ROZHOVOR | Izraelská operace Cast Lead v Gaze skončila před 15 lety. Přinesla novou fázi konfliktu s Palestinci, míní Záhora

Před 15 lety fakticky skončila několik týdnů trvající izraelská vojenská operace Cast Lead (Lité olovo) zaměřená proti palestinskému radikálnímu hnutí Hamás a dalším militantním skupinám operujícím v Pásmu Gazy. Ani dnes není zcela jasné, zda šlo o bezprostřední reakci Izraele na tehdejší vývoj – především palestinské raketové útoky na izraelské cíle v okolí Gazy –, nebo dlouhodoběji plánovaný úder proti Hamásu, upozorňuje Jakub Záhora v rozhovor pro server EuroZprávy.cz. Výzkumník Pražského centra pro výzkum míru Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy soudí, že střet, který 18. ledna 2009 ukončilo příměří na obou stranách, byl z mnoha důvodů nevyhnutelný. Dodává však, že i tak se v kontextu tehdejší doby jednalo o poměrně šokující eskalaci izraelsko-palestinského konfliktu a zároveň začátek trendu opakovaných, velmi intenzivních výbuchů násilí v Pásmu Gazy a jeho okolí, který vyvrcholil po 7. říjnu 2023.

Podle některých zdrojů Izrael připravoval větší vojenskou operaci v Pásmu Gazy od roku 2007, kdy oblast ovládlo hnutí Hamás. V polovině následujícího roku se nicméně podařilo dojednat šestiměsíční příměří, které mělo mimo jiné pozastavit raketové útoky palestinských militantů na izraelské cíle a zároveň vést k navýšení dodávek základního zboží do Gazy. V listopadu však došlo k preventivní izraelské vojenské akci, načež byly palestinské útoky obnoveny. Byla z tohoto úhlu pohledu operace Cast Lead, kterou Izrael zahájil 27. prosince 2008, bezprostřední reakcí na uvedený vývoj, nebo spíš realizací dlouhodoběji plánovaného zásahu v Gaze?

Musím otevřeně přiznat, že nemám jasnou odpověď. V této otázce existují poměrně různé interpretace a dostupné informace stran toho, jestli provést vojenskou operaci proti Hamásu byl dlouhodobý izraelský plán, nebo se jednalo spíše o situační reakci v návaznosti na popsaný vývoj. Nicméně zásadní je podle mého názoru skutečnost, že s tím, jak byla nastavená situace mezi hnutím Hamás a státem Izrael, bylo jasné, že k vojenskému střetu dojde. Takže ano, bylo zde příměří, ale vzhledem k politické situaci muselo k vojenskému střetu dojít, jelikož pro politické řešení jednoduše nebyl prostor. A to je podle mě něco, k čemu se asi dostaneme ještě v dalších otázkách. Právě nemožnost politického řešení je klíčová nejenom pro tuto válku z přelomu let 2008 a 2009, ale vlastně pro celý vztah Hamásu a Izraele.

Zmíněné ovládnutí Pásma Gazy Hamásem bývá označováno za důležitý moment, a to nejen optikou nedávných událostí. Jak moc a v jakých hlavních směrech to proměnilo situaci, ať už z izraelské či místní palestinské perspektivy?  

Proměnilo to situaci zcela zásadně. Zaprvé to vedlo k dalšímu rozdělení palestinských území na Západní břeh Jordánu, jehož malou část ovládá palestinská samospráva, a právě Gazu, která je pod kontrolou Hamásu. Tento vývoj de facto znemožňuje – nebo velmi ztěžuje – jakýkoliv posun v širších jednáních mezi Izraelci a Palestinci. Benjamin Netanjahu, ale i další izraelští politici a političky často používali rétorickou figuru, že s Palestinci není možné uzavřít nějakou mírovou dohodu, jelikož ani oni sami nejsou jednotní. Zároveň máme poměrně rozsáhlé informace, že Netanjahu i další politici byli vlastně nakloněni tomu, aby Hamás Pásmo Gazy kontroloval, neboť to znemožňovalo jednání s palestinskou stranou, a tudíž jim to dávalo záminku, aby odmítali diplomatický proces. A samozřejmě to, že se Pásma Gazy zmocnilo islamistické hnutí Hamás, jehož běžně deklarovaným cílem bylo zničení Izraele, mělo i zásadní vliv na bezpečnostní situaci Izraele, reálně především izraelských komunit, kibuců a měst v blízkosti Gazy, které byly od roku 2008, nebo spíše už od roku 2007, ostřelovány Hamásem a dalšími hnutími, které v Gaze operovaly.

