Před 135 lety se narodil Josef Lada. Jak slavil legendární umělec Vánoce?

Josef Lada přišel na svět dne 17. prosince 1887, tedy před 135 lety, do chudé ševcovské rodiny v malé středočeské vesnici Hrusice. V rodné obci prožil celé své dětství. Už když jako malý chlapec navštěvoval místní školu, projevil se u něj zájem o výtvarné umění i talent. Pro ukrácení dlouhých chvílí i pro své spolužáky a kamarády kreslil rád zvířata a krajinky.

Vzpomínky z dětství a rodné Hrusice pronikly do mnohých Ladových obrázků. Ve svých kresbách zachytil dětské hry a radovánky, a to včetně těch zimních a vánočních. V ilustracích ztvárnil rovněž některé lidové tradice. V roce 1942 vyšla Ladova autobiografie s názvem Kronika mého života, v níž umělec zaznamenal kromě jiného také autentická vyprávění o tom, jak coby malý kluk trávil advent a vánoční svátky či jakou dětskou zábavu s sebou přinášelo zimní období.

Zima na venkově pro děti před sto lety znamenala především radosti, jako bylo sáňkování, klouzání se po zamrzlém rybníku, stavění sněhuláků a koulování. To vše ostatně Josef Lada nakreslil. Když se na zem snesly první sněhové vločky, říkali rodiče dětem, že to svatý Martin přijel na bílém koni. A již na svatého Martina se dítka začínala těšit na Mikuláše. Jak sám Josef Lada v dospělosti vzpomínal:

„Mívali jsme před jeho příchodem takový příjemný strach, báli jsme se jeho metly i jeho chlupatého pobočníka – čerta, ale zase jsme se těšili na dárky, které nám nadělí. Nebývalo jich nikdy mnoho: pár sušených hrušek a švestek, trochu cukrlat v barevných papírcích a několik červených jablíček – ale vždy jsme z těch dárků mívali ohromnou radost, protože byly od svatého Mikuláše.“

V době, kdy byl Josef Lada malý chlapec, děti skutečně věřily, že je v předvečer svátku svatého Mikuláše světec spolu s čertem a andělem navštěvuje. V lidové kultuře tehdy byla výrazně zakořeněna křesťanská víra, která mimo jiného projevovala úctu světcům. Pro děti býval svatý Mikuláš náboženskou i morální autoritou, jež je nabádala k dobrému chování. Starší děti už tušily, že výchovnou roli Mikuláše na sebe brával někdo dospělý ze vsi, i přesto mívaly před příchodem této postavy strach a raději se hezky pomodlily a slíbily jí, že příští rok budou určitě hodnější, i když se Mikuláš třeba nápadně podobal některému ze sousedů, jak si pamatoval i Josef Lada.

Vůbec nejkrásnějším časem v roce býval podle Josefa Lady Štědrý den:

„A než jsem se nadál, přikvapily vždy Vánoce a s nimi nejkrásnější den v roce – Štědrý den! Netěšíval jsem se na něj pro nějaké dárky – nikdy jsem nic pod stromeček nedostával – ale těšil jsem se na Vánoce pro tu obecnou krásnou náladu. Stromeček míval jsem jen malý a chudě vyzdobený, ale měl jsem vždy z něho třeba větší radost než děti, které měly stromy až do stropu. Stával na stole, upevněn do starého železného moždíře, aby se nepřevalil. Kolem dokola visely z něho řetízky z barevných papírů, na větvích cukroví v řasnatých papírcích a červená panenská jablíčka se rděla ve svěží zeleni. Na některých větvích byly různobarevné svíčičky a nahoře svítila betlémská hvězda, vystřižená z pozlaceného papíru. Ani nedovedu říci, jakou radost jsem míval z toho skromně ozdobeného stromečku. Když bylo po večeři, která sestávala z černé omáčky, připravené z perníku, sušených švestek, rozinek, mandlí, ořechů a sirupu a z „černého kuby“ – vařené krupky se sušenými houbami – , rozsvítil tatínek na stromečku svíčičky.“

Ačkoliv lidé na venkově trávili Vánoce velice skromně, což je patrné z předcházejících slov Josefa Lady, vnímali tyto svátky jako nejhezčí roční období. Až v moderní době se symbolem Vánoc staly dárky a někdy až nezřízené hodování. Naši předci si však spíše užívali krásy obyčejných věcí, kouzla a klidu zimního času nebo duchovního významu vánočních svátků. 

Josef Lada ve svých pamětech zachytil několik štědrovečerních zvyků, například zdobení vánočního stromečku. Ten se na konci 19. a počátkem 20. století, kdy byl Lada dítětem, objevoval ve venkovských domácnostech spíše výjimečně. Teprve v meziválečném období se zde staly stromky typickou součástí Vánoc. U rodiny Ladových tak stromeček představoval jakousi vánoční novinku. Snad na všech štědrovečerních stolech se oproti tomu objevoval Ladou popisovaný pokrm – černý kuba.