Rozmnožování dvou tisíc bolenů v Želivce právě vrcholí. Rybám nesvědčí denní manipulace s průtoky

Díky denní manipulaci průtoků v řekách, kdy se nejdříve zadržuje a následně nárazově vypouští voda z přehrady, lze využívat energetický potenciál řeky i tam, kde by to přirozený hydrologický průběh nedovolil. Tzv. špičkování však značně narušuje život v řekách a negativně ovlivňuje ryby. „Při zadržování vody před samotnou špičkou může docházet k vysoušení rybích jiker nebo uvěznění ryb na obnaženém dně. Během špičky zas může silný proud odnést a znehodnotit jikry, v extrémních případech i larvy ryb, a dokonce dospělé ryby,“ vysvětluje Daniel Bartoň, hlavní autor článku a doktorský student na Hydrobiologickém ústavu BC AV ČR.

Jak proud při špičkování hýbe s dospělci bolena dravého – velkého kaprovitého predátora, zjišťovali vědci z Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR na nádrži Švihov na řece Želivce na pomezí Vysočiny a Středočeského kraje. Právě zde se každoročně shromažďuje největší třecí hejno bolenů dravých v České republice, což je také jedním z důvodů, proč se tato unikátní lokalita dostala na seznam chráněných území v rámci soustavy Natura 2000. 

Do hlavního přítoku nádrže se každé brzké jaro připlouvá třít přibližně 2000 dospělých jedinců z celé nádrže. Vědci je sledují pomocí pasivní telemetrie. To je metoda, kdy se rybám do těla zavedou čipy a do řeky se rozmístí antény, které skenují tyto čipy a podávají tak informace, kde se jednotlivé ryby nacházejí. V Želivce mají označených deset tisíc bolenů, včetně dvou tisíc pohlavně zralých.   Migrující boleni se zastavují u prvního jezu a tady dochází ke tření. Místo je však pod silným tlakem špičkovaní.

„Na trdlišti jsme umístili telemetrické antény a sledovali jsme rozmnožování bolenů během tří let. Zjistili jsme, že člověkem vyvolaná změna průtoku ryby negativně ovlivňuje jejich odsunutím mimo vhodná trdliště,“ říká další z autorů studie Marek Šmejkal. Špičkování ovlivňuje tření bolenů tím, že jim narušuje jeho průběh a nutí je vhodná třecí místa dočasně opouštět. Jak při snížení, tak i při zvyšování průtoku se jejich počet na trdlišti snižuje. To zásadně zvyšuje náklady na tření, které je samo o sobě velice energeticky náročné. Navíc se narušuje načasování tření, což může negativně ovlivnit životaschopnost jiker u samic bolena. Tento efekt může být ještě závažnější u menších druhů ryb vystavených podobným podmínkám pod přehradami na celém světě.

Studie byla publikovaná v odborném časopise Science of the Total Environment.