V Krkonoších platí 3. stupeň nebezpečí, mohou se utrhnout velké laviny

Na hřebenové Luční boudě v nadmořské výšce 1415 metrů byla ráno silná mlha, okolo minus pěti stupňů Celsia a v okolí zmrzlý sníh. Na hřebenech Krkonoš je okolo 240 centimetrů sněhu. "Po oteplení a následném ochlazení vznikla na povrchu ledová krusta, na kterou napadlo za poslední sněžení 10 centimetrů nového sněhu za působení jihozápadního až západního větru," uvedl na webu Robert Dlouhý z krkonošské horské služby.

Podle hlášení horské služby hrozí laviny deskové a v polohách pod 1300 metrů nad mořem na jižních a slunných svazích laviny z klouzavého sněhu. "Uvolnění laviny je možné již při malém dodatečném zatížení. V některých případech je možnost samovolného uvolnění lavin velkých rozměrů, které se obvykle zastaví až v dolní části svahu," uvedl Dlouhý.

Horská služba nedoporučuje vstupovat na svahy se sklonem větším než 35 stupňů. Lavinovými lokalitami v Krkonoších jsou Kotelní jámy, údolí Bílého Labe od Boudy u Bílého Labe, Kozí hřbety a Labský, Obří, Dlouhý a Modrý důl. Ročně v horách sjede několik desítek lavin.

O tom, že varování horské služby nelze brát v Krkonoších ani v březnu na lehkou váhu, svědčí největší lavinové neštěstí v moderní historii hor, od kterého dnes uplynulo přesně 51 let. Před polednem 20. března 1968 se z prudkého svahu Białego Jaru (Bílá rokle) na polské straně Krkonoš utrhla lavina, která ze skupiny 24 lidí usmrtila 19. Záchranné práce trvaly nepřetržitě čtyři dny a zapojily se do nich stovky lidí, včetně armády a hasičů.

Přemysl Kovářík v článku uveřejněném v časopisu Krkonoše - Jizerské hory napsal, že lavinový nános byl dlouhý více než jeden kilometr, šířka byla 40 až 60 metrů, hloubka závalu místy dosahovala až do 20 metrů a samotný sesuv trval pouhých 48 sekund. Masa sněhu a ledu, která oběti přikryla, vážila podle něj odhadem 50.000 tun. Čtvrtý den pátrání, 23. března poté, co byla nalezena 17. oběť, byly záchranářské práce ukončeny. Zbývající dvě těla vydala lavina až začátkem května.