Hurvínek se zrodil před sto lety. Zpočátku se mu říkalo jinak

Byl druhý květnový den roku 1926 (je tomu tedy přesně 100 let), když se v loutkovém divadle představila veřejnosti postavička, která dostala jméno Hurvínek. Tak se mu ale začalo říkat o něco později, zpočátku se o něm hovořilo jako o Spejblíkovi. Jednalo se totiž o jakousi zmenšenou verzi již existující loutky Spejbla. Toho již roku 1920 vymyslel a vytvořil řezbář Karel Nosek pro loutkoherce Josefa Skupu, který je autorem podoby loutky. Je to shrbený mužíček s pleší a dlouhým nosem. Oblečený je v elegantním fraku, k němuž má však obuté prosté dřeváky. To koresponduje s jeho snahou hrát si na někoho, kým vlastně není. Spejbl, to je karikatura měšťáka, který všechno ví a všechno zná, do všeho mluví, a přitom vlastně ničemu pořádně nerozumí a když má něco sám udělat, tak to vždy poplete. Postava je to tedy aktuální v každé době. I v té dnešní.

Zřejmě aby Spejblovi nebylo na jevišti samotnému smutno, vznikla jeho zmenšená verze: Hurvínek. Toho vyrobil o několik let později Gustav Nosek, synovec zmíněného Karla Noska a autora Spejbla. Za nějaký čas se loutkoherci rozhodli, že Hurvínek bude vystupovat jako Spejblův syn. Skutečně vypadá jako malý Spejbl. Na rozdíl od něj má ale ještě vlasy a je oblečen jako malý hoch v bílé košili a krátkých kalhotách s výraznými červenými kšandami. Na nohou má stejně jako Spejbl dřeváky. Hurvínek je tak trochu malý darebák, a tak to s ním jeho otec Spejbl nemá jednoduché. Protože je ale Hurvínek také mazaný, dokáže vyřešit a vyžehlit mnohé Spejblovy průšvihy, do nichž se dostává, protože je velký popleta.

Časem ke Spejblovi a Hurvínkovi přibyly další vedlejší postavy. V roce 1930 si Hurvínek pořídil pejska, který dostal jméno Žeryk, ten je rovněž dílem řezbáře Gustava Noska. Spolu s Žerykem se poprvé na jevišti v dubnu roku 1930 objevila rovněž Mánička, Hurvínkova vrstevnice a kamarádka, pro níž jsou dnes typické velké brýle, ty ovšem původně vůbec neměla. Postava Máničky se v průběhu času nejvíce proměnila. Úplně nejmladší z celého souboru loutek je paní Kateřina, babička Máničky, která jí říká „bábinko“. Paní Kateřina vznikla až v roce 1971.

Ve stejném roce, kdy Spejbla a Hurvínka na jevišti doplnily postavy Máničky a Žeryka, bylo také založeno Divadlo Spejbla a Hurvínka. Vzniklo tehdy v Plzni a u jeho zrodu stál především Josef Skupa. Ten miloval loutkové divadlo již od útlého dětství, kdy si sám divadélka i loutky jednoduše vyráběl z papíru. Profesionálním loutkařem se stal po první světové válce, v divadle působila i jeho manželka – právě ta vodila Hurvínka. Kromě divadla měl Skupa i jinou práci, byl učitelem. S tímto povoláním přestal po založení Divadla Spejbla a Hurvínka. To fungovalo do začátku roku 1944, kdy se po zadržení Skupy gestapem zavřelo. Skupa byl obviněn z poslechu zahraničního rozhlasu a na pět let poslán do vězení v Drážďanech. Z něj se dostal v únoru roku 1945, když využil zmatku a zničení části věznice po náletech a uprchl. Po druhé světové válce mohlo divadlo obnovit svou činnost. Zároveň se z Plzně přestěhoval do Prahy. A v hlavním městě funguje dodnes.