Jaká byla tehdejší situace v pásmu Gazy? V roce 2005 se Izrael z pásma stáhnul, došlo i k opuštění tamních židovských osad. Přesto množství mezinárodních i nevládních organizací považovalo území nadále za okupované, jelikož Izrael si nad ním podržel výraznou vnější a částečně i vnitřní kontrolu. Co to v praxi znamenalo pro tamní obyvatelstvo? 

Dopad na palestinské obyvatelstvo v Gaze byl drtivý a neuvěřitelně zničující, a to i před začátkem současné izraelské operace v reakci na útok Hamásu ze 7. října minulého roku. Jak říkáte, většina expertů a expertek na mezinárodní právo se shoduje, že ačkoliv Izrael stáhl své vojenské jednotky a také vyklidil osady, které se v Pásmu Gazy nacházely, Pásmo de facto nadále okupoval, jelikož spolu s Egyptem z větší části kontroloval pohyb zboží a osob z a do Gazy. Palestincům byla vydávána povolení, aby mohli docházet do Izraele za prací. Nicméně jejich počty se pohybovaly v řádu tisícovek, maximálně nízkých desítek tisíc, což vzhledem k tomu, že populace Gazy teď čítá více než dva miliony osob, bylo zcela nedostačující. Izraelských povolení pro opuštění Gazy tedy bylo vydáváno velmi malé množství, a to se týkalo například i osob, které potřebovaly zdravotní péči, která nebyla v Pásmu Gazy dostupná. 

A jak jsem zmínil, zároveň docházelo k velmi intenzivnímu omezení dovozu zboží. Izraelci ve spolupráci s Egypťany kontrolovali, jaký materiál se může do Gazy dostat. Argument byl bezpečnostní, tedy že je nutné zabránit tomu, aby se tam dostávaly předměty a materiály takzvaného dvojího využití, které by mohly být použity k budování vojenských kapacit. K tomu skutečně docházelo a nyní je zcela zřejmé, že Hamás využíval část dovezeného materiálu ke stavbě tunelů i odpalovacích zařízení a tak dále. 

Nicméně zprávy izraelských humanitárních a lidskoprávních organizací ukazují, že rozsah izraelské blokády nelze vysvětlit jenom bezpečnostními opatřeními. Seznam zakázaných předmětů a materiálů se v průběhu téměř dvou dekád blokády měnil a v jisté době na něm byly například květiny nebo další věci, u nichž vojenské využití prostě není možné. Zároveň víme, že izraelská správa po několik let vypočítávala přísun kalorií do Pásma Gazy, a to tak, aby nedošlo k hladomorům, ale zároveň aby počet kalorií zůstával na hranici minimálních lidských potřeb. To jsou zprávy, které získala lidskoprávní organizace Gisha od izraelských bezpečnostních složek. Je tedy jasně vidět, že politika vůči Gaze nespočívala jen v bezpečnostních aspektech, ale existovala dlouhodobá politika, která směřovala k tomu, aby podrývala popularitu Hamásu mezi Gazany skrze kolektivní trest uvalený Izraelem. Což tedy šlo z části proti tomu, co bylo Netanjahuovou prioritou, tedy udržet Hamás u moci. Nicméně jak vidíme, tak to mělo omezený efekt, protože popularita Hamásu zůstala poměrně vysoká, právě kvůli tomu, že se stavěl do role odpůrce Izraele. Zároveň byl Hamás i ostře kritizovaný a proběhly demonstrace proti jeho autoritářským a nedemokratickým praktikám. 

Co bylo vlastně cílem operace Cast Lead? Šlo jen o oficiálně deklarované přerušení raketových útoků z Pásma Gazy, nebo měly vojenské akce i další, veřejně nepojmenované záměry? 

Tady je opět trošku těžké odpovědět. Já – stejně jako většina expertů a expertek – nemám vhled do toho, jaké debaty probíhaly v izraelském kabinetu nebo ve vrchním štábu. Nicméně obecnější argument zní, že se jednalo o první masivní případ takzvaného kosení trávníku. To je eufemický termín, za kterým se skrývá to, že Izrael se smířil s vládou Hamásu v Gaze – i když pro Netanjahua šlo vlastně o politický program –, Hamás tedy bude tolerovaný jakožto vládnoucí entita, ale zároveň jeho vojenské a teroristické kapacity nesmí příliš narůst. Ono kosení trávníku je to, čeho jsme v masivní podobě byli poprvé svědky právě na přelomu let 2008 a 2009, tedy bombardování Gazy s cílem zničit ne nutně Hamás, ale snížit stav jeho vojenských kapacit tak, aby nepředstavoval větší hrozbu pro Izrael a izraelské obyvatelstvo. A tohle je vlastně modus operandi, který byl Izraelem využíván celou dobu až do října loňského roku.

