ROZHOVOR | Dohody z Camp Davidu se před 45 lety staly prvním kamenem izraelsko-arabských vztahů, konstatuje Zouplna

Izrael a Egypt uzavřely před 45 lety, 17. září 1978, v letním sídle amerických prezidentů dohody, které otevřely cestu k normalizaci vztahů těchto letitých nepřátel a měly se proklamativně stát i základem pro širší mír na Blízkém východě. Celému procesu přitom opakovaně hrozil krach, připomíná Jan Zouplna z Orientálního ústavu Akademie věd. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz za hlavní důvod snah o vzájemné urovnání označil skutečnost, že obě země si další konfrontaci nemohly dovolit, k čemuž se přidaly i bezprecedentně vysoké finanční pobídky z americké strany. Odborník na moderní dějiny blízkovýchodního regionu rovněž poukázal na odvrácenou tvář dohod a nastínil, proč nevedly k normalizaci izraelsko-arabských vztahů v plném významu slova. 

Urovnání vztahů mezi Egyptem a Izraelem bylo s ohledem na předchozích tři desetiletí otevřeného nepřátelství a vzájemných ozbrojených konfliktů pomyslným během na delší trať. Co bylo podle Vás momentem, který přiměl politickou reprezentaci obou států uvažovat o přehodnocení politiky vůči sousední zemi?

Říjnová válka z roku 1973 a hospodářská realita sedmdesátých let. Obě země si další kolo konfrontace již jednoduše nemohly dovolit.  Materiální náklady a nároky na lidské zdroje byly enormní. Egypt nesel hlavní tíhu všech tažení proti Izraeli na arabské straně již od roku 1948. Izraelské vojenské výdaje se v sedmdesátých letech v průměru pohybovaly okolo třiceti až čtyřiceti procent HDP země. Stav nebyl dlouhodobě udržitelný.  

V souvislosti s dohodami z Camp Davidu se často zdůrazňuje klíčová role Spojených států při jejich zprostředkování. Kde spatřovat hlavní motivaci amerických snah o izraelsko-egyptské urovnání a zklidnění situace na Blízkém východě?

Role Spojených států nebyla bezpodmínečně nová. Američané se na tomto poli angažovali již od padesátých let. Bezprecedentní bylo především uvolnění finančních prostředků, které sloužily k přesvědčení obou stran. Dřívější americká pomoc se pohybovala v řádu desítek milionů dolarů, jež byly poskytovány jednorázově. Nyní se jednalo o miliardy, které měly k recipientům každoročně proudit výměnou za mír a stabilizaci regionu. 

Jako hlavní příčinu americké determinace bych označil změnu náhledu na izraelsko-arabský konflikt. Ten začal být od sedmdesátých let vnímán téměř výlučně optikou studené války a nikoliv jako specifický problém, který vyžaduje širší mezinárodní konsensus. Henry Kissinger, který zastával funkci ministra zahraničí v Nixonově administrativě, koncipoval mírové řešení pod americkou záštitou jako nástroj k oslabení Sovětů. Není bez zajímavosti, že již v roce 1974 zprostředkovali Američané příměří mezi Izraelem a Sýrií, která jinak představovala hlavního sovětského spojence v oblasti. Carterova administrativa tvoří v tomto ohledu určitou výjimku, neboť byla ochotná Sověty do urovnání konfliktu jistým způsobem zaangažovat.

Doporučené články

Nakolik byla důležitá tehdejší personální politická konstelace? Napomohla uzavření dohod skutečnost, že izraelským premiérem byl Menachem Begin, v Bílém domě seděl Jimmy Carter a v Egyptě vládl Anvar as-Sádát?  

