GLOSA | Události Petra Nutila: USA zachraňují Ukrajinu a Česko se straší příšerou jménem migrant

No a tak se „hledači tepu bájného zvířete jménem veřejné mínění“, čili populisté, pokoušejí příšeru jménem migrant znovu vyvolat z kolektivního nevědomí a vpašovat coby motivační prvek do myslí a srdcí Čechů. Tentokrát pod záminkou nedávno schváleného migračního paktu EU, jenž se pokoušejí vykládat jako zradu na národních zájmech a ohrožení bezpečnosti. Což je naprosto zcestná a iracionální konstrukce, ale co by. Jako klacek na oponenty se hodí všechno, že jo. 

Jen na okraj je nutno zmínit, že migrační pakt reálně podmínky pro migranty v EU zpřísňuje, usnadní kontroly migrantů a zrychlí jejich případné odmítnutí a návrat do země původu. Neobsahuje žádné „uprchlické kvóty“, tedy povinnost převzít „Bruselem“ stanovený počet migrantů, stejně tak nestanovuje žádnou částku odměny za jednoho přijatého či pokuty za nepřijatého migranta. A kdo vám říká něco jiného, lže.

A jen tak mimochodem, součástí paktu je i úleva pro země, které už hostí velký počet uprchlíků, což jsme třeba i my, protože tu máme velké množství uprchlíků z Ukrajiny.

Nicméně když jsme u té kampaně – migranti jsou tématem pro český elektorát nepochybně citlivým, nicméně mám za to, že alespoň pro tentokrát jde o rozfoukávání dávno vyhaslého ohniště, a to ze třech vzájemně propojených důvodů. 

Ten první je prostý. Mám intuitivně za to, že nelze opakovaně hrát stejnou písničku ad nauseam a očekávat, že na ní lidi budou skákat jako předtím, totiž že se jim neohraje. 

Obzvlášť – a to je za druhé – týká-li se tématu s obvykle silným emocionálním působením. Na takové si totiž, jak z psychologie víme, lidská mysl postupně zvyká a stává se proti nim rezistentní. 

No a hlavně – hrát pimprlové divadlo na děsivého migranta záhy poté, co do země přišly statisíce uprchlíků, aniž si toho skoro kdokoli všiml, je – jak už jsem psal – marné foukání do vyhaslého ohniště. 

Tak pojďme k dalším zásadním zprávám minulého týdne.

Americká sněmovna reprezentantů schválila po měsících sporů balík vojenské pomoci Ukrajině v celkové hodnotě 61 miliard dolarů. Nakonec s ním souhlasila méně než polovina republikánů a všichni demokraté. To je skvělá zpráva nejen pro Ukrajinu, ale i pro celou Evropu. Thank you, America and God bless you! A samozřejmě Слава Україні! Героям слава!

V Americe se řeší i jiné věci. Třeba větší podpora Izraele a Tchaj-wanu, nebo třeba možný zákaz sociální platformy TikTok, protože je defacto přímo napojen na Čínskou vládu a krade nebývalé množství dat. 

V Čechách se samozřejmě řeší jiné věci planetárního významu, třeba rozchod Andreje Babiše s manželkou Monikou, nebo úmrtí hradní kočky Micky. Čili se dá říct, že se u nás jako obvykle nic neděje. 

Teda vlastně děje, skoro bych zapomněl. 

Lidé píšou knihy a zrovna vyšly dvě, které mě velmi zaujaly. Jednak zákulisní zpověď elitního investigativce Marka Wollnera s názvem Reportér na odstřel, jednak proud vědomí marketéra Marka Prchala, vtělený do knižní podoby pod názvem Duše národa. Na obě se dost těším a v nějakém dalším textu se k nim vrátím. 

Tak to by pro dnešek stačilo.