Názory

Související články:

Sociální demokraté se zničili. Strana už nedává žádný smysl, spolčení s komunisty je posledním hřebíčkem do rakve

Trump už konečně pochopil to, co všichni ostatní věděli roky

Šéf Bílého domu Donald Trump si po měsících váhání začíná uvědomovat to, co jiní poznali dávno: že s Moskvou nelze jednat jako s důvěryhodným partnerem. Ruský prezident Vladimir Putin pokračuje v ničení Ukrajiny a zároveň zrazuje i vlastní spojence, jak ukázal nedávný případ Íránu. Tento vzorec se opakuje již desítky let – využití pro vlastní prospěch a následné opuštění. Od Afghánistánu přes Sýrii až po Arménii platí, že důvěra v Kreml vede nevyhnutelně ke katastrofě.

Rusko prostřednictvím odporných zvěrstev udělalo z migrace zbraň proti Evropské unii

Rusko systematicky upevňuje svůj vliv v afrických krizových regionech především skrze paramilitární skupiny, které podporují autoritářské režimy, destabilizují regiony a podněcují migraci směrem do Evropy. Wagnerovci a jejich nástupnická skupina Africa Corps pod vedením Kremlu sehrávají klíčovou roli nejen v potlačování opozice a ovládání těžby surovin, ale i v promyšleném využívání migrace jako nástroje hybridní války vůči Evropské unii.

Švýcaři členství v EU nevěří. Jsou hrdí na neutralitu, bohatství a přímou demokracii

Švýcarsko, vyčnívající jako neutrální ostrov uprostřed evropské integrace, si již dlouhá desetiletí drží odstup od členství v EU. Ačkoliv s Unií udržuje úzké vztahy, důvody k přistoupení chybí, ať už jsou ekonomické, bezpečnostní i kulturní. Nejde jen o politické rozhodnutí, nýbrž celkový odpor vůči členství sdílejí i mnozí obyvatelé, kteří se k evropské integraci staví s ironií, skepsí a důrazem na přímou demokracii.

Evropa může prosadit svou sílu a postavit se Trumpovi. Místo toho zatím čeká na jeho milosrdenství

Evropská unie čelí hrozbě nových amerických cel, která by mohla zásadně narušit obchodní vztahy s USA. Místo aby Brusel reagoval rozhodně, spoléhá na vyjednávání, jež se šibeničním termínem Donalda Trumpa sotva stihne. EU přitom nemusí hrát roli slabšího, má dostatečnou sílu i spojence po celém světě, kteří čekají na jasné evropské rozhodnutí. Je čas přestat vyčkávat a začít jednat.

Miliardáři by mohli zastavit hlad i chudobu. Nechtějí, a nikdo to po nich ani nemůže chtít

Čisté jmění amerických miliardářů dosahuje 6,22 bilionu dolarů, částky tak obrovské, že ji lze jen stěží pochopit. A přesto právě tato koncentrace bohatství v rukou několika stovek jednotlivců ukazuje, jak dramatický potenciál by mohl mít koordinovaný zásah soukromého kapitálu. Pokud by se tito lidé rozhodli jednat, měli by moc měnit celý svět – doslova.

Nikdo je už nikdy neuvidí. Systematická likvidace z rukou Asadova režimu zabila desítky tisíc lidí

Režim někdejšího syrského prezidenta Bašára Asada po sobě zanechal krajinu poznamenanou systematickým násilím a masovým zabíjením. Během třináct let trvajícího konfliktu zemřely desítky tisíc lidí, často bez soudu a bez možnosti obrany. Jejich těla mizela v utajených hrobech a jména ze záznamů. Až pád režimu v prosinci 2024 umožnil odkrýt místa, která dosud existovala jen ve svědectvích přeživších.

Politický darebák a lichvář. Trump z mezinárodního obchodu odstraňuje respekt, obětí budou i jeho voliči

Šéf Bílého domu Donald Trump přetváří mezinárodní obchod k obrazu svému. Dělá z něj nástroj mocenského nátlaku, nikoli spolupráce. Namísto partnerství prosazuje transakční logiku a vydírání, a to i vůči nejbližším spojencům USA. Tento přístup ohrožuje stabilitu globálního řádu, oslabuje důvěru v americké vedení a může mít dlouhodobé dopady na pozici Spojených států i světovou ekonomiku.