Osobní chemie nefungovala ani zdaleka ideálně. Mezi Sádátem a Beginem bylo cítit napětí. Důvěra nepanovala ani mezi izraelským premiérem a Američany. Celému procesu hrozil opakovaně krach. Musíme si uvědomit, že Beginova pověst nenabádala k přílišnému optimismu. Jeho transformace byla pozoruhodná. Izraelský premiér se během krátké doby proměnil z radikála s teroristickou minulostí, který odmítal jakékoliv ústupky vůči Arabům, v laureáta Nobelovy ceny míru. Carter vsadil na atmosféru. Také z tohoto důvodu se rozhodl hlavní aktéry na dva týdny v uvozovkách izolovat v letní rezidenci amerických prezidentů v Camp Davidu. 

Změna klimatu však nemohla zastřít zásadní rozdíly. Sádát chtěl zpět Sinaj, ale pro vylepšení image v arabském světě potřeboval také řešení palestinské otázky. Begin se snažil obě záležitosti oddělit a do výměny území za mír se dvakrát nehrnul. Klíčovou okolností na izraelské straně byla skutečnost, že historicky první pravicová vláda potřebovala legitimitu. Její součástí se tak staly osobnosti, které neměly s tvrdým jádrem pravice nic společného. Moše Dajan zastával funkci ministra zahraniční. Ezer Weizman funkci ministra obrany. Oba přispěli zásadním způsobem k otupení Beginových výhrad a prosazení mírové dohody. 

Nejednalo se navíc o ojedinělý případ v izraelských dějinách, kdy bývalá generalita projevila větší míru flexibility a státnického nadání nežli standardní politické vedení. Pro lepší ilustraci můžeme uvést, že proti schválení dohod v izraelském parlamentu hlasovala nemalá část Beginovy vlastní strany, včetně pozdějšího premiéra Jicchaka Šamira.             

Jak jste již naznačil, dohody byly uzavřeny dvě. První se týkala budoucnosti egyptsko-izraelských vztahů, druhá pak izraelsko-palestinského konfliktu. Jaká očekávání ve své době vzbudily? Byly pojímány jako především egyptsko-izraelská záležitost, nebo spíše jako stavební kámen hlubších změn, které přinesou mír Blízkému východu? 

V obecné rovině můžeme říci, že se jednalo o složitý proces, který započal Sádátovou návštěvou Jeruzaléma v listopadu 1977, v září 1978 pokračoval uzavřením rámcové dohody, která řešila také otázku Palestinců, a vyvrcholil podpisem egyptsko-izraelské mírové smlouvy v březnu 1979. Osud obou dohod se lišil. Egyptsko-izraelská dohoda byla naplněna stažením izraelských jednotek z egyptského území, které bylo dokončeno v roce 1982. Uznání „legitimních práv palestinského národa“, jež zmiňovala rámcová dohoda, zůstalo mrtvou literou. 

Odborná literatura poukazuje vedle tvrdé vyjednávací taktiky Izraelců také na liknavý postoj Egypta. Na izraelské straně pochopitelně existovaly rozdíly v přístupu k Palestincům. S Organizací pro osvobození Palestiny, coby jedinou politickou reprezentací, však nebyl žádný izraelský představitel ochoten jednat, a to za jakýchkoliv podmínek. Rozhovory mezi Egyptem a Izraelem o vytvoření palestinské autonomie tak sice nadále probíhaly, ale během několika let vyhasly. Záměr amerického prezidenta Cartera, jenž dle historiků cílil na komplexní mírovou dohodu, jejíž součástí mělo být izraelské stažení ze všech okupovaných území, zůstal nenaplněn. 

Jak moc bylo pro naplňování a vnímání dohod z Camp Davidu důležité, že jednu z nich, konkrétně rámcovou dohodu pro mír na Blízkém východě, nakonec odmítla OSN, oficiálně kvůli absenci zástupců Palestiny a mezinárodního společenství při jejím dojednání?

