Názory

Související články:

Macron se uznáním Palestiny vymezuje proti hladomoru jako prostředku zahraniční politiky, říká Hennlichová. Francie si nepřizná, že už není rozhodující velmoc

Připravenost Palestiny fungovat jako regulérní stát je dlouhodobě velmi omezená. Mohla by hrozit i občanská válka nebo vláda islamistů, varuje Taterová

V reakci na rozhodnutí Francie uznat Palestinu jako stát oslovily EuroZprávy.cz expertku na Blízký východ Evu Taterovou z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. V exkluzivním rozhovoru vysvětlila, jaký význam tento krok má a zda může vyvolat širší vlnu uznání ze strany dalších západních zemí. „I kdyby teoreticky oficiálně Palestinu jako stát uznali všichni členové mezinárodního společenství, rozhodně to neznamená, že by Palestinský stát začal v dohledné době smysluplně vykonávat svou stanovenou roli,“ zdůrazňuje Taterová.

Chceme-li chránit demokracii, musíme chránit i její jazyk. S označením „dezolát“ by se mělo šetřit

Označení „dezolát“ se z okrajového výrazu stalo běžnou nálepkou i ve vážně míněné publicistice. Když ho v titulku použije nejčtenější české médium, nejde už jen o slang nebo bezpředmětné urážky napříč běžnými občany, ale o dehonestaci. Případ filmu Velký vlastenecký výlet, který zachycuje cestu tří Čechů na Ukrajinu, ukazuje, jak se jazyk může stát nástrojem rozdělování. A jak největší médium v zemi, místo ochrany svobodné diskuse, podkopává její základy.

Můžeme být mrtví, ale až do smrti zůstaneme svobodní, říká Zolotukhin. Ukrajinci i během války nastavují prezidentovi červené čáry

Ukrajinský expert na národní bezpečnost a bývalý náměstek ministra informační politiky Dmytro Zolotukhin v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz okomentoval kontroverzní krok prezidenta Volodymyra Zelenského a parlamentu, kteří se rozhodli podřídit nezávislé protikorupční agentury generální prokuratuře. „Z mého osobního pohledu – co je rozbité, nemůže být ještě více rozbité,“ říká. Upozorňuje přitom na sílu občanské společnosti, která podle něj dává najevo své hranice. „Ukrajinci mají svobodu a demokracii v krvi. Nemohou jednat jinak.“

Roosevelt dokázal, že demokracie potřebuje pojistky. Ustojí ale americká demokracie Trumpa?

Před 85 lety přepsal Franklin Delano Roosevelt dějiny amerického prezidentství. Potřetí za sebou byl nominován do nejvyššího úřadu a narušil dosavadní nepsanou tradici, podle níž prezidenti po dvou funkčních obdobích odcházeli. Roosevelt se však nezastavil ani po třetím mandátu, v roce 1944 totiž kandidoval znovu a vyhrál i počtvrté. Právě tato výjimečná skutečnost vedla americký Kongres k přijetí 22. dodatku ústavy, který od roku 1951 oficiálně zakazuje výkon prezidentské funkce více než dvakrát.

Zelenskyj mění svá vlastní pravidla hry: Boj proti korupci přechází pod státní dohled, návrat k centralizaci moci v čase války je znepokojivý

Ukrajinské nejvyšší složky moci podkopávají své vlastní základy v nejcitlivější chvíli. Zákon, který podřizuje protikorupční úřady vládnímu dohledu, působí jako rezignace na hodnoty, které země deklarovala od Euromajdanu. Přijat byl navíc překotně, bez debaty a v atmosféře sílícího tlaku na občanskou společnost. Místo důvěry a reformní vyspělosti tak Kyjev vysílá signál, že v čase války volí staré metody – centralizaci, loajalitu a kontrolu.

14 let po útocích na ostrově Utøya je internet inkubátorem extremismu. Navzdory nespočtu varování

Před čtrnácti lety provedl Anders Breivik nejhorší útok v dějinách moderního Norska. Jeho radikalizace odhalila temnou stránku internetu – svět osamělých vlků, nenávisti a ideologické manipulace. Dnes, s rozmachem umělé inteligence a personalizovaného obsahu, se digitální prostředí stává ještě nebezpečnějším inkubátorem extremismu, kde se „noví Breivikové“ mohou zrodit rychleji a tišeji než kdy dřív.

