ROZHOVOR | Česko a boj s dezinformacemi: Stát se musí naučit reagovat i dbát na to, aby právo platilo pro každého, říká Syrovátka

Má stát bojovat s dezinformacemi a případně jak tento boj vést efektivně a zároveň nezavdávat příčinu dezinfoscéně, která tento boj nazývá bojem o demokracii a údajně potlačovanou svobodu slova?

Stát se na výzvu, kterou představují dezinformace, musí naučit reagovat. Opatření sloužících k tomuto účelu může být celá řada – od podpory vzdělání, přes lepší komunikaci až po účinnější vymáhání práva v online prostoru. Při přemýšlení o této problematice je třeba si uvědomit, že boj s dezinformacemi není snahou o určení „jediné přijatelné pravdy“, ale jeho hlavní motivací je zkomplikovat pozici těch, kteří se snaží manipulovat s veřejností za pomoci lží.  

Na začátku ukrajinské krize v březnu letošního roku, byly pozastaveny weby šířící prokremelskou propagandu. Tento zásah dezinfoscéna využila k přesunu z webu na video obsah. Dnes tak díky tomu většina jednotlivců a prorusky smýšlejících skupin tvoří svůj vlastní audiovizuální obsah na facebooku, který tak má větší dosah, content se také jeho čtenářům lépe konzumuje. Nebyl to ze strany státu špatný, nepromyšlený krok, nehledě na to, že pro tento zásah nebyla žádná zákonná norma? Jak by měl v tomto ohledu stát dále pokračovat? 

Při hodnocení dočasného vypnutí webů šířících mimo jiné ruskou propagandu, je na místě vzít v potaz závažnost tehdejší situace, která nemá v historii České republiky obdoby. Vzhledem k tomu považuji toto rozhodnutí, které mimochodem učinily soukromé firmy a nikoli stát, za sice problematické, ale v daném kontextu pochopitelné. Nešťastný způsob jeho realizace však ukazuje, že potřebujeme transparentní normu, která jasně určí, jak má stát a soukromé společnosti v podobných krizových situacích postupovat. 

Jedním z argumentů pro zablokování těchto dezinfo webů bylo, že se tímto krokem odstřihnou od zdroje příjmů. Současnost však dala najevo, že i s tímto si šiřitelé fake news poradili a dnes žijí z příspěvků svých soukmenovců. Obsah se tak šíří dál, možná s ještě větší intenzitou než v minulosti, příjmy jsou zajištěny. Jak by na tento fakt měla zareagovat chystaná novela trestního zákoníku?

Předně je třeba připomenout, že konspirační weby vždy kombinovaly různé způsoby získávání finančních prostředků, ať už se jednalo o vybírání příspěvků od čtenářů, online reklamu nebo třeba prodej určitých produktů. Ve svobodné společnosti nelze nikomu zakázat, aby přispíval svými penězi na to, co uzná za vhodné. Debata ohledně omezení příjmů konspiračních webů by se tak spíše měla zaměřit na otázku etiky umísťování online reklamy na weby šířící společensky škodlivý obsah a snažit se o osvětu mezi soukromými firmami. 

Před několika lety jsme žili v domnění, že již nemáme žádného vnitřního nepřítele, můžeme v klidu a míru žít, pracovat a rozvíjet společnost, starat se sami o sebe. Svět byl poměrně bezpečný, až na výjimky, jako byl a bohužel stále je boj s terorismem, ale v našem světě jsme si žili tak trochu mimo realitu. Teprve s nástupem prezidenta Trumpa jsme i my v našich končinách začali vnímat hesla jako dezinformace, fake news atd. Nejprve o 5G sítích, následné covidové období pak toto téma výrazně umocnilo, začaly se šířit první dezinformace o vzniku koronaviru, o očkování atd. Dnes, v průběhu největšího válečného konfliktu v Evropě od druhé světové války, jsme svědky růstu tuzemské dezinfoscény, která šíří prokazatelně prokremelskou propagandu, ačkoliv sama tvrdí opak. Odhaduje se, že tato skupina může dnes představovat kolem půl milionu voličů. Jaký odhadujete vývoj této scény, je možnost, že by se z těchto antisystémových skupin vytvořil silný politický proud, který by mohl zásadně promluvit do politického dění u nás? 

Při současné konstelaci politických sil, kdy je poptávka anti-systémových voličů obstojně obhospodařována SPD, nevidím prostor pro etablování hnutí vyrostlého primárně z konspiračního ekosystému. Stačí si připomenout, jakým způsobem v parlamentních volbách 2021 pohořeli v určitě chvíli relativně viditelní a hlasití odpůrci opatření proti pandemii COVID-19. 

Čím si vysvětlujete, že tato dezinfoscéna má mezi svými vůdci osoby, které mají problém se zákonem či obecně se společenskými pravidly a normami? Mnoho z nich je v exekuci, mají dluhy, někteří z nich byli obviněni, jak je možné, že i přesto mají svou posluchačskou základnu a jejich vliv v populaci roste?

V tomto ohledu lze samozřejmě pouze složitě zobecňovat, jelikož na konspirační weby přispívá celá řada lidí s různými motivacemi a osobními příběhy. Každopádně stojí za úvahu to, že tyto platformy současný politický systém vnímají do značné míry jako nelegitimní. Proto není překvapivé, že osoby, které s ním nejsou konformní, apriori neodsuzují. 