Za zajímavou považuji především skutečnost, že OSN nebyla součástí procesu, na rozdíl od mírových jednání v minulosti i těch, které měly následovat v budoucnu. Tento jev můžeme přisoudit nedůvěře Izraelců vůči OSN i posunům v americké zahraniční politice, která v rámci blízkovýchodního mírového procesu preferovala bilaterální jednání. Monopol americké diplomacie nebyl přirozeně absolutní. Paralelní komunikační kanál vedl přes Maroko. Absence mezinárodního společenství či existence multilaterálních jednání však nepochybně přispěly k upozadění palestinské otázky a do jisté míry také zapříčinily ztrátu důvěryhodnosti dohod v určitých částech světa. V rámci bilaterálních egyptsko-izraelských rozhovorů se otázka Palestinců záhy posouvá na druhou kolej. 

Co považujete za hlavní dlouhodobější důsledek dohod z Camp Davidu pro Blízký východ s odstupem 45 let?  

Z dnešního pohledu se můžeme na egyptsko-izraelskou mírovou smlouvu dívat jako na předobraz Abrahámovských dohod z roku 2020. Jednalo se o první a zřejmě i nejdůležitější kámen mozaiky oficiálních izraelsko-arabských vztahů. Jak jsem zmínil v úvodu, Egypt do té doby nesl hlavní tíhu konfrontace s Izraelem a až do mírového procesu devadesátých let byl také jedinou arabskou zemí, která mírovou smlouvu s židovským státem uzavřela. Ve střednědobém horizontu Izrael stabilizoval svoji jižní hranici, zatímco Egypt vyměnil roli praporečníka osvobozeneckého zápasu za americké subvence. Pozvolné vyšumění palestinské otázky v rámci mírových jednání sedmdesátých let zároveň poukazuje na odvrácenou tvář procesu, jehož výsledkem je uzavření dohody s konkrétním autokratickým režimem spíše než normalizace vztahů s arabským světem v plném významu slova.  

Jaký význam měly dohody z Camp Davidu pro rozložení sil v tehdy probíhající studené válce? Podle některých historiků potvrdily již delší dobu probíhající marginalizaci vlivu Sovětského svazu na Blízkém východě. Co soudíte o takovém hodnocení?

Já s ním souhlasím. Sovětské politice docházel postupně dech, neboť nebyla schopná Američanům hospodářsky a technologicky konkurovat. Uzavřením míru mezi Egyptem a Izraelem pod americkým patronátem se sovětská zájmová sféra na Blízkém východě redukovala na podporu několika revolučních režimů. Invaze do Afganistánu následně zdecimovala sovětský kredit v převážné části muslimského světa.  V osmdesátých letech již byli Sověti vyloženě pasivní, což dokládá například jejich reakce na izraelskou invazi do Libanonu. 

Související

Monika Brausenbauch Meislová Rozhovor

Britové jsou opravdu unavení, říká Brusenbauch Meislová pro EZ. Nejspíše si zvolí Labouristy

V Británii dnes odstartovaly parlamentní volby v nichž se patrně rozhodnou mezi dvěma tradičními stranami – Konzervativní a Labouristickou. „De facto všechny průzkumy předpovídají Labouristické straně drtivé vítězství. Její náskok konzistentně činí zhruba 20 %, což je opravdu masivní náskok,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz expertka na britský politický systém Monika Brusenbauch Meislová z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. 
Lukáš Vlček (použito se svolením L. Vlčka) Rozhovor

Pokud bude Síkela eurokomisařem, jsem připraven stát se ministrem, říká místopředseda STAN Vlček pro EZ

Jak Starostové hodnotí výsledek evropských voleb? Proč se už s Danuší Nerudovou nepočítá na post evropské komisařky? Jak moc reálná je situace, v níž se eurokomisařem stane současný ministr průmyslu Síkela? Nejen na tyto otázky se EuroZprávy zeptaly Lukáše Vlčka, místopředsedy STAN a také možného kandidáta na nového ministra průmyslu a obchodu. 

