Komentáře

Související články:

Pokuta hrozí komukoliv. Ficova vláda se snaží o kontrolu každého aspektu života, včetně chůze

Kam se poděla národní hrdost? Ceremoniál na Hradě ukázal, jak se politici vzdálili od občanů – a užívají si to

Státní vyznamenání prezidenta Petra Pavla opět ukázala nejen sílu tradice, ale i slabost politické reprezentace. Zatímco občané vnímají ceremoniál na Pražském hradě jako symbol úcty a sounáležitosti, pro část politiků se stal jen nepovinnou společenskou formalitou. Jejich neúčast není problémem sama o sobě, ale odrazem dlouhodobého trendu, kterým je ztráta respektu k institucím, které mají zosobňovat republiku. Politici se uzavírají do vlastního světa, vzdálení od lidí i symbolů státu, který by měli s hrdostí reprezentovat.

Okamura v čele Sněmovny otestuje zralost české demokracie. Extremismus se dostane do centra politického dění

Tomio Okamura míří do čela Poslanecké sněmovny, a tedy do pozice, která mu přinese nejen moc, ale i politickou legitimitu. Jeho nástup přitom není pouhou personální změnou, ale projevem hlubšího posunu. Extremistická rétorika se z okraje veřejného prostoru přesouvá do samotného centra české politiky. Demokracie tak stojí před zkouškou své odolnosti vůči těm, kdo využívají její pravidla k jejímu postupnému oslabování.

EU dělá důležité věci. Když ale nezajistí bezpečnost, budou k ničemu

Evropská unie se ráda chlubí svými úspěchy, od jednotného nabíjecího standardu USB-C přes zrušení roamingu až po ochranu osobních údajů. To všechno jsou regulace, které mají skutečný dopad a zjednodušují každodenní život valné většiny Evropanů. Jenže s rostoucí byrokracií se Unie čím dál častěji zabývá maličkostmi, zatímco ve skutečně důležitých otázkách, konkrétně energetice, obraně či bezpečnosti, selhává. A právě tam, kde by měla být rozhodná, působí bezmocně.

Motoristům nesmí připadnout životní prostředí. Následovala by likvidace jedné z nejdražších českých politik

Andrej Babiš stojí před zásadním rozhodnutím, zda zachovat, nebo obětovat jednu z nejdražších a nejpracněji vybudovaných politik moderní České republiky – ochranu životního prostředí. Pokud by hnutí Motoristé sobě získalo kontrolu nad resortem, hrozí rozpad systému, který se budoval desítky let a stál stovky miliard. Babiš má možnost volby. Buď může hájit kontinuitu, nebo z Česka udělat laboratoř krátkozrakého populismu a baštu automobilového a průmyslového lobbingu.

Netrpělivý a vzteklý Trump je to nejlepší, v co Moskva může doufat. Válku na Ukrajině ukončit nedokáže

Šéf Bílého domu Donald Trump se chtěl stát mužem, který ukončí válku na Ukrajině. Místo toho ale začíná působit jako politik, který absolutně nerozumí její povaze. Během setkání s Volodymyrem Zelenským údajně prohlásil, že Rusko může Ukrajinu zničit, a ztratil nervy natolik, že hodil mapou konfliktu. Jenže americký prezident si nemůže dovolit být netrpělivý – v jeho případě může každý výbuch podráždění otřást samotnou stabilitou Západu.

Cintula dostal 21 let. Zbytek života zaslouženě stráví ve vězení, Slovensko je právní stát

Odsouzení Juraje Cintuly na 21 let vězení za atentát na Roberta Fica představuje rozhodnutí, které je tvrdé, ale spravedlivé. Slovenská justice tím potvrdila, že demokracie se nenechá vydírat násilím. Cintula sice tvrdil, že premiéra nechtěl zabít, soud však jeho obhajobě neuvěřil. Trest je dostatečně dlouhý, aby vyjádřil absolutní nepřijatelnost útoků na politické činitele. U muže v pokročilém věku navíc znamená fakticky konec života na svobodě – a jasné varování pro každého, kdo by se chtěl vydat stejnou cestou.

