Nejpodivnější smrti středověku. Takové šílenosti by nevymysleli ani tvůrci Hry o trůny

Legendární vikingský vůdce Ragnar Lothbrok (Lothbrok doslova znamená „kožené kalhoty“, proto se jeho přízvisko obvykle nepřekládá), který je hlavním hrdinou nejznámější severské ságy byl popraven velice originálním způsobem. Rozhodně to nebylo nic pro nikoho, kdo nemá rád plazy. Podle ságy ho totiž northtumbijský krále Aella porazil a zajal v bitvě a nechal vhodit do jámy plné jedovatých hadů. Aby to bylo ještě o něco zajímavější, podle ságy začal Ragnar jako správný severský hrdina zpívat uprostřed hadí jámy píseň.

Druhým vikingským zástupcem je Sigurd Silný z Orknejí. Ten svému poraženému soku nechal useknout hlavu a vozil ji jako trofej přivázanou k sedlu svého koně. I když to vypadalo nepochybně hrůzyplně, jarlu Sigurdovi se to nevyplatilo. Useknutá hlava totiž při poskakování během jízdy na koni podřela zuby Sigurdovi stehno. Do rány se dostala infekce a na tu mocný jarl nakonec zemřel. Pomsta zabitého soka nebo prostě jenom blbá náhoda?

Ani česká historie není chudá na obskurní způsoby smrti. Přemyslovský kníže Jaromír to neměl jednoduché, musel bojovat se svými bratry i konkurenčním rodem Vršovců. Ještě za života ho zmrzačili kastrací a poté byl i oslepen. Ovšem osudovým se mu stalo místo, kde i král (či kníže) chodí sám – záchod. Najatý vrah ho měl podle Kosmy probodnout kopím skrze otvor v prevétu. Je otázkou jestli se Jaromírovým osudem nechal inspirovat i takový G. R. R. Martin, který jednoho z nejmocnějších mužů Západozemí nechal také prošpikovat na záchodě, v tomto případě to ale nebylo kopím (představte si jak musel vrah číhající po prevétem vypdat), ale poněkud sofistikovaněji kuší.

Stejná část těla se stala osudnou i anglickému králi Edvardu II. Jenomže v jeho případě vrahové (obvykle se za ně považuje jeho žena a její milenec) měli přece jenom více invence a hlavně se snažili, aby nebylo poznat, že král byl zavražděn. Proto mu údajně nalili pomocí trychtýře do řitního otvoru žhavé olovo, které králi spálilo vnitřnosti. Výhodu to mělo v tom, že to nezanechalo výrazné stopy a pokud ano, tak v místech, která nikdo nechtěl moc zkoumat.

Byl jednou jeden aragonský král a ten se rád smál. Hodně si oblíbil jednoho z dvorních šašků se jménem Borra. Podle kroniky se šašek jednou vrátil z výpravy a král se ho zeptal, kde byl. Šašek odpověděl následujícím absurdním vtipem: „Byl jsem venku na vinici, kde jsem uviděl jelena jak visí za ocas na stromě, vypadalo to jako by ho někdo potrestal za to, že kradl fíky.“ Krále to prý tak rozesmálo, až zemřel. Poetické by bylo, kdyby právě jedl fíky a zaskočily mu.

Uherský král Béla se snažil zajistit trůn pro svého syna a tak se vydal na válečnou výpravu proti vzbouřencům. Během ní se ale pod ním údajně propadl trůn, na kterém seděl. Nebyl sice sestrojen z roztavených mečů, přesto pád krále zranil na tolik, že po několika dlouhých dnech v bolestech zemřel.

Sv. Vavřinec měl být zabit během pronásledování křesťanů římským císařem Valeriánem. Jak už to tak v křesťanských legendách bývá, vymysleli Římáné pro mučedníka dost krutý způsob popravy. Položili ho na rošt a ten pověsili nad oheň. Ovšem nejzajímavější na celé věci je, že podle legendy si světec zachoval do poslední chvíle smysl pro humor a na své mučitele po chvile zvolal : "Otočte mě, z téhle strany už jsem hotový!“  A tak se poněkud morbidním způsobem stal patronem grilování.