Více souvisejících

rozhovor Jan Zouplna Camp David historie Izrael Egypt Jimmy Carter

Aktuálně se děje

před 16 minutami

před 33 minutami

před 1 hodinou

včera

včera

včera

Joe Biden

Biden nemá nic jisté. Průzkum mezi demokraty pro něj nedopadl dobře

Bude se v listopadových prezidentských volbách v USA opakovat souboj z minula? Joe Biden to může mít nahnuté. Potvrzují to výsledky průzkumu amerického Centra pro výzkum veřejných otázek institutu NORC pro agenturu AP. Vyplývá z něj totiž, že dvě třetiny demokratů chtějí, aby Biden stáhl kandidaturu a umožnil straně vybrat jiného uchazeče o post prezidenta. 

včera

včera

včera

Armáda České Republiky

Armáda nahradí beznadějně zastaralou techniku. Nakoupí nové Tatry

Ministerstvo obrany koupí nové těžké nákladní vozy Tatra i munici pro americké vrtulníky. O zakázkách dnes ministryně obrany Jana Černochová (ODS) informovala vládu. V případě pořízení vozidel Tatra T-815 jde o rámcovou dohodu se společností Tatra Defence Systems s.r.o., u nákupu munice o smlouvu s českou firmou STV Group. 

včera

včera

Král Karel III. jmenoval Keira Starmera novým britským premiérem. (5.7.2024)

Karel III. prozradil priority Starmerovy labouristické vlády

Britský král Karel III. ve středu přednesl priority nové labouristické vlády premiéra Keira Starmera, která se chopila moci po nedávném drtivém vítězství nad konzervativci ve volbách. Starmer slibuje s ostatními členy kabinetu oživení ekonomiky či řešení nedostatku bytů a krize životních nákladů. Vláda chce také ztížit nelegální přistěhovalectví a zlepšit vztahy s Evropskou unií. 

včera

Roman Červenka, český hokejový útočník. Žurnalista Daniel Sallows z Bleacher Report označil Červenku jako sedmého nejlepšího hokejistu mimo NHL.

Hokejové Pardubice hlásí zvučnou posilu. Ze Švýcarska se vrací domů kapitán mistrů světa Červenka

Nadcházející extraligová sezóna 2024/25 nabídne tuzemským hokejovým fanouškům zajímavou podívanou. Na zdejších extraligových kluzištích se totiž bude prohánět kapitán českých mistrů světa z letošního roku, útočník Roman Červenka, jenž se tak po dlouhých osmi letech vrací ze zahraničí domů. Po návratu do Česka bude oblékat dres posledního vicemistra, tedy Pardubic. Ty tak tímto přestupem daly jasně najevo svůj záměr dokráčet tentokrát až k extraligovému titulu.

včera

včera

včera

včera

Elon Musk

Musk stěhuje své firmy v rámci USA. Vadí mu nový zákon v Kalifornii

Podnikatel a miliardář Elon Musk oznámil, že přesune sídla svých firem X a SpaceX v rámci USA z Kalifornie do Texasu. Za jeden z důvodů označil nový zákon, který v prvně jmenovaném státě zakazuje školským úřadům informovat kohokoliv včetně rodičů o rodové identitě či sexuální orientaci žáků. Upozornila na to BBC. 

včera

včera

Jaderná elektrárna Dukovany

Dva nové bloky jaderné elektrárny Dukovany postaví Korejci, rozhodla vláda

Dva nové bloky jaderné elektrárny v Dukovanech postaví korejská společnost Korea Hydro & Nuclear Power Company (KHNP). O preferovaném dodavateli strategického projektu rozhodla vláda na středečním zasedání. Informovalo o tom ministerstvo průmyslu v tiskové zprávě. Česko si od projektu slibuje, že zemi zajistí energetickou bezpečnost a soběstačnost na několik desetiletí dopředu. 

včera

včera

FBI se dostala do mobilu střelce na Trumpa. Pomohli Izraelci

Vyšetřování sobotního atentátu na republikánského prezidentského kandidáta Donalda Trumpa pokračuje. FBI se podle nejnovějších informací dostala do mobilu střelce Thomase M. Crookse, který byl na místě zneškodněn tajnou službou. Zásadně k tomu pomohla izraelská technologie, informuje web Times of Israel

Zdroj: Lucie Podzimková

Další zprávy