ROZHOVOR | Čína se chce ve velmocenském postavení vyrovnat USA, uvítala by i další oslabení Ruska, říká expert pro EZ

Začnu úplně základní otázkou: jakým způsobem Čína upevňuje svůj vliv ve světě? Využívá například své ekonomické nadvlády nad slabšími státy, zejména v Africe a na Blízkém východě? Bude jí vliv v těchto částech světa stačit k její hegemonii?

Primárně Čína posiluje svůj vliv prostřednictvím ekonomické spolupráce. Pojem „spolupráce“ je ale sporný, protože se mnohdy nejedná o vyvážené vztahy. Oficiálně Čína tvrdí, že nezasahuje do vnitřních záležitostí států, ve skutečnosti ale používá různé formy nátlaku, aby posilovala loajalitu zahraničních subjektů. Mezi ty patří různé formy sankcí, cílené znevýhodňování či přerušování spolupráce. Z hlediska zahraniční politiky usiluje především o uznávání nároků ČLR na sporná území, primárně je to Tchajwan, ale také Tibet, Hongkong či Sinťiang. Snaží se také o to, aby zahraniční vlády legitimizovaly její politické represe. Čína například přiměla desítky arabských zemí, aby označily za správné represe turkických muslimských menšin včetně převýchovných táborů. 

Čína se ale v zásadě snaží posilovat svůj vliv ve všech regionech a prostřednictvím mnoha metod, včetně šíření propagandy, infiltrace akademické sféry či skrytého ovlivňování vnitřní politiky. Do jisté míry se jí to daří, a to především v rozvojových a rozvíjejících se zemích, částečně také v rozvinutých zemích včetně evropských. Nebyl bych si ale jistý, že v tom bude nadále úspěšná. V řadě zemí dochází k reflexi vztahů s Čínou. Vyjevuje se celá řada problémů a vlády rozvojových zemí si zřejmě čím dál více uvědomují, že Čína není lepší a důvěryhodnější partner než Spojené státy nebo Evropa. 

Touží vůbec Peking po hegemonii, nebo jen chce odolávat vlivu svých rivalů? Např. Indie už dokázala Číňany zřejmě předskočit v počtu obyvatel a na stupíncích moci v regionu stoupá čím dál výš. 

Si Ťin-pching považuje Čínu za velmoc a jeho hlavní politickou misí je „velká obroda Číny“, která má být dokončena v roce 2049, tedy ke stoletému výročí založení ČLR. Na rozdíl od dřívějších představitelů Číny chce Si Ťin-pching učinit z Číny hybatele mezinárodního dění, který má minimálně podobně silnou pozici jako Spojené státy. Ty jsou v podstatě v tomto ohledu jediným rivalem, kterého Čína uznává, tedy ani Indii nepovažuje za relevantního soupeře. 

Je možné, že si Číňané chtějí Rusy „omotat kolem prstu“? Nedávná návštěva Si Ťin-pchinga v Moskvě poukázala na chuť Číny se angažovat v odvěké rivalitě Rusko x USA právě namísto Moskvy, nebo spolu s ní. 

Pro Čínu je Rusko důležitým partnerem z hlediska vymezování vůči Spojeným státům a jejich spojencům. Zároveň je užitečným zdrojem nerostných surovin a odbytištěm čínských výrobků. Tam ale v zásadě výhody pro Čínu končí. Současné Rusko je spíše problémový přítel, kterého Čína zachraňuje na úkor svojí mezinárodní reputace. Ruská válka na Ukrajině a související postoj Číny ohrožuje čínské zájmy v Evropě a dalších regionech. Nemyslím si, že by v nejbližších letech měla Čína zájem o získávání kontroly nad Ruskem nebo dokonce plánovala znovuzískat ruská příhraniční území. Pro Čínu by bylo výhodnější, kdyby Rusko bylo sice slabším, ale stabilním a důvěryhodným partnerem. 

Můžeme považovat jiné země v rámci uskupení SCO a BRICS za spojence Číny? Zajímá mě samozřejmě hlavně Brazílie a Jihoafrická republika, jelikož právě tyto země mají sílu a možnosti zasahovat do globální politiky. 

Veškeré země SCO a BRICS do jisté míry s Čínou spolupracují. V porovnání s NATO nebo Evropskou unií ale mají tato uskupení výrazně nižší míru integrace a jednoty. Řada z členských zemí má dokonce mezi sebou stále nevyřešené teritoriální spory. To se týká také Číny a Indie, jejichž vztah je stěží možné označit za spojenecký, a dosud dochází pravidelně ke střetům mezi vojáky obou zemí. 

Brazílie se stále více vymezuje vůči Spojeným státům a přispívá k posilování vlivu Číny v Latinské Americe. Letos zvolený brazilský prezident Lula da Silva navštívil nedávno Čínu, kde se potkal se Si Ťinpchingem a v Brazílii se pak také setkal s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Ve svých vyjádřeních Lula de facto označil Spojené státy za viníka války na Ukrajině. 

Jihoafrická republika má s Čínou také stále užší vztah a umožňuje Číně získávat vliv v regionu jižní Afriky. Čína mimo jiné získala podíly v jihoafrických mediálních společnostech. Čínské firmy poskytují Jihoafrické republice sledovací technologie a investují také v místním těžebním odvětví a energetice. Jihoafrická republika se nevymezila proti ruské válce na Ukrajině a v únoru letošního roku umožnila na svém území společné vojenské cvičení s Čínou a Ruskem. Zdržela se také při hlasování o odsouzení ruské agrese ve Valném shromáždění OSN. 

Dokážou demokratické země východní a jihovýchodní Asie dlouhodobě čelit rostoucí moci Číny? Dokážou odolávat také deliberalizaci v jejich vlastní politice?

Není jednoznačné, že Čína bude regionu dominovat. S řadou asijských zemí má Čína složité vztahy včetně teritoriálních sporů, mezi ně patří třeba i komunistický Vietnam. Vůči Číně se výrazně vymezuje Japonsko a Jižní Korea, které vnímají její rostoucí aktivitu v okolí Tchajwanu jako hrozbu. V regionu mají navíc stále silné zastoupení Spojené státy včetně například zásadní vojenské přítomnosti na Filipínách. Je možné, že v budoucnu bude pod tlakem rostoucích obav z Číny docházet k většímu příklonu některých zemí regionu k Západu. 

Jaké vztahy má Čína se Severní Koreou? Hrozí nebezpečí jejich případné spolupráce?

Čína dlouhodobě podporuje Severní Koreu a dodává ji nezbytné suroviny a energie, které umožňují udržování totalitního režimu navzdory mezinárodním sankcím. Je pravděpodobné, že bez čínské podpory by se severokorejský režim již zhroutil. Čína ale zřejmě nevnímá pozitivně radikálnější projevy Severní Koreje a její vyhrožování jadernými zbraněmi. Pokud by Severní Korea skutečně připravovala jaderný útok, Čína by se jí zřejmě snažila odradit.