V periodické tabulce působí nenápadně, jejich dopad na bezpečnost je však bezprecedentní. Boj o vzácné zeminy eskaluje

Spojené státy a Čína svádějí intenzivní boj o kontrolu nad vzácnými zeminami – strategickými surovinami nezbytnými pro technologie i zbrojní průmysl. Čínská dominance v těžbě a zpracování těchto prvků vedla prezidenta Donalda Trumpa k zahájení obchodní války, která odhalila zranitelnost Západu. USA teď investují do těžby i recyklace, aby snížily závislost a posílily vlastní surovinovou bezpečnost.

Šmyhalova vláda byla úspěšná, ta nová Ukrajinu přiblíží k EU. NATO zůstává strategickým cílem, říká Fishchenko

Ukrajinská vláda Denyse Šmyhala zvládla podle Hliba Fishchenka, vedoucího Institutu pro výzkum evropské bezpečnosti, válečné období se stabilitou a makroekonomickou vyrovnaností. „Jeho kabinet sice nebyl reformní vládou v klasickém slova smyslu, ale podařilo se mu zachovat makroekonomickou stabilitu,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Fishchenko také promluvil o potenciálním členství v EU a NATO. „Jsem přesvědčen, že členy Unie budeme dříve než členy Aliance,“ podotýká.

Sociální demokraté se zničili. Strana už nedává žádný smysl, spolčení s komunisty je posledním hřebíčkem do rakve

Sociální demokracie se po uzavření memoranda o spolupráci s hnutím STAČILO! formálně zařadila po bok komunistů a nacionalistických uskupení. Tento krok završuje její dlouhodobý ústup z politického středu a potvrzuje hlubokou krizi identity, ve které se kdysi dominantní levicová síla nachází. Místo obnovy důvěry přichází další sešup, ze kterého se strana už zřejmě nevzpamatuje.

Trump už konečně pochopil to, co všichni ostatní věděli roky

Šéf Bílého domu Donald Trump si po měsících váhání začíná uvědomovat to, co jiní poznali dávno: že s Moskvou nelze jednat jako s důvěryhodným partnerem. Ruský prezident Vladimir Putin pokračuje v ničení Ukrajiny a zároveň zrazuje i vlastní spojence, jak ukázal nedávný případ Íránu. Tento vzorec se opakuje již desítky let – využití pro vlastní prospěch a následné opuštění. Od Afghánistánu přes Sýrii až po Arménii platí, že důvěra v Kreml vede nevyhnutelně ke katastrofě.

Rusko prostřednictvím odporných zvěrstev udělalo z migrace zbraň proti Evropské unii

Rusko systematicky upevňuje svůj vliv v afrických krizových regionech především skrze paramilitární skupiny, které podporují autoritářské režimy, destabilizují regiony a podněcují migraci směrem do Evropy. Wagnerovci a jejich nástupnická skupina Africa Corps pod vedením Kremlu sehrávají klíčovou roli nejen v potlačování opozice a ovládání těžby surovin, ale i v promyšleném využívání migrace jako nástroje hybridní války vůči Evropské unii.

Švýcaři členství v EU nevěří. Jsou hrdí na neutralitu, bohatství a přímou demokracii

Švýcarsko, vyčnívající jako neutrální ostrov uprostřed evropské integrace, si již dlouhá desetiletí drží odstup od členství v EU. Ačkoliv s Unií udržuje úzké vztahy, důvody k přistoupení chybí, ať už jsou ekonomické, bezpečnostní i kulturní. Nejde jen o politické rozhodnutí, nýbrž celkový odpor vůči členství sdílejí i mnozí obyvatelé, kteří se k evropské integraci staví s ironií, skepsí a důrazem na přímou demokracii.