Pravda o americké vojenské pomoci Ukrajině. Má dorazit další, Trump už ji slíbil

Americký prezident Donald Trump oznámil nové zbrojní dodávky pro Ukrajinu, která čelí pokračující ruské agresi. Dodávky ze Spojených států, respektive zbraní americké výroby hrají od počátku invaze klíčovou roli v podpoře Kyjeva – od systémů HIMARS a raket ATACMS přes dělostřeleckou munici až po tanky Abrams a stíhačky F-16. Tyto zbraně významně posílily schopnost Ukrajiny čelit útokům a zasazovat údery hluboko na nepřátelském území.

Putin tak dlouho ignoroval Trumpa, až ho rozzuřil. USA mohou brzy promluvit jazykem síly

Po celé měsíce vystupoval americký prezident Donald Trump ve vztahu k válce na Ukrajině zdrženlivě. Jeho vyjádření byla sice často ostrá v tónu, ale obsahově střídmá – ať už směrem ke Kyjevu, nebo Moskvě. Bylo zřejmé, že jeho primárním cílem je uklidnit ruského prezidenta a přimět ho k větší vstřícnosti vůči požadavkům Ukrajiny i západních spojenců. Jenže s rostoucí neochotou Vladimira Putina ustoupit se tento přístup začal jevit jako neúčinný. Změna na sebe nenechala dlouho čekat.

Gaza před dalším příměřím: Desetitisíce mrtvých, rozvrácená infrastruktura a špatné diplomatické vyhlídky

V předvečer očekávaného příměří v pásmu Gazy, o němž jednají představitelé Izraele a Spojených států v Bílém domě, nadále přicházejí zprávy o devastujících ztrátách civilistů a infrastruktury. Podle OSN a palestinských úřadů zahynulo až 80 tisíc lidí, především žen a dětí. Humanitární organizace varují před kolapsem základních služeb a nárůstem migrace, zatímco diplomatická jednání čelí odporu a hluboké nedůvěře.

BRICS rozšiřuje úsilí o omezení dolaru. Globální dominance americké měny zůstává navzdory sankcím a vyhrocené bezpečnostní situaci stabilní

Skupina BRICS se snaží oslabit dominanci amerického dolaru a vytvořit alternativní finanční systém pro rozvojové trhy. Přesto většina globálních transakcí zůstává v dolarech díky jeho stabilitě a likviditě. Snahy o tzv. de-dolarizaci posiluje rostoucí geopolitické napětí a zkušenost Ruska se sankcemi. Klíčovou roli hraje čínský renminbi, i když jeho globální význam zatím zůstává omezený.

Podzimní volby v ohrožení? Cizí mocnosti zintenzivňují své vlivové operace, Čína se rychle učí

Vliv cizích mocností na české volby letos dosahuje nebývalé intenzity. Rusko i Čína kombinují dezinformační kampaně, podporu spřízněných politiků a mediální operace s cílem oslabit prozápadní orientaci země. Podle expertů využívají například klonování zpravodajských webů, virální obsah na TikToku či placené cesty pro influencery. Vedle tradičních aktérů, jako jsou Tomio Okamura či Jaroslav Foldyna, se k šiřitelům proruských a pročínských narativů přidávají i Kateřina Konečná nebo Andrej Babiš, který sice přímo Moskvu nepodporuje, ale stále častěji využívá euroskeptickou rétoriku.

Skrytá tvář izraelsko-amerických úderů: Íránský jaderný program bude fungovat ve větším utajení a bez dozoru MAAE

Útoky izraelských a amerických sil na íránská jaderná zařízení přinesly částečný taktický úspěch, ovšem jejich skutečný dopad zůstává nejasný. Komplex Fordo byl vážně poškozen, ale Írán pravděpodobně i nadále obohacuje uran a odmítl další spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Mezinárodní dohled se tak rozpadl a diplomatické cesty jsou minimálně dočasně zablokované. Útok měl tedy důsledky, které mohou být v dlouhodobém horizontu kontraproduktivní a velmi nebezpečné.