Diplomatický průlom, nebo zástěrka? Lidé žijí v agónii, vládnou jim tvůrci nejhorších zvěrstev za poslední dekády

Příměří mezi Izraelem a Hamásem se tváří jako diplomatický průlom, ve skutečnosti je však jen zástěrkou pro selhání obou stran – morální, politické i lidské. Hamás nedokáže vydat těla padlých, Izrael označuje dohodu za vítězství a svět přihlíží už jen s unavenou lhostejností. Rodiny zajatců dál žijí v agónii nejistoty, zatímco ti, kdo nesou odpovědnost za smrt tisíců civilistů, zůstávají u moci a hovoří o míru. Tento „klid zbraní“ tak není projevem spravedlnosti, nýbrž cynické stagnace. Je také přestávkou mezi válkami, které vedou ti samí lidé, kteří mají na rukou doslova tuny a tuny krve.

Může se člen Evropské unie stát jejím nepřítelem? Maďaři testují hranice a přibližují se k bodu, odkud není návratu

Evropou otřásají obvinění, že maďarská rozvědka měla už před lety špehovat Evropskou komisi a pokoušet se získávat její úředníky. Zároveň přibývají incidenty, které napínají vztahy mezi Budapeští a Kyjevem – od podezřelých dronů nad ukrajinským územím po vzájemné zákazy vstupu armádních představitelů. Zatímco většina států Evropské unie stojí pevně proti Rusku, Maďarsko se vydává opačným směrem. Hrozí, že jeho izolace v rámci Unie bude už brzy nevratná.

Trump i Putin ztrácejí jakékoli zábrany. Dějiny ale připomínají, že i nejmocnější mohou být oběťmi vlastního sebevědomí

Svět se znovu přibližuje hraně, tentokrát nikoli z nepozornosti, ale z arogance svých vůdců. Donald Trump a Vladimir Putin jednají, jako by pravidla studené války přestala platit a jako by respekt k hranicím, obava z omylu a strach z vlastních zbraní byly známkou slabosti. Spojené státy se stále hlouběji zapojují do války na Ukrajině, zatímco Rusko zkouší, kam až může zajít, než Západ zareaguje. Vzniká tak svět, v němž se mocní znovu učí žít s myšlenkou války mezi jadernými státy, jen bez té zdrženlivosti, která ji kdysi držela na uzdě. A právě v tom tkví největší nebezpečí. Že tentokrát se hranice nepřekročí úmyslně, ale prostě proto, že už ji nikdo nevidí.

Babišovy sliby padají dva týdny po volbách. A to ještě ani nesložil vládu

Andrej Babiš sliboval štíhlejší stát a méně zbytečných úřadů. Místo toho předvádí kosmetickou hru s názvy a kompetencemi. Ruší ministerstva pro vědu a výzkum a evropských záležitosti, aby vytvořil nové – sportu, prevence a zdraví. Výsledek? Ne menší, ale složitější stát s nejasnou odpovědností, rozpůlenou agendou a rizikem, že se rozdělení kompetencí promění v naprostý chaos. Jeho šaráda se dotkne i tak důležitých ministerstev, jako zdravotnictví, školství nebo zahraničí.

Okázalost a populismus vyměnil za poctivost. Fiala pomohl zvednout ODS ze dna, zbytek bude na ostatních

Když Petr Fiala převzal ODS v roce 2014, nacházela se na pokraji politického zániku – oslabená, nedůvěryhodná a bez jasné vize. Z akademika, který působil spíše jako tichý a nudný úředník, se během let stal sebevědomý politik, a nakonec i přesvědčivý státník. Dokázal obnovit vnitřní stabilitu, vrátit pravici důvěru a dovést koalici Spolu k volebnímu vítězství. Po dvanácti letech odchází jako muž, který proměnil nejen svou stranu, ale i sám sebe.

Zpochybnit půjde vše. Turkova kauza ukazuje nebezpečí AI

Reakce na kauzu rasistických, homofobních a k násilí vyzývajících příspěvků, kterými se podle tvrzení Deníku N v minulosti na sociálních sítích prezentoval čerstvě zvolený poslanec Filip Turek (Motoristé), názorně demonstrují jedno z největších a bezprostředních nebezpečí široce dostupné generativní umělé inteligence (AI) pro fungování společnosti. Prakticky veškeré audiovizuální materiály bude možné zpochybnit a relativizovat argumentem, že jde o produkt AI nástrojů. 

