KOMENTÁŘ: Fialovi se vyplatila slušnost. Zemanovi vyrostl soupeř, na jakého není zvyklý. Babiš byl jen loutkou Hradu

Nezačal zmatkovat, když hradní pán odmítal jmenovat budoucího šéfa diplomacie Jana Lipavského do funkce. Designovaný premiér Petr Fiala trval na dodržení Ústavy České republiky, kterou prezident tak rád ohýbá. Jasně říká, že prezident republiky má jmenovat na základě návrhu předsedy vlády. Ke stejnému verdiktu by pravděpodobně dospěl i Ústavní soud, k němuž nastupující exekutiva už psala kompetenční žalobu. Ještě nikdy Miloš Zeman nepocítil takový odpor a rozhodnost, jaká vyvěrala ze šéfa ODS.

Někdejší ministerský předseda Bohuslav Sobotka si také dokázal přes původní nevoli prosadit do kabinetu Luboše Zaorálka a Jiřího Dienstbiera, ale rozhodně nesršel takovým skrytým sebevědomím jako Fiala, aby dokázal Zemana úplně zkrotit. Pro hlavu státu nastávají nové časy. Po dosluhujícím Andreji Babišovi, který Hradu odkýval cokoli, aby se jeho menšinová vláda udržela u moci, přichází těžká váha, na níž Hrad nemá žádný ovladač. Klidná a rozvážná síla zatřásla i s protřelým šíbrem.

Prezident se bál porážky, kterou by už ničím nepřebil

Miloš Zeman má ale stále velké ego, a proto se jistě nechtěl loučit výraznou porážkou v prezidentském úřadě, který se pod jeho vedením chýlí k pozvolnému konci. Vlastně by se jednalo o prohru, kterou by do března roku 2023 už zřejmě nemohl ničím přebít. Moc dobře si uvědomoval, že Ústavní soud by pravděpodobně dal Fialovi za pravdu, protože žádná instituce by si nevzala na svědomí jít proti rozhodnutí voličů, kteří v říjnu jasně rozhodli. Ano, Zemana by žádný verdikt nedonutil vzít péro a Lipavského podepsat, ale sám zřejmě pochopil, že tím by jeho jméno ztrácelo na hodnotě, tenčilo by se stejně jako úspory při inflaci. Sám v roce 1998 kritizoval chystané Havlovo veto a nyní by při totální otočce ještě více ztratil na kreditu. Navíc i hlava státu pochopila, že na půtky v době koronavirové pandemie, kdy umírají lidé, není čas. Je zapotřebí začít řešit i energetickou chudobu či důchodovou reformu.

Po případném debaklu od Ústavního soudu by se mohly zdůrazňovat i Zemanovy další neúspěchy. Neuchytila se jeho snaha o propagaci diktátorských režimů jako je Čína a Rusko. Těžce nesl jejich vyřazení z tendru o dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, neboť obě velmoci pro zemi představovaly bezpečnostní riziko. Také větší příklon k Vladimiru Putinovi, o nějž usiloval, se mu nezdařil. Jeho snahy zhatila kauza Vrbětice, po níž bylo prakticky nemožné, aby našel na politické scéně výrazné spojence propagující Ruskou federaci, navíc když se blížily volby. Bilance posledního roku tak pro Hrad vyznívá velmi nepříznivě a Zeman si uvědomil, že by se do dějin nakonec mohl zapsat jako neúspěšný politik, jehož předchozí více jak třicetiletá éra by upadla do zapomnění.

Bylo by naivní si myslet, že Zeman ustoupil jen tak. Tak zkušený vyjednavač se jistě nevzdal zadarmo. I Petr Fiala zřejmě musel nějaké podmínce vyhovět, i když ve veřejné prostoru se o ničem takovém nehovoří. Prezident mohl žádat záruku, že po dobu jeho působení na Hradě nebude ředitel Bezpečnostní a informační služby Michal Koudelka povýšen do hodnosti generála, anebo že obě komory už nebudou rokovat o aktivování článku 66, který by jej mohl dočasně zbavit pravomocí, pokud by opět kvůli své nemoci nemohl vykonávat úřad.