Východní křídlo NATO nese tíhu samo. Pokud má Aliance obstát, musí konečně sdílet odpovědnost za jeho fyzickou ochranu

Severoatlantická aliance mluví o kolektivní obraně, ale východní křídlo zůstává na všechno samo. Polsko, Finsko a pobaltské státy čelí přímé hrozbě z Ruska, investují, budují zábrany, odolávají hybridním útokům – a přesto slyší, že to nestačí. Společný rozpočet přitom pokrývá sotva jedno procento výdajů. Je čas přestat jen mluvit o solidaritě a konečně sdílet odpovědnost i prostředky.

NATO lavíruje mezi tlakem USA a hrozbou z Ruska. Spojenci chtějí uklidnit Trumpa a zároveň rozumně zajistit svou obranu

Spojenci v NATO souhlasili s navýšením obranných výdajů na pět procent HDP. Požadavek, který v lednu vznesl americký prezident Donald Trump, vyvolal debatu nejen o tempu a reálnosti tohoto cíle, ale i o rozdílných závazcích USA a evropských států. Zatímco Washington se výjimky domáhá, evropské vlády lavírují mezi tlakem z Bílého domu a vlastními strategickými potřebami. Kritici varují, že číslo 5 % je víc politickým gestem než bezpečnostní nutností.

Z Babiše se stala hlava zkorumpované hydry, kterou zapomněl zlikvidovat

Vrchní soud odmítl kauzu Čapí hnízdo uzavřít a rozhodl o jejím novém projednání. Andrej Babiš se tak po letech úniků, výmluv a teatrálních projevů opět vrátí na soudní lavici. Namísto definitivní tečky přichází další kapitola příběhu, který už dávno překročil hranice právního sporu a stal se politickým zrcadlem celé jedné éry. A s každým novým soudním rozhodnutím je zřejmější, že nejde jen o odpovědnost jednoho muže, ale i o to, jak hluboko se jeho styl vládnutí zakořenil v systému, který původně slíbil očistit.

Trumpovo narychlo uvařené příměří nemá šanci vydržet. Írán získává prostor pro výrobu jaderné zbraně

Příměří mezi Íránem a Izraelem, které Donald Trump okázale prezentuje jako vlastní triumf, ve skutečnosti přikrývá doutnající sud prachu jen velice chatrným víkem. Po raketových salvách a absolutním znemožnění íránského letectva i protivzdušné obrany nepřichází mír, ale iluze klidu, která sotva maskuje realitu. Zakořeněná nenávist, aktivní zástupné síly a cílené snahy Teheránu o zničení Izraele i vývoj jaderné zbraně napovídají, že další – a horší – konflikt je jen otázkou času.

Izrael opět zachraňuje svět. Před čtyřiceti lety se mu to povedlo se Saddámem, teď se pokouší o totéž proti Íránu

Když Izrael v roce 1981 zničil irácký jaderný reaktor Osirak, sklidil celosvětové odsouzení. Přesto se později ukázalo, že šlo o krok s dalekosáhlými důsledky. Dnes se situace opakuje: izraelské letectvo zaútočilo na íránská jaderná zařízení – a Spojené státy se poprvé přidaly. Kritika je silná a riziko eskalace vysoké. Ale možná, že svět opět jednou uzná, že tento zásah přišel v pravou chvíli.

Írán není Irák. Trump má před sebou nemožné rozhodnutí

Donald Trump stojí před nezáviděníhodným rozhodnutím, které může na Blízkém východě rozpoutat ještě horší konflikt. Úder proti Íránu by možná uspokojil spojence v Izraeli, ale mohl by stát životy tisíce amerických vojáků, destabilizovat celý svět a vyvolat bouři i uvnitř Spojených států. Ať už se Trump rozhodne jakkoli, musí mít na paměti, že Írán není Irák ani Afghánistán, a Američanům může pobyt v okolí Perského zálivu velmi znepříjemnit.