Hrad Frankenstein: Místo opředené řadou legend

Samotný termín "Frankenstein" je z etymologického hlediska totiž složeninou slov "Franken (česky: Frankové)", germánského kmene, po němž je také pojmenována současná Francie, a "Stein", což v německém jazyce značí kámen. Pojmenován je po něm také středověký hrad postavený ve 13. století Konradem Reizem von Breubergem, který si po jeho vybudování změnil jméno na Konrad I. von Frankenstein. 

Samotná stavba, s níž je spojováno dílo britské spisovatelky Mary Schelleyové, je situována 400 metrů nad Údolím Rýnu, v Odenwaldu, pohoří nacházejícím se na rozmezí jihoněmeckých spolkových zemí Bavorsko, Hesensko a Bádensko-Württembersko. Hrad Frankenstein leží na hesenské straně. Neexistuje žádný historický důkaz, že by se Schelleyová při své tvorbě inspirovala právě tímto místem, které je dodnes spjaté s řadou místních legend.

Rudolf II. nebyl jedinou historickou postavou, která byla přímo bláznem do alchymie. Žádný z nově příchozích nájemníků Hradu Frankenstein nebyl víc notoricky známý než Johann Conrad Dippel, narozený v roce 1673, čirou náhodou v tom samém století, v němž skonal Rudolf II. Dippel během svých šílených pokusů usiloval o vytvoření elixíru, který by umožnil nesmrtelnost. Těchto a jiných dalších z pohledu dnešní vědci absurdních věcí se snažil docílit pomocí různých experimentů s mršinami. 

Jedním z jeho nejproslulejších výtvorů je takzvaný Dippelův olej, což je destilát ze zvířecích ostatků kůže, rohů, krve a slonoviny. Dippel tehdy skutečně věřil, že se mu podařilo vyrobit všelék na veškerá onemocnění od nachlazení až po epilepsii. Ačkoliv nebylo dosud dokázáno, že by se podobných věcí dopouštěl na lidech, nikdo nedokáže popřít, že předmětem Dippelova zájmu byla i anatomie.

Podle historických pramenů věřil ve schopnost přenášet duše zemřelých z těla na tělo, a to prostřednictvím alchymistických nástrojů. Ačkoliv tvrdil, že se díky elixíru života dožije 135 let, zemřel Dippel v roce 1734 ve věku nedožitých 61 let na mozkovou mrtvici. (Poznámka: Rekord prokazatelně nejdéle žijícího člověka na světě dokázala v roce 1997 překonat Francouzka Jeanne Louise Calmentová, která zemřela ve věku nedožitých 123 let).  

Přestože nelze spolehlivě dokázat, že by se Hrad Frankenstein stal námětem pro hororový román Mary Schelleyové, existují jisté polemiky, že se Bratři Grimmové podělili o šířící se městské legendy s Schelleyovou nevlastní matkou živící se překladatelstvím. Sama Schelleyová se do míst, kde stojí hrad vydala, v roce 1814, čtyři roky předtím než vyšel její bestseller. Není ale známo, že by jej kdykoliv navštívila, anebo se ptala místních obyvatel na Dippela. 

Dnešní Hrad Frankenstein je už pouhou zříceninou, kterou si mnoho lidí spojuje spíše s hororovým příběhem Mary Schelleyové o uměle stvořeném netvorovi. Ten totiž v sobě měl nejen strašidelné prvky, nýbrž i jistý nádech sentimentality a zamyšlením se nad lidskou pýchou, která byla v době industriální revoluce hojně probírána. Schelleyové s největší pravděpodobností nešlo ani tak o to dělat hrůzu jako spíš upozorňovat na nedomyšlené následky některých vědeckých pokusů, kdy se člověk staví do role Stvořitele. Proč jinak by její dílo neslo podtitul "Moderní Prometheus"?