Nabízí se ale i úplně jiná vize. Zeman se umí mstít, když někdo z jeho okolí není loajální. Jeho zloba může mířit na Andreje Babiše, který v době prezidentovy nemoci hovořil o tom, že kdyby měl pravomoc odvolat hradního kancléře Vratislava Mynáře, učinil by tak. Ministerskému předsedovi se tehdy nelíbily jeho aktivity a chování v době, kdy hlava státu nemohla vykonávat svoji funkci. Zemana ale takové prohlášení diplomaticky řečeno rozladilo, protože Mynář je pro něj jedním z nejbližších spolupracovníků. Nevadí mu, že už téměř deset let nemá bezpečnostní prověrku. Bez něj by si hradní tým už neměl představit. Babiše se tak právě proto mohl rozhodnout dehonestovat, a to tím, aby ukázal, jak se Fiala s ním umí lehce dohodnout, zatímco Babiš musel vždy ustupovat, pokud usiloval o nějaký konsensus. Fialovi se totiž podařilo během čtrnácti dní zastínit Babiše, který si za čtyři roky nedokázal poradit se Zemanem a byl jen jeho kývačem, jakousi loutkou Hradu. Při jeho kontroverzních kauzách skutečně potřeboval, aby pro něj byl prezident jakousi hrází, která bude zadržovat všechny průšvihy, jež mohly ohrozit preference hnutí ANO.

Pětikoalice ohromuje jednotou a nevytváří chaos

Fiala se ukázal i jako dobrý taktik. Ačkoli mu i politici z pravého spektra vyčítali, že si nechá od Zemana kádrovat budoucí ministry, kteří za ním jako žáčci musejí jezdit do Lán na přezkušování, nezpanikařil. Věděl, proč to dělá. Vytušil, že postavit se hned prezidentovi, by nebylo dobré, a tak se proměnil v diplomata, který jednání toleroval. Připravoval si tak půdu na složité jednání o Lipavském, jehož zahraniční politika se od Zemanovy vize liší jako noc a den. Budoucí šéf vlády chtěl ukázat, že i on umí ustoupit a je připraven zasypávat ve společnosti příkopy po Babišově působení. Pokud by Fiala šel hned do sporu se Zemanem ohledně výletů do Lán, dnes by se jistě Jan Lipavský nemohl chystat do Černínského paláce v roli šéfa diplomacie.

Zemana však mohla zarazit ještě jedna věc. A to obrovská jednota, které panuje v pětikoalici. Zatím razí heslo jeden za všechny, všichni za jednoho, což ji dodává na síle. Taková názorová shoda tady nebyla od Sametové revoluce, i když je jasné, že později jí nebude na cestu svítit jen slunce, ale musí se připravit i na názorové přeháňky. Doposud ale udivuje obrovská ukázněnost celé aliance. Všichni jasně ctí, že tým mluví jen ústy Petra Fialy a nikdo nevypouští do světa informace, které nejsou relevantní. Jaký nebetyčný rozdíl proti Babišově kabinetu, kdy při nějakém problému než ještě promluvil premiér, jsme se ze sociálních sítí od Aleny Schillerové či superministra Karla Havlíčka dozvídali, jak se daná patálie vyřeší, aby vzápětí vystoupil Babiš a národ zjistil, že vše je jinak. Petr Fiala naštěstí bedlivě dbá na to, aby žádné zprávy neunikaly a tím nevznikal chaos.

Šéf ODS zatím dokazuje, že jeho volební slogan SPOLU dáme Česko dohromady nezůstal jen na papíře, ale ožívá i v realitě. Slušnost není opravdu žádná slabost, koneckonců vsadil na ni i Václav Havel, který se stal symbolem zodpovědnosti. Slušnost se zkrátka i v hrubém světě stále vyplácí. Z profesora politologie se tak stává těžká váha, která se před Milošem Zemanem neroztřese. A přitom hlavu státu, i když k ní má jistě silné výhrady, ctí a prezidentský úřad respektuje, což Zemanovi dělá dobře. Česká republika snad od pátku bude mít premiéra i vládu, za kterou se její občané nebudou muset stydět. A neschopný Andrej Babiš už odpočítává minuty. Žádný český premiér se na předání moci netěšil tak jako on.