Kdo je typickým představitelem této dezinfoscény, z jakých sociálních vrstev se rekrutují jejich posluchači? 

Pokud je řeč o těch, kteří konspirační weby čtou nebo je jejich obsah může oslovovat, lze říci, že se jedná o lidi, kteří mají nízkou důvěru vůči mainstreamovým médiím a současnému politickému systému. Domnívají se, že česká demokracie je dlouhodobě dysfunkční a není schopna reagovat na potřeby lidí jako jsou oni. Mají za to, že v blízké budoucnosti není šance, aby se tato situace zlepšila. Proto jsou otevřeni nejen „alternativním“ zdrojům informací, ale také volbě anti-systémových stran. 

Čím si vysvětlujete, že mezi šiřiteli a podporovateli dezinformací roste i počet vzdělaných?

Měli bychom si přiznat, že dosažené vzdělání není pro důvěru v manipulativní sdělení příliš směrodatné. Každý z nás má určité předsudky, které jej činní více náchylného k důvěře k manipulacím o různých tématech. U vzdělanějších lidí pak bývá problém, že jsou schopni si manipulace, kterým propadli, sofistikovaněji odůvodnit. 

Dnes má současná tuzemská dezinfoscéna své video kanály, kde zaznívají informace například o potlačování svobody slova, a to i přesto, že tyto kanály svobodně vysílají vše, co uznají za vhodné. V případě Raptor TV pak jde navíc o televizi, kterou vlastní proruský aktivista a dezinformátor Žarko Jovanovič, ten navíc pracuje pro ruskou státní televizi VGTRK. Má stát vůči šiřitelům dezinformačního a manipulativního obsahu zasahovat nebo je má nechat žít?

Stát má hlavně dbát na to, aby právo platilo pro každého. Pokud někdo například šíří vymyšlené zprávy, které nabádají k násilí vůči určité skupině obyvatel, měl by být stíhán a po zásluze potrestán. Otázka, jestli šlo o soukromou osobu, mainstreamové médium nebo konspirační web není podstatná. 

Ukrajinská krize rozdělila nejen tuzemskou veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. Čím si vysvětlujete, že prokremelskou propagandu šíří především tzv. antivaxeři, tedy ti, kteří v nedávné minulosti bojovali proti proticovidovým opatřením, očkování? 

Ohledně teze o dělení společnosti na „dva nesmiřitelné tábory“ bych byl opatrný, jelikož nebere v potaz, že lze vždy nalézt nezanedbatelnou část populace, která nemá jasný názor a podle situace se přiklání na jednu nebo druhou stranu daného sporu. Afinitu radikálních odpůrců pandemických opatření k Rusku nepovažuji za příliš překvapivou, jelikož se jedná o pokračování konsistentně anti-systémového postoje. Tentokrát však v geopolitických a nikoli pandemických kulisách. 

Jak silná je pozice dezinformátorů v Česku? Jaký má jejich konání reálný dopad, případně můžeme to měřit a porovnat i s jinými zeměmi?

Pozici konspiračních webů lze označit za stabilní, jelikož jsou schopny oslovit jasně definované publikum a zajistit finanční prostředky, které jim umožňují dlouhodobě fungovat. Zatímco v kontextu anti-systémových politických sil se jedná o relativně zajímavého a potenciálně vlivného aktéra, jejich schopnost promlouvat do širší veřejné debaty zůstává omezená. Na což si mimochodem sami autoři píšící na tyto weby stěžovali před parlamentními volbami 2021. Česká republika má oproti ostatním zemím regionu střední a východní Evropy výhodu, že v mediálním prostoru hrají důležitou roli kvalitní a nezávislá veřejnoprávní média a místní populisté volí stále relativně umírněnou rétoriku, což konspiračním webům komplikuje nastolování témat ve veřejné debatě. 

Válka na Ukrajině s sebou přinesla i neuvěřitelnou míru solidarity ve společnosti, postupem času však tato podpora slábne. Sílící vlna zdražování, která je z velké části důsledkem konfliktu, horšící ekonomická situace obyvatel a k tomu obrovská masa dezinformací jsou hlavní důvody, proč lidé přehodnocují svůj postoj ke konfliktu a spíše než na bezpečnost v Evropě, myslí na svůj současný a budoucí život. Jak by stát měl postupovat, aby udržel pozornost obyvatel, a i nadále měl jejich přízeň při pomoci napadené Ukrajině?

Předně je třeba si přiznat, že míra solidarity vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu byla sice obdivuhodná, ale také mimořádná a dlouhodobě neudržitelná. Je přirozené, že lidé se následně vrátili ke svým každodenním starostem a v první řadě se snažili přizpůsobit svůj běžný život novým podmínkám. Hlavní úlohou státu je pracovat i přes složitou situaci na udržení sociálního smíru, otevřeně komunikovat o současných výzvách a předkládat občanům pozitivní vizí do budoucna. Věřím, že pokud budou lidé přesvědčeni, že české vláda situaci zvládá, budou ochotni podporovat Ukrajinu v jejím spravedlivém boji až do konečného vítězství.