Sex a ženy zapovězeny. Proč církev zavedla celibát?

Proč si vlastně církev vždy tak libovala v regulaci sexuality, kterou má dodnes tendenci povolovat pouze v manželství, a to výhradně mezi mužem a ženou a za účelem plození dětí? A jaké opodstatnění vůbec měl, anebo i nadále má celibát? Stručné odpovědi na tyto otázky poskytl Alfons M. Stickler ve své knize O církevním celibátu vydaném Českou biskupskou konferencí.

Celibát (z latinského adjektiva caebus neboli svobodný, neženatý), tedy zřeknutí se manželského života a tím pádem vlastně i sexu je typický pro mnichy a řeholnice. Ve 20. století se vztahoval i na kantorky, které nesměly být vdané a mít děti. U těch se vycházelo z toho, že by je rodina příliš rozptylovala a byla jim při výkonu povolání spíše na obtíž. Dnes už se tato praxe neuplatňuje. V církevních řadách však existuje i nadále. Římští katolíci požadují sexuální absenci dokonce i po duchovních, v čemž se výrazně liší od protestantů a pravoslavných.

Je velmi obtížné jednoznačně konstatovat, zda má požadavek tohoto způsobu života božský původ, anebo zda se jde pouze o církví zavedenou instituci. Některé zdroje uvádí, že povinnost celibátů božích služebníků pochází až z roku 1139, kdy proběhl druhý lateránský koncil. Ani ty nejvyšší církevní kruhy si ale nejsou stoprocentně jisty tím, jak to vlastně celé ve skutečnosti bylo. "Podle příslušných prohlášení shledáváme tuto nejistotu i ve vyšších a nižších církevních kruzích," píše Alfons M. Stickler v úvodním odstavci své knihy O církevním celibátu.

Ke správnému pochopení celé instituce celibátu je zapotřebí pochopit samotnou podstatu tohoto pojmu. Za jeden z nejlepších a nejspolehlivějších zdrojů zabývajícího se církevněprávní tradicí uplatňovanou na samém začátku prvního tisíciletí je považován tzv. Gracianův dekret z roku 1140. Podle jeho interpretátora Uggucia z Pisy se přímo tam píše o zdrženlivosti duchovních spočívajících v tom, že neuzavírají manželství, a učiní-li tak nezneužívají ho. (Latinský přepis: in non contrahendo matrimonio et nin non utendo contracto)

Vzhledem k tomu, že sex patří v církevním prostředí pouze do manželství, a to za účelem plození dětí, zahrnoval celibát a s ním související zdrženlivost i sexuální abstinenci. Nicméně Gracian jasně potvrdil, že s ním katolická církev začala až ve 12. století po Kristovi. Do té doby byli kněží ženatí, a proto se také hovoří o nutnosti přestat se zneužíváním již existujícího manželství, neboť v něm už před přijetím svátosti svěcení žili. Na rozvody se tehdy nepamatovalo.

Že byli do kněžských řad běžně přijímáni i ženatí muži potvrzuje také Písmo svaté v části, kde Sv. Pavel předepisoval svým synům Titovi a Titomejovi, že takoví smějí pouze jednou žíti v manželství. Ženatí byli i Sv. Petr a ostatní apoštolové. "My jsme opustili všechno, co jsme měli, a šli jsme za tebou. Co tedy budeme mít?," s takovou otázkou přišel sám Petr za Mistrem. "Amen, pravým vám: Nikdo není, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, aby nedostal mnohokrát víc v tomto čase a v budoucím věku život věčný," odpověděl Ježíš Kristus.

V tom zřejmě tkví celá podstata celibátu, neboli zřeknutí se manželského a rodinného způsobu života a obětování jej službě Bohu. Když se teď vrátíme k nedávné praxi povinně svobodných učitelek, dalo by se říci, že spočívala v tom samém. U ženy coby manželky a matky dětí se předpokládalo, že nebude schopná se plně věnovat svým pedagogickým povinnostem. A to samé platilo i u mužů duchovních. Funkce kněze jako by se zdála neslučitelnou s rolí manžela a otce.

Nezapomínejme na dobu, v níž celibát vznikl. Tehdy za celou rodinu plně odpovídal muž a otec. Z tohoto důvodu pokud se muž chtěl zříci svého manželství a nechat se vysvětit, musela dát jeho žena souhlas. Ze samotného manželství totiž vyplývalo její nezcizitelné právo na jeho užívání a dokonání. V tomhle směru měla ona moc nad svým mužem.

Související

Církev

MONITOR: Církevní sexuální skandály nejsou zdaleka u konce, obává se vlivný deník

V týdnu zveřejněná zpráva nezávislé komise rozkrývá rozsah sexuálního násilí páchaného duchovními i laickými členy katolické církve na dětech ve Francii od padesátých let, poukazuje editorial serveru Washington Post. Prestižní deník ji považuje za šokující připomínku toho, že ani dvě desetiletí poté, co se jim dostává široká veřejná pozornost, odhalení prohřešků a snahy zakrývat ze strany největší křesťanské církve nejsou ani zdaleka u konce.

Více souvisejících

římskokatolická církev sex sexuální zneužívání křesťanství historie Církev

Aktuálně se děje

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

Alí Chameneí, íránský ajatolláh

Chameneí se chce za útoky Izraele pomstít USA

Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí v sobotu varoval, že Izrael a Spojené státy obdrží "zničující odpověď" za své útoky namířené proti Íránu a jeho spojencům v regionu. Chameneí tak reagoval na zvýšené napětí v oblasti, které eskalovalo od vypuknutí války mezi Izraelem a Hamásem v Pásmu Gazy v říjnu loňského roku. Uvedl to server Times of Israel.

před 3 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 5 hodinami

před 5 hodinami

Situace v Gaze po izraelských náletech

"Katastrofa, apokalypsa..." OSN popsala, co se odehrává v Pásmu Gazy

Na severu Pásma Gazy se odehrává katastrofa, která představuje vážné nebezpečí pro všechny tamní obyvatele. Ve společném prohlášení na to upozornil Meziagenturní stálý výbor (IASC) Organizace spojených národů (OSN), který sdružuje vedoucí představitele humanitárních agentur OSN. 

před 6 hodinami

před 8 hodinami

před 8 hodinami

před 9 hodinami

před 10 hodinami

před 11 hodinami

před 12 hodinami

včera

včera

Princ Harry v upoutávce k dokumentu Harry 2 Meghan.

Princ Harry se z USA poroučet nebude, naznačil syn Donalda Trumpa

Princ Harry si tak trochu může oddechnout, i když jej slova Erica Trumpa, syna amerického prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, jinak moc nepotěší. Podle Erica je setrvání prince v USA zaručeno i v případě návratu jeho otce do Bílého domu. Dost jasně dal však mladý Trump najevo, že Harry je Američanům ukradený. 

včera

včera

včera

Día de los Muertos: Jak vypadají mexické Dušičky?

Přelom října a listopadu je u nás spojen s Dušičkami, kdy se vzpomíná na zemřelé předky a zapalují se za ně svíčky na hrobech. V Americe, v Anglii nebo třeba v Austrálii tento čas patří Halloweenu, s nímž se pojí koledování nebo vydlabané dýně. V Mexiku se konec října a počátek listopadu nese ve znamení oslav zvaných Día de los Muertos, při nichž se lidé veselí, protože se mohou setkat se svými mrtvými blízkými. Součástí svátku jsou i všudypřítomné masky kostlivců. Od roku 2003 figuruje svátek na seznamu ústního a nehmotného dědictví UNESCO.

Zdroj: Lucie Žáková

Další zprávy