Konflikt ukončila jednostranná příměří, která krátce po sobě vyhlásily Izrael i Hamás. Nakolik šlo o důsledek skutečnosti, že izraelská strana během tří týdnů dosáhla vojensky svých cílů, a nakolik se projevoval například vnější tlak na ukončení bojů?  

Příčin bylo víc, jako vždy. Byl zde mezinárodní tlak na Izrael, aby operaci ukončil, a to proto, že v kontextu tehdejší doby se jednalo o poměrně šokující eskalaci, například počtem zabitých Palestinců a Palestinek. Zároveň Izrael dosáhl svých deklarovaných cílů, kterými nebylo zničení Hamásu, jako je tomu nyní. Cílem bylo zajištění bezpečnosti pro obyvatele jižního Izraele a toho podle izraelské armády bylo dosaženo zničením odpalovacích zařízení pro rakety, zabitím části členů teroristických uskupení v Gaze a také poničením tamních tunelů. Tehdejší cíle byly tedy mnohem omezenější, než jsou nyní, a podle Izraelců se je podařilo splnit. Takže šlo o kombinaci určitého tlaku zvenčí a úvahy izraelských bezpečnostních složek a vlády, že není nutné v operaci pokračovat.

Mluvíte o poměrně šokujícím dopadu operace. Otevřené boje trvaly tři týdny. Na palestinské straně si vyžádaly dle různících se odhadů přes tisícovku životů, s nezanedbatelnou převahou civilistů. Zahynulo také 13 Izraelců, především příslušníků ozbrojených složek. Šlo – i s ohledem na tato čísla – o důležitou epizodu v izraelsko-palestinském konfliktu, nebo patří v kontextu předchozích i následujících případů eskalace spíše k těm méně významným?   

V rámci historického vývoje izraelsko-palestinského konfliktu se rozhodně nejednalo o nevýznamnou epizodu, ale naopak – a je to ještě jasnější z dnešního pohledu – šlo o začátek jakéhosi trendu, kdy dochází k opakovanému, velmi intenzivnímu násilí mezi Izraelem a Gazou. Byla to první z řady válek mezi Izraelem a hnutím Hamás a zároveň počty obětí byly velmi vysoké. Přes tisíc zabitých Palestinců a Palestinek, z nichž nemalá část – jak právě říkáte – byli civilisté a civilistky, v tak krátkém intervalu několika týdnů bylo něco, co do té doby prostě nebylo běžnou součástí izraelsko-palestinského konfliktu. Samozřejmě k zabíjení lidí jak z izraelské strany, tak ze strany Hamásu docházelo, ale operace Lité olovo byla do jisté míry bezprecedentní v tom, kolik Palestinců a Palestinek zemřelo během velmi krátkého časového úseku. 

Z dnešního pohledu je vidět, že to bylo významné, jednak proto, že to naznačilo modus operandi izraelských vlád a izraelské armády, a jednak z širší dynamiky vývoje vojenských výměn mezi Izraelem a Gazou, kdy je velmi výrazná disproporce mezi tím, kolik je zabitých Izraelců a Izraelek na jedné straně a Palestinců a Palestinek na straně druhé. Toho jsme svědky i teď po 7. říjnu, samozřejmě 7. října včetně. Lité olovo je tedy zásadní událostí, která odstartovala novou fázi izraelsko-palestinského konfliktu, co se týče vztahu Izraele a Gazy, respektive Hamásu.

Několikrát jste zmiňoval současnou situaci, kdy Izrael od října vede v Pásmu Gazy masivní vojenskou operaci v reakci na předchozí bezprecedentně rozsáhlý teroristický útok Hamásu na izraelské civilní cíle. V čem vidíte hlavní odlišnosti od dění před patnácti lety? 

Očividných rozdílů je několik. Zaprvé je na místě zdůraznit, že současná situace je jiná v bezprecedentním dopadu konfliktu na izraelské obyvatelstvo. Útok ze 7. října je opravdu nejhorší masakr izraelských