Evropa může prosadit svou sílu a postavit se Trumpovi. Místo toho zatím čeká na jeho milosrdenství

Evropská unie čelí hrozbě nových amerických cel, která by mohla zásadně narušit obchodní vztahy s USA. Místo aby Brusel reagoval rozhodně, spoléhá na vyjednávání, jež se šibeničním termínem Donalda Trumpa sotva stihne. EU přitom nemusí hrát roli slabšího, má dostatečnou sílu i spojence po celém světě, kteří čekají na jasné evropské rozhodnutí. Je čas přestat vyčkávat a začít jednat.

Miliardáři by mohli zastavit hlad i chudobu. Nechtějí, a nikdo to po nich ani nemůže chtít

Čisté jmění amerických miliardářů dosahuje 6,22 bilionu dolarů, částky tak obrovské, že ji lze jen stěží pochopit. A přesto právě tato koncentrace bohatství v rukou několika stovek jednotlivců ukazuje, jak dramatický potenciál by mohl mít koordinovaný zásah soukromého kapitálu. Pokud by se tito lidé rozhodli jednat, měli by moc měnit celý svět – doslova.

Nikdo je už nikdy neuvidí. Systematická likvidace z rukou Asadova režimu zabila desítky tisíc lidí

Režim někdejšího syrského prezidenta Bašára Asada po sobě zanechal krajinu poznamenanou systematickým násilím a masovým zabíjením. Během třináct let trvajícího konfliktu zemřely desítky tisíc lidí, často bez soudu a bez možnosti obrany. Jejich těla mizela v utajených hrobech a jména ze záznamů. Až pád režimu v prosinci 2024 umožnil odkrýt místa, která dosud existovala jen ve svědectvích přeživších.

Politický darebák a lichvář. Trump z mezinárodního obchodu odstraňuje respekt, obětí budou i jeho voliči

Šéf Bílého domu Donald Trump přetváří mezinárodní obchod k obrazu svému. Dělá z něj nástroj mocenského nátlaku, nikoli spolupráce. Namísto partnerství prosazuje transakční logiku a vydírání, a to i vůči nejbližším spojencům USA. Tento přístup ohrožuje stabilitu globálního řádu, oslabuje důvěru v americké vedení a může mít dlouhodobé dopady na pozici Spojených států i světovou ekonomiku.

Pravda o americké vojenské pomoci Ukrajině. Má dorazit další, Trump už ji slíbil

Americký prezident Donald Trump oznámil nové zbrojní dodávky pro Ukrajinu, která čelí pokračující ruské agresi. Dodávky ze Spojených států, respektive zbraní americké výroby hrají od počátku invaze klíčovou roli v podpoře Kyjeva – od systémů HIMARS a raket ATACMS přes dělostřeleckou munici až po tanky Abrams a stíhačky F-16. Tyto zbraně významně posílily schopnost Ukrajiny čelit útokům a zasazovat údery hluboko na nepřátelském území.

Putin tak dlouho ignoroval Trumpa, až ho rozzuřil. USA mohou brzy promluvit jazykem síly

Po celé měsíce vystupoval americký prezident Donald Trump ve vztahu k válce na Ukrajině zdrženlivě. Jeho vyjádření byla sice často ostrá v tónu, ale obsahově střídmá – ať už směrem ke Kyjevu, nebo Moskvě. Bylo zřejmé, že jeho primárním cílem je uklidnit ruského prezidenta a přimět ho k větší vstřícnosti vůči požadavkům Ukrajiny i západních spojenců. Jenže s rostoucí neochotou Vladimira Putina ustoupit se tento přístup začal jevit jako neúčinný. Změna na sebe nenechala dlouho čekat.

Gaza před dalším příměřím: Desetitisíce mrtvých, rozvrácená infrastruktura a špatné diplomatické vyhlídky

V předvečer očekávaného příměří v pásmu Gazy, o němž jednají představitelé Izraele a Spojených států v Bílém domě, nadále přicházejí zprávy o devastujících ztrátách civilistů a infrastruktury. Podle OSN a palestinských úřadů zahynulo až 80 tisíc lidí, především žen a dětí. Humanitární organizace varují před kolapsem základních služeb a nárůstem migrace, zatímco diplomatická jednání čelí odporu a hluboké nedůvěře.