Komentáře

Související články:

Sešel se realitní magnát a prominentní ekonom. Tak nezačíná vtip, ale jednání o Ukrajině

Rusko se stalo tím, proti čemu bojovalo. Každý další útok na Ukrajině je důkazem

Ruská agrese proti Ukrajině už čtvrtým rokem odhaluje svou skutečnou povahu: nejde o žádnou „operaci“, ale o útočnou válku vedenou s vědomou brutalitou a cynismem. Kreml likviduje města, terorizuje civilisty a používá metody, které odporují elementární lidskosti. Každý další útok, každá rozbořená čtvrť a každé dítě vytažené z trosek jen potvrzují, že ruská moc se dobrovolně stala tím, proti čemu sami Rusové bojovali.

Křídou proti práskačství. Fico a spol. se na Slovensku se bojí o moc

Masové protesty v Bratislavě ukázaly, že odpor vůči vládě Roberta Fica roste a spolu s ním i obavy ze stále více otrávené politické atmosféry na Slovensku. Případ studenta Michala, předvolaného k výslechu kvůli křídovým vzkazům na chodníku, se proměnil v symbol širšího napětí. Vládní reakce působí spíše jako projev nejistoty než síly a naznačují, že Ficova mocenská pozice začíná ztrácet stabilitu.

Rada bezpečnosti konečně udělala něco správně. Přesto OSN zůstává zoufale nefunkční

Rada bezpečnosti schválila americkou rezoluci o Gaze, která se prezentuje jako krok k trvalejšímu míru. Ve skutečnosti však jen odhaluje hlubokou nefunkčnost OSN, paralyzované vetem a soupeřením velmocí. Organizace ztrácí schopnost jednat, slouží spíše jako nástroj projekce moci než jako mírotvůrce. Rozpad doktríny R2P tuto krizi jen potvrzuje.

Trumpova bezohlednost odhalila jedno podstatné. Americká ekonomická hegemonie je spíše impozantní dům z papíru

Rekordní americký shutdown odkryl nejen politickou krizi, ale i hlubší problém – drahotu a nerovnost amerického zdravotního systému. Prezident Donald Trump využil rozpočtové paralýzy k nátlaku na demokraty a neváhal přitom sáhnout na potravinové lístky i mzdy federálních zaměstnanců. Zatímco miliony Američanů se ocitly bez jistoty jídla a zdravotní péče, Evropa zůstává připomínkou, že základní sociální bezpečí nemusí být luxusem, ale právem každého občana.

Okamura v čele Sněmovny je bezprecedentním rizikem. Otevřít oči voličům by měl i jeho bratr

Tomio Okamura, předseda krajně pravicové SPD, usedl do čela Poslanecké sněmovny a stal se tak třetím nejvyšším ústavním činitelem v zemi. Do jeho rukou skládá prezident přísahu, v případě krize může převzít část jeho pravomocí. Moc, která by měla patřit osobnosti sjednocující veřejnost, se tak dostala do rukou politika, jenž staví kariéru na strachu, dezinformacích a rozdělování společnosti. Okamurův nástup do čela Sněmovny je varováním před erozí samotné demokracie.

Pokrovsk i Kupjansk v „šedé zóně“. Rusové stupňují úsilí, situaci na frontě ale asi nezmění

Ruský postup na východní frontě nabývá nových rozměrů. Bitvy o Pokrovsk na Donbasu a Kupjansk v Charkovské oblasti mohou rozhodnout o dalším osudu ukrajinské obrany. Získání obou měst by Moskvě přineslo pevnější kontrolu nad Donbasem, zlepšilo logistiku a umožnilo tlak na aglomeraci Slovjansk–Kramatorsk. Strategický průlom by však nenastal, cesta na Kyjev ani k hranicím NATO by zůstala pro Rusko nedosažitelná.

Trump nemůže vyjednat s Ruskem mír na Ukrajině, dokud nepochopí jednu věc

Ruský prezident Vladimir Putin znovu odhalil, jak hluboko je v ruské politice zakořeněna víra ve válku jako přirozený stav existence. Jeho slova o „válečných genech“ vycházejí z ideologického rámce, který propojuje náboženství, mytologii a militarismus do jednotné doktríny. Jeho světový názor, utvářený od Krymu přes Stalingrad až po dnešní Ukrajinu, činí z války morální povinnost a z kompromisu slabost. Západ – a zejména Donald Trump – tak stojí tváří v tvář mocnosti, pro niž není cílem mír, ale boj za ruskou civilizaci.

