Česká medicína zažila před 170 lety revoluci. Narodila se první lékařka Bohuslava Kecková

Dne 18. března 1854 se v malé vísce s názvem Bukol nedaleko středočeského Mělníka do rodiny Keckových narodilo děvčátko, kterému rodiče dali jméno Bohuslava. Její otec v obci vlastnil větší usedlost, tu ovšem zanedlouho po narození dcery prodal a s rodinou se přesunul do pražského Karlína, který byl v té době ještě samostatným městem. Zde začal otec podnikat a postupem času vybudoval prosperující firmu. 

Právě díky výbornému rodinnému a finančnímu zázemí mohlo být Bohuslavě Keckové v Praze dopřáno kvalitní vzdělání. Zatímco jiné dívky tehdy končily s učením mnohdy již po absolvování povinné základní školní docházky, Bohuslava pokračovala na střední školu. Musela však docházet na speciální vzdělávací zařízení určené pro dívky, gymnázium tehdy mohli navštěvovat pouze chlapci. Bohuslava tak studovala na Vyšší dívčí škole v Praze na Novém Městě, kterou zakončila s výborným prospěchem a vyznamenáním. Na této střední škole se však neskládaly maturitní zkoušky. Pokud chtěla tou dobou dívka maturitu, musela se zapsat na střední školu pro chlapce s právem skládání maturitních zkoušek. Na takovou školu ale nemohla docházet na výuku, ale musela si probírané učivo sama osvojit při domácím vyučování. Na konci studia mohla požádat o možnost jít k maturitě, a pokud jí to bylo dovoleno, opět se na zkoušky připravovala doma se soukromým učitelem. Bohuslava Kecková odmaturovala v roce 1874 na výbornou, a stala se tak vůbec první dívkou s maturitou u nás. 

Během středoškolských studií se Bohuslava Kecková scházela s dalšími inteligentními a cílevědomými dívkami v Americkém klubu dam, pokrokovém feministickém spolku. Právě toto prostředí Keckovou nadále formovalo a utvrzovalo ve snu stát se lékařkou. Narazila však na zásadní problém – na pražské univerzitě se neumožňovalo studium medicíny ženám, bylo určeno výhradně pro muže. Řešení představovalo studium v zahraničí, a tak Kecková odjela do Švýcarska, kde nastoupila na univerzitu v Curychu. Studium jí šlo dobře, ještě jako studentka se stala asistentkou na gynekologii v nemocnici v Curychu. V létě roku 1880 promovala, a to jako vůbec první česká lékařka. V Curychu zároveň byla teprve dvaadvacátou ženou, která absolvovala místní lékařskou fakultu. Svou závěrečnou práci měla zaměřenou na obor chirurgie a věnovala se v ní problému zvětšené štítné žlázy. Na chirurgickém oddělení také začala po ukončení studia pracovat, strávila zde dva roky. 

Bohuslava Kecková ale nechtěla ve Švýcarsku dlouho zůstávat, hodlala se vrátit do rodných Čech a zde si otevřít vlastní ordinaci. V Praze ovšem narazila na další problém, místní úřady jí odmítaly uznat lékařský titul získaný v zahraničí. Kecková se rozhodla nepříjemnou situaci vyřešit tím, že vystuduje ještě na území monarchie. Medicínu jako žena stále studovat nemohla, a tak se zapsala na kurz babictví, tedy porodnictví. Ten směla absolvovat na univerzitě ve Vídni a pak mohla pracovat jako porodní asistentka. V Praze se tak nakonec přeci jen v nemocnici uplatnila. 

Později působila jako ženská lékařka v Bosně, tehdejší součásti monarchie. Zde pečovala o muslimské ženy, ty totiž běžně docházet k lékaři nemohly, ošetřovat je mohla jedině žena. Muslimky tedy nebyly zvyklé na lékařskou péči, a tak zpočátku Keckovou odmítaly a nevěřily jí. Postupem času si mezi nimi lékařka přeci jen získala přízeň, k čemuž přispělo i její vyléčení ženy pocházející z tamní významné a vlivné rodiny. Mezi muslimskými ženami se (i kvůli zanedbané zdravotní péči) šířily pohlavní choroby, především syfilis, a tak měla Kecková spoustu práce. Protože navíc zjistila, že jsou místní ženy prakticky negramotné, také je učila číst, psát nebo ručním pracím. Aby celkově zlepšila zdravotní situaci v zemi, místním ženám rovněž vštěpovala zásady správné hygieny a životosprávy. Základní hygienické návyky tu ženy totiž neměly zrovna osvojené. 

V Bosně pobývala Bohuslava Kecková jako lékařka bezmála dvacet let. Její lékařské působení v této muslimské zemi oceňovaly nejenom samy pacientky, ale také rakousko-uherská vláda. Kecková si toho velice vážila. 

Bohuslava Kecková se nedožila vysokého věku. Posledních pár let ji trápila cukrovka a s ní spojené zdravotní potíže. Často se léčila v lázních v Karlových Varech, prospíval jí i pobyt u sestry v Kostomlatech nad Labem. Zde dne 17. října 1911 zemřela, bylo jí 57 let.