Babiš začal porušovat sliby už v den, kdy zvítězil. A bude pokračovat, dokud to unese ekonomika

První povolební dny Andreje Babiše ukazují, že mezera mezi sliby a realitou se začíná rozevírat dřív než obvykle. Hnutí ANO staví program na ekonomických iluzích, jejichž náklady by dříve či později zaplatili ti, kterým dnes slibuje úlevu. Paradoxně přitom přebírá ekonomiku, kterou začala uzdravovat vláda Petra Fialy – bolestivě, ale odpovědně. Nyní hrozí, že politická gesta populismu zvrátí první náznaky stability a vrátí Česko k rozpočtové lehkovážnosti.

Česko na hraně: Pokud Babiš otevře dveře polofašistům, vydáme se cestou k rozkladu demokracie

Andrej Babiš stojí před klíčovým rozhodnutím, které určí, zda Česká republika zůstane pevnou součástí demokratického Západu, nebo se začne propadat do šedé zóny autoritářských režimů po vzoru Slovenska a Maďarska. Jeho touha po moci je však tak silná, že hrozí spojenectví s polofašisty a nacionalistickými extremisty, kteří své falešné vlastenectví staví na obdivu k Vladimiru Putinovi. Tito lidé, napojení na kremelské struktury a proruské dezinformační kanály, nehájí českou suverenitu, ale své osobní ambice a mocenské sny. Jejich účast na vládě by znamenala otevřené ohrožení demokracie i důvěryhodnosti země.

Prezident teď musí využít všechny své ústavní pravomoci a stát se morálním kompasem. I pro Babiše

Prezident republiky Petr Pavel se nachází v situaci, která může na dlouhé roky vymezit směřování české politiky. Rozhodnutí o tom, komu svěří pověření k sestavení vlády, není pouhým formálním gestem. V sázce je kromě obsazení Strakovy akademie také to, zda se Česká republika vydá cestou umírněné stability, nebo sklouzne k experimentu s nevyzpytatelnou koalicí, v níž by politická racionalita ustoupila ideologickému chaosu.

Co se stane, pokud SPD získá některý ze silných resortů?

Koalice SPD vedená Tomiem Okamurou má po volbách historicky největší šanci usednout ve vládě. Spolu s ní se do Sněmovny dostaly i PRO, Trikolóra a Svobodní – čtyřblok, který sliboval „vládu pro obyčejné lidi“ a otevřeně zpochybňoval dosavadní směřování země. Pokud tyto strany získají klíčové resorty, lze čekat zásadní zásahy do zemědělství, vnitřní bezpečnosti i obrany. Vítěz voleb Andrej Babiš tak stojí před riskantním úkolem: sestavit vládu, která může změnit kurz země, nebo se rychle rozpadnout.

Babiš spoluprací s Motoristy a SPD ztratí většinu moci. Vládní krize v takovém případě potrvá celé čtyři roky

Koalice hnutí ANO se SPD a Motoristy sobě by na papíře mohla působit jako vláda národních zájmů a stability. Ve skutečnosti by ale šlo o křehké a konfliktní uskupení, v němž by se střetávaly rozdílné programy, osobní ambice i ideologické extrémy. Společný vládní plán by byl jen obtížně udržitelný a každé napětí mezi partnery by hrozilo přerůst v otevřenou krizi důvěry i řízení státu.

Vládní dilema Andreje Babiše: Musí se rozhodnout, zda bude ANO pravicové nebo levicové

Hnutí ANO 2011 s přehledem ovládlo letošní volby do Poslanecké sněmovny. Politický projekt velkopodnikatele Andreje Babiše získal 34,5 % hlasů, což jen těsně zaostalo za rekordním ziskem ODS z před 19 lety. I tak jde o druhý nejlepší výsledek v historii samostatné České republiky. Rozložení sil v dolní parlamentní komoře navíc Babišovi patrně umožní získat pohodlnou podporu pro budoucí vládní kabinet. Jakým směrem se bude ubírat jeho praktická politika, především z ekonomického hlediska, však zůstává velkou neznámou.

Volby jako hra o menší zlo. Propadlé hlasy a izolace stran přetvářejí českou demokracii

České volby jsou stále častěji o strategii volby „menšího zla“ či snaze „vyšachovat“ soupeře ze hry. Vedle toho hrají zásadní roli i propadlé hlasy, jichž při posledních volbách „zmizel“ téměř milion. Uzavírací klauzule navíc způsobuje, že velké strany posilují na úkor malých. Ne všude to ale funguje stejně, v řadě zemí je práh nižší, nebo dokonce vůbec neexistuje.