Střední Evropa jako příklad postkomunistické naděje může skončit. Hrozí tři zásadní problémy

Budapešť chce podle vyjádření poradce Viktora Orbána vytvořit novou alianci států EU skeptických k podpoře Ukrajiny, do níž by se mohly zapojit i Slovensko a Česká republika. Pokud by tento plán ožil, znamenal by zásadní zlom v evropské politice. Vznikne blok, který bude podkopávat jednotu Unie, brzdit vojenskou a finanční pomoc Kyjevu a fakticky posilovat vliv Moskvy. Rozpad středoevropské soudržnosti se zbytkem západních spojenců otřese samotnými základy evropské bezpečnosti.

Kde je "zničená ekonomika"? Před nástupem rozhazovačů roste, dokonce i „sekera“ v rozpočtu má logiku

Česká ekonomika zřetelně ožívá. Podle předběžného odhadu ČSÚ vzrostl HDP ve třetím čtvrtletí meziročně o 2,7 %, což je po letech stagnace nejvýraznější růstový signál. Daří se zejména stavebnictví, obchodu a službám, roste spotřeba i investice. Přestože jde zatím o předběžná data, zpochybňují opoziční tvrzení o „zničené ekonomice“. Zatímco vláda Petra Fialy investovala do rozvoje, hnutí ANO sází na populistické sliby bez finančního krytí a riskuje návrat k politice krátkozrakého rozdávání.

Pokuta hrozí komukoliv. Ficova vláda se snaží o kontrolu každého aspektu života, včetně chůze

Slovenský parlament schválil zákon, který zakazuje pohyb po chodníku rychlejší než šest kilometrů za hodinu. Opatření, jež má údajně zvýšit bezpečnost chodců, se však vztahuje i na samotné chodce, a tím posouvá hranici legislativní absurdity o kus dál. Novela, která je prakticky nevymahatelná, se tak stává symbolem vlády, jež místo skutečných problémů reguluje rychlost lidského kroku.

Kam se poděla národní hrdost? Ceremoniál na Hradě ukázal, jak se politici vzdálili od občanů – a užívají si to

Státní vyznamenání prezidenta Petra Pavla opět ukázala nejen sílu tradice, ale i slabost politické reprezentace. Zatímco občané vnímají ceremoniál na Pražském hradě jako symbol úcty a sounáležitosti, pro část politiků se stal jen nepovinnou společenskou formalitou. Jejich neúčast není problémem sama o sobě, ale odrazem dlouhodobého trendu, kterým je ztráta respektu k institucím, které mají zosobňovat republiku. Politici se uzavírají do vlastního světa, vzdálení od lidí i symbolů státu, který by měli s hrdostí reprezentovat.

Okamura v čele Sněmovny otestuje zralost české demokracie. Extremismus se dostane do centra politického dění

Tomio Okamura míří do čela Poslanecké sněmovny, a tedy do pozice, která mu přinese nejen moc, ale i politickou legitimitu. Jeho nástup přitom není pouhou personální změnou, ale projevem hlubšího posunu. Extremistická rétorika se z okraje veřejného prostoru přesouvá do samotného centra české politiky. Demokracie tak stojí před zkouškou své odolnosti vůči těm, kdo využívají její pravidla k jejímu postupnému oslabování.

EU dělá důležité věci. Když ale nezajistí bezpečnost, budou k ničemu

Evropská unie se ráda chlubí svými úspěchy, od jednotného nabíjecího standardu USB-C přes zrušení roamingu až po ochranu osobních údajů. To všechno jsou regulace, které mají skutečný dopad a zjednodušují každodenní život valné většiny Evropanů. Jenže s rostoucí byrokracií se Unie čím dál častěji zabývá maličkostmi, zatímco ve skutečně důležitých otázkách, konkrétně energetice, obraně či bezpečnosti, selhává. A právě tam, kde by měla být rozhodná, působí bezmocně.

