ROZHOVOR | Země vyčerpaná válkami a surovinový přívěšek Číny, předpovídá historik budoucnost Putinova Ruska

Při prezidentských volbách v Ruské federaci jsme mohli pozorovat některé, na Západě velice neobvyklé věci – nahlížení vojáků za plentu, útoky samotných voličů proti volebním místnostem či vylívání barvy do uren. Pro Čechy to může vypadat nenormálně, zdá se to tak ale i běžným Rusům?

Některé podobné situace jsme viděli už v minulých volbách nebo v podobném duchu v Bělorusku, které je svým režimem Rusku velmi podobné. Je těžké říct, co si ve skutečnosti myslí běžná ruská populace. Nepochybně je znát, že se ruský režim nadále radikalizuje, vliv to má jak na jeho odpůrce, tak příznivce. Volby jsou přitom součástí režimního divadla, už dopředu tak bylo jasné, že nebudou svobodné. Nelze ale vše svádět na mentalitu vládnoucí vrstvy, Putinův režim legitimizuje i odevzdanost společnosti. 

Ve veřejném prostoru můžeme často slýchat, že Rusové jsou zvyklí na to mít nad sebou pevnou autoritářskou ruku. Lze to vůbec takto zobecnit?

Lze to přinejmenším uvést do kontextu s ohledem na ruské dějiny. V Rusku vše probíhalo s velkým zpožděním. I zrušení nevolnictví přišlo až s rokem 1861 a reagovalo na předchozí velkou porážku Ruska v krymské válce. Po čase se však režim v Rusku vždy k autoritářskému či přímo totalitnímu vrátil. To ovšem neznamená, že by s tím všichni byli srozuměni. I Rusko má dlouhou tradici opozice snažící se o reformy. Hlavně mladší generace a obyvatelé velkých měst smýšlí jinak než obyvatelé na venkově. Obecně vzato je však jasné, že si Rusové nechají líbit výrazně víc, než je v evropském srovnání běžné.  

Rus rovná se občan. Dá se takto vůbec pojmenovat člověk žijící a volící v Rusku? Nestaly se z Rusů spíše Putinovy nástroje pro potvrzení vlastní moci, než aby byli normálními občany? 

Někteří obyvatelé se tak nazvat rozhodně mohou, stále mají a budou mít svůj názor a podobně jako po vyhlášení částečné mobilizace na podzim 2022 zareagoval zhruba milion mužů tím, že odešli do zahraničí a pouze část z nich se do této doby vrátila, tak také budou reagovat na další výzvy, které přijdou. Vnitřní potíže Ruska válka na Ukrajině nevyřešila, jen oddálila jejich řešení a dále je zhoršila. Z Rusů se pochopitelně stali i spoluviníci tohoto stavu, ať je jejich osobní postoj jakýkoliv. Kreml zdánlivě odvozuje svou legitimitu z voleb, ve skutečnosti ale spoléhá hlavně na represivní aparát. 

Pokud by tedy Rusové byli zvyklí na tuto pevnou ruku, lze očekávat, že touha obyčejných lidí po demokratickém zřízení bude nižší? 

Ani ne tak touha po demokracii jako schopnost všemu se přizpůsobit a zbytečně na sebe neupozorňovat. Mnozí Rusové o skutečné demokracii nic neví, protože ji nikdy nezažili. Spíše bude dále stoupat poptávka po změnách, vůbec ale bohužel nemusí vést k přerodu Ruska v demokratický stát. 

Vladimir Putin bude u moci minimálně dalších šest let. Jeho mandát ale může skončit až v roce 2036 – tedy až za dvanáct let, pokud se rozhodne kandidovat i roku 2030. Pokud se tedy podíváme na Rusko po Putinově éře – co vidíme?

Zemi vyčerpanou válkami, která se stala surovinovým přívěškem Číny a ztratila důvěru řady svých původních obchodních partnerů. Navíc je i nadále hrozbou pro všechny okolní země, protože opakovaně dokázala, že nectí dohody ani hranice států. O tomto jsem přesvědčený, vše ostatní by bylo jen věštění z křišťálové koule. 

Dokáže Putin skutečně lpět na moci dalších 12 let? Přece jen se ukázalo, že Rusové s ním až tolik nespokojení nejsou, zatím se ani nezdá, že by se měl odehrát nějaký palácový nebo občanský převrat. 

Lpí na moci od roku 1999, jen těžko by se jí dokázal dobrovolně vzdát. Pokud mu vydrží zdraví, rozhodně to zvládne. Výsledek takových voleb, jaké proběhly v Rusku, bych ani neoznačoval za projev stability s ohledem na hrozící drakonické tresty, příznak spokojenosti či nespokojenosti. U převratů vždy hraje roli prvek překvapení. Také se však přikláním k tomu, že v dohledné době převrat moc pravděpodobný není. Jen čas ukáže, co nakonec převládne. 

Putin je ze své pozice bezesporu extrémně důležitou osobností světové politiky, která s ní zvládne hýbat. Měl by se svět obávat jeho dalšího působení, nebo dokončí svou roli především snahou o utlačování Ukrajiny a jiných zemí v ruské sféře vlivu? 

Svět by si hlavně neměl lhát do kapsy, že se Rusko někdy změní tak, aby pro nás nepředstavovalo hrozbu. Naopak jsme na trajektorii, kdy je konfrontace bohužel nejreálnější za poslední dekády od konce studené války. Ruská sféra vlivu by správně měla vnitrostátně sahat pouze tam, kde má Rusko své hranice. 

Bude Putin tou osobou, která bude iniciovat mír na Ukrajině, ať už jakýmkoli způsobem a v jakémkoli časovém horizontu?

Jsem přesvědčen, že s výjimkou varianty nějakého naprostého zhroucení Ruska, by při dosavadním průběhu konfliktu Putin rozhodně něco takového neinicioval. Zatím to skutečně vypadá na čekání na kolaps, kdy nakonec poražený bude nucen žádat o nevýhodný mír či alespoň příměří. Dokud bude Putin prezident, nedá se očekávat nějaká velká změna. Zatím nepadl žádný skutečně realistický návrh na dlouhodobé řešení konfliktu, který by byl akceptovatelný pro obě strany a bohužel v dohledné době se to očekávat nedá.