jej na stejnou rovinu s Koránem, které je v islámské teologii chápán jako Boží slovo, v plnosti existující u Boha. Jako Ježíš byl Boží slovo vtělené v tělo, tak Korán jako Boží slovo byl „vtělen“ v papír a inkoust.

V praxi však samozřejmě má Korán vyšší postavení než Ježíš čistě proto, že Korán je na rozdíl od Ježíšova učení dostupný. Ačkoliv muslimové uznávají evangelia, stejně jako Tóru, mají za to, že obě dvě náboženství jejich pravou zvěst, předanou od proroků, nějakým způsobem pokřivila. Korán využívá Ježíše jako postavu, která na toto pokřivení Tóry i jeho zvěsti opakovaně naráží a kritizuje.

Korán prostřednictvím Ježíše kritizuje koncept křesťanské Trojice a Božího synovství Ježíše. Koránský koncept Trojice se však poněkud liší od té standardní křesťanské. Namísto Otce, Syna a Ducha svatého zná Trojici v podobě Otce, Syna a Marie. Podle badatelů mohl Mohammed svoji znalost křesťanské nauky získat od některých heretických křesťanských skupin, které vyznávaly tuto podobu trojice namísto té kanonizované církví.

Pro muslimy je myšlenka toho, že by Bůh měl Syna a tím byl Ježíšem, rouháním. Islám důsledně trvá na absolutní jedinečnosti a jednolitosti Boha. Přisuzovat další postavu na jeho roveň je dle islámu „přidružováním“ (širk), tím nejtěžším hříchem.

Právě toto odmítání ústředního dogmatu křesťanství a jistého implicitního obvinění křesťanů z rouhání vytváří značnou bariéru mezi oběma náboženstvími. Myšlenka Ježíše jako Syna Božího a tedy i samotného Boha, je však odmítána i v judaismu. Někteří zastánci mezináboženského dialogu se proto snaží Trojici i Synovství Ježíše upozadit jako až pozdější přídavky k původně čisté teologii Ježíše jako duchovního učitele.

Smrt a vzkříšení

Křesťanství a islám se ale neshodují na dalších klíčových dogmatech křesťanské věrouky – jeho smrti a vzkříšení. Muslimové považují smrt na kříži za nedůstojnou a jsou přesvědčeni, že by Bůh nic takového i z morálního hlediska nedopustil.

Korán se o Ježíšově smrti na kříži zmiňuje velmi tajemně. Židé – a islámská teologie to vztahuje i na Římany jako ty, kteří vykonali trest – „jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo“ (súra 4, 157). Islámská teologie se na tento verš odkazuje jako na důkaz toho, že Ježíš na kříži nezemřel. Podle některých islámských učenců byl na kříži zabit někdo jiný namísto něho, např. Jidáš.

S odmítnutím Kristovi vykupitelské smrti na kříži souvisí i odlišný pohled islámu na jeho vzkříšení. Islámská teologie tvrdí, že Bůh si Ježíše vzal na nebesa. Odkazují se přitom na súru 3,55: „Ježíši, nyní tě odvolám a povznesu tě k Sobě a očistím tě od (špíny) těch, kdož neuvěřili.“

V jiné části se Korán se zdá přiznávat, že Ježíš musel zemřít než byl vzat k Bohu. Ještě v jako malý v kolébce Ježíš říká, že Bůh „dal, aby mír byl se mnou v den, kdy jsem se narodil, i v den, kdy zemřu, i v den, kdy k životu budu zas probuzen“ (súra 19,33).  To by mohlo odkazovat na to, že Ježíš zemřel na kříži, ale že ten, kdo jej zabil, nebyli Židé, ale Bůh samotný, ale též na to, že Ježíš zemřel jako každý člověk a jako proroci před ním. Co se týče vzkříšení, Korán může odkazovat na budoucí vzkříšení všech mrtvých před Posledním soudem, opětovně v Ježíšově případě nevyčnívajícím od ostatních proroků.

Islám uznává Ježíše jako Mesiáše (což může chápat jako čestný titul), který se narodil z panenského početí a který konal zázraky včetně oživování mrtvých – což Korán několikrát upozorňuje, že Mohammed neuměl a tím do určité míry staví Ježíše nad něj i ostatní proroky. Zároveň ale Korán důsledně trvá na tom, že Ježíš je jen prorokem, nikoliv Synem Božím a jeho smrt i vzkříšení nejsou speciálními událostmi v dějinách spásy. Pro křesťanství je právě kříž je centrálním kamenem jeho věrouky.