Motoristům nesmí připadnout životní prostředí. Následovala by likvidace jedné z nejdražších českých politik

Andrej Babiš stojí před zásadním rozhodnutím, zda zachovat, nebo obětovat jednu z nejdražších a nejpracněji vybudovaných politik moderní České republiky – ochranu životního prostředí. Pokud by hnutí Motoristé sobě získalo kontrolu nad resortem, hrozí rozpad systému, který se budoval desítky let a stál stovky miliard. Babiš má možnost volby. Buď může hájit kontinuitu, nebo z Česka udělat laboratoř krátkozrakého populismu a baštu automobilového a průmyslového lobbingu.

Netrpělivý a vzteklý Trump je to nejlepší, v co Moskva může doufat. Válku na Ukrajině ukončit nedokáže

Šéf Bílého domu Donald Trump se chtěl stát mužem, který ukončí válku na Ukrajině. Místo toho ale začíná působit jako politik, který absolutně nerozumí její povaze. Během setkání s Volodymyrem Zelenským údajně prohlásil, že Rusko může Ukrajinu zničit, a ztratil nervy natolik, že hodil mapou konfliktu. Jenže americký prezident si nemůže dovolit být netrpělivý – v jeho případě může každý výbuch podráždění otřást samotnou stabilitou Západu.

Cintula dostal 21 let. Zbytek života zaslouženě stráví ve vězení, Slovensko je právní stát

Odsouzení Juraje Cintuly na 21 let vězení za atentát na Roberta Fica představuje rozhodnutí, které je tvrdé, ale spravedlivé. Slovenská justice tím potvrdila, že demokracie se nenechá vydírat násilím. Cintula sice tvrdil, že premiéra nechtěl zabít, soud však jeho obhajobě neuvěřil. Trest je dostatečně dlouhý, aby vyjádřil absolutní nepřijatelnost útoků na politické činitele. U muže v pokročilém věku navíc znamená fakticky konec života na svobodě – a jasné varování pro každého, kdo by se chtěl vydat stejnou cestou.

Diplomatický průlom, nebo zástěrka? Lidé žijí v agónii, vládnou jim tvůrci nejhorších zvěrstev za poslední dekády

Příměří mezi Izraelem a Hamásem se tváří jako diplomatický průlom, ve skutečnosti je však jen zástěrkou pro selhání obou stran – morální, politické i lidské. Hamás nedokáže vydat těla padlých, Izrael označuje dohodu za vítězství a svět přihlíží už jen s unavenou lhostejností. Rodiny zajatců dál žijí v agónii nejistoty, zatímco ti, kdo nesou odpovědnost za smrt tisíců civilistů, zůstávají u moci a hovoří o míru. Tento „klid zbraní“ tak není projevem spravedlnosti, nýbrž cynické stagnace. Je také přestávkou mezi válkami, které vedou ti samí lidé, kteří mají na rukou doslova tuny a tuny krve.

Může se člen Evropské unie stát jejím nepřítelem? Maďaři testují hranice a přibližují se k bodu, odkud není návratu

Evropou otřásají obvinění, že maďarská rozvědka měla už před lety špehovat Evropskou komisi a pokoušet se získávat její úředníky. Zároveň přibývají incidenty, které napínají vztahy mezi Budapeští a Kyjevem – od podezřelých dronů nad ukrajinským územím po vzájemné zákazy vstupu armádních představitelů. Zatímco většina států Evropské unie stojí pevně proti Rusku, Maďarsko se vydává opačným směrem. Hrozí, že jeho izolace v rámci Unie bude už brzy nevratná.

Trump i Putin ztrácejí jakékoli zábrany. Dějiny ale připomínají, že i nejmocnější mohou být oběťmi vlastního sebevědomí

Svět se znovu přibližuje hraně, tentokrát nikoli z nepozornosti, ale z arogance svých vůdců. Donald Trump a Vladimir Putin jednají, jako by pravidla studené války přestala platit a jako by respekt k hranicím, obava z omylu a strach z vlastních zbraní byly známkou slabosti. Spojené státy se stále hlouběji zapojují do války na Ukrajině, zatímco Rusko zkouší, kam až může zajít, než Západ zareaguje. Vzniká tak svět, v němž se mocní znovu učí žít s myšlenkou války mezi jadernými státy, jen bez té zdrženlivosti, která ji kdysi držela na uzdě. A právě v tom tkví největší nebezpečí. Že tentokrát se hranice nepřekročí úmyslně, ale prostě proto, že už ji nikdo nevidí.