Oceány jsou nejteplejší v historii. Dopady už brzy pocítí celý svět

Vědci podle The Guardian varují, že stále teplejší mořská voda výrazně zhoršuje zvyšování hladiny moří a intenzitu extrémních bouří, které ohrožují miliardy lidí po celém světě. Vlnící se mořské vlny horka navíc decimují podmořský život a přímo ohrožují obživu obyvatel v pobřežních oblastech. Léto na severní polokouli již doprovázely rekordní vlny veder, sucha a požáry v Evropě i Severní Americe.

Současný teplotní výkyv v oceánech významně zesiluje rychle se rozvíjející klimatický jev El Niño. Odborníci předpovídají, že tento konkrétní cyklus může být nejteplejší za poslední století. Přirozená klimatická variace již přinesla slabší monzunové deště v Indii, rozsáhlé lesní požáry v Indonésii a zvýšené riziko požárů v Austrálii.

Dosažení nového teplotního rekordu v průběhu srpna je podle meteorologů mimomnořádně neobvyklé. Globální teploty moří totiž obvykle vrcholí v březnu a dubnu po skončení léta na jižní polokouli. Jižní polokoule přitom disponuje výrazně větší plochou oceánů než polokoule severní.

Zástupci Služby pro změnu klimatu Copernicus Evropské unie uvádějí, že rekord je dalším varovným signálem pro rostoucí zátěž mořských ekosystémů. Jev El Niño sice dodává do systému další teplo, činí tak však na pozadí desítky let trvajícího oteplování způsobeného lidskou činností. Počet dní s mořskými vlnami horka se od počátku devadesátých let více než zdvojnásobil.

Oteplování mořské vody přispívá ke zvyšování hladiny světového oceánu v důsledku její tepelné roztažnosti. Tento proces zvyšuje rizika zaplavení pro pobřežní komunity i nížinné ostrovní státy. Vyšší teploty moří zároveň fungují jako pohon pro extrémní výkyvy počasí, neboť teplejší voda předává do atmosféry více energie a vodní páry.

Oceány fungují jako klíčový přirozený filtr, který pohlcuje většinu oxidu uhličitého vznikajícího při spalování fosilních paliv a mýcení lesů. S rostoucí teplotou vody však schopnost oceánů vstřebávat tento plyn klesá. Tím dochází k oslabování jednoho z nejvýznamnějších přírodních mechanismů brzdících globální oteplování.

Odborníci na ochranu přírody zdůrazňují nutnost přijetí dvou zásadních kroků k řešení rekordního oteplování moří. Prvním z nich je rychlé snížení emisí z fosilních paliv. Druhým klíčovým úkolem je pak důsledná ochrana mořských a pobřežních ekosystémů.

Pobřežní porosty, jako jsou mangrovy, mořské chaluhy a mokřady, dokážou efektivně pohlcovat uhlík, zatímco korálové útesy chránit pobřeží před bouřemi. Více než 190 vlád se již dříve zavázalo k ochraně alespoň 30 procent planety do roku 2030. Nyní je podle ekologů čas tyto závazky přetavit v reálná opatření.

Publikovaná data pocházejí ze systému Copernicus a sledovala mořské oblasti s výjimkou polárních regionů. Samotná Arktida přitom představuje nejrychleji se oteplující oblast na planetě. Souvislá řada kvalitních satelitních měření oceánů je k dispozici od roku 1979.

Situace v oceánech ukazuje na propojenost globálního klimatického systému, kde změny v jedné oblasti vyvolávají řetězovou reakci napříč celou planetou. Teplejší moře mají přímý dopad na atmosféru, proudění vzduchu i srážkové parametry na vzdálených kontinentech.

I přes nepříznivé statistiky odborníci poukazují na to, že včasná realizace ochranných opatření může pomoci zachovat kritické mořské biosféry. Ochrana pobřežních linií a snižování průmyslových emisí zůstávají hlavním nástrojem pro stabilizaci mořského prostředí v nadcházejících letech.