KOMENTÁŘ | Česko je v NATO už 26 let. Spojenec, na kterého se i Amerika mohla vždy spolehnout

Staronový americký prezident Donald Trump svými výroky a kroky nejen oslabuje důvěru v NATO, ale zároveň zpochybňuje samotné principy, na kterých aliance stojí. Jeho opakovaná kritika evropských spojenců a otevřené sympatie k zájmům Ruska vyvolávají v Evropě otázky, na které dosud existovala jasná odpověď – můžeme se na Spojené státy stále spolehnout?

Místo jednotného postupu proti bezpečnostním hrozbám se Trump uchyluje k izolacionismu a nepředvídatelným výrokům, které Evropu nechávají v nejistotě. Pokud by byl některý stát NATO napaden, dodrží Washington svůj závazek? Nebo skutečně platí Trumpova slova, že Spojené státy Evropě na pomoc nepřijdou, protože by Evropa neudělala totéž?

Tento vývoj vedl evropské státy k bolestnému, ale nevyhnutelnému uvědomění: nejen bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, ale i vlastní obranu budou muset zajistit primárně samy. Víra v automatickou ochranu ze strany Spojených států se otřásla v základech a lídři NATO nyní přemýšlejí, jak zajistit bezpečnost kontinentu bez jistoty, že Washington bude stát po jejich boku.

Letos Česká republika slaví 26. výročí vstupu do NATO – a právě v této době čelí aliance jedné z největších krizí důvěry ve své historii. Když jsme se v roce 1999 stali členy Severoatlantické aliance, bylo to pro naši zemi potvrzení návratu na Západ a záruka, že se už nikdy nebudeme muset spoléhat jen sami na sebe. Po desetiletích nesvobody pod sovětským vlivem jsme se konečně stali součástí silného obranného společenství, které mělo zajistit, že se tragédie 20. století nebudou opakovat.

Vstup do NATO nebyl jen politickým rozhodnutím – znamenal i závazek k aktivní účasti na společné obraně. Čeští vojáci se v následujících letech osvědčili v mnoha náročných misích a získali mezinárodní uznání. Po boku Spojených států bojovali v Afghánistánu a Iráku, podíleli se na operacích v Sýrii a hráli klíčovou roli v africkém Sahelu, zejména v Mali, kde pomáhali stabilizovat situaci v jedné z nejnebezpečnějších oblastí světa.

Navzdory své velikosti a omezeným zdrojům se Česká republika ukázala jako spolehlivý a odhodlaný spojenec. Právě proto jsou nyní Trumpova slova o to bolestnější. Jeho prohlášení o tom, že Spojené státy Evropě v případě napadení nepřijdou na pomoc, nejen podrývá principy kolektivní obrany, ale také znevážilo památku stovek evropských vojáků, kteří položili život po boku Američanů v boji proti terorismu.

Zatímco Trump hází NATO přes palubu, evropští spojenci – včetně Česka – si stále uvědomují, že bezpečnostní spolupráce nestojí na okamžitých politických kalkulech, ale na pevných hodnotách a vzájemné důvěře. NATO není smlouva na jedno použití, ale obranný blok, který funguje na principu vzájemné pomoci.

Evropané mají na rozdíl od Američanů historickou zkušenost, která je naučila, že bezpečnost není samozřejmostí. Kontinent zažil hrůzy nacistické expanze, totalitní komunistickou diktaturu i strach ze studené války, kdy se Evropa ocitla na hraně totální destrukce coby frontová linie mezi dvěma supervelmocemi. Tato zkušenost vedla k jasnému závěru: stabilita a bezpečnost musí být prioritou a spojenectví jsou klíčem k jejich udržení.

Spojené státy nezažily válku na svém území od občanské války v 19. století. Evropa si však prošla peklem dvou světových válek a ví, že mír není něco, co lze brát jako samozřejmost. I proto evropské státy stále vidí NATO jako zásadní pilíř své bezpečnosti – ať už si o něm Trump myslí cokoli.

Trumpovy postoje mohou paradoxně vedou k tomu, že Evropa začíná více investovat do vlastní obrany a oslabuje svou závislost na Spojených státech. NATO zůstává klíčovým pilířem bezpečnosti, ale pokud Washington nebude spolehlivým partnerem, evropské státy budou muset hledat nové způsoby, jak zajistit vlastní obranu.

Česká republika letos slaví více než čtvrtstoletí, během kterého se naše země proměnila z pasivního příjemce bezpečnostních záruk na aktivního přispěvatele k alianci. Během této doby jsme nejen získali ochranu nejmocnější vojenské aliance světa, ale zároveň dokázali, že jsme spolehlivým a důvěryhodným partnerem.

Dnes stojíme na rozcestí. Zůstane NATO silným spojenectvím, nebo se začne rozpadat pod tíhou politických rozporů? Evropané si už nemohou dovolit spoléhat jen na to, že Washington bude vždy stát na jejich straně.

Bezpečnost Evropy bude v následujících letech záviset na tom, jaká rozhodnutí učiníme dnes. Pokud nás historie něco naučila, pak to, že spoléhat se na pouhá slova nestačí – je třeba jednat. A ať už bude budoucnost transatlantických vztahů jakákoli, Česká republika musí zůstat pevnou součástí západního bezpečnostního systému.

Protože jeden závazek platí stále – když jde o bezpečnost, nemůžeme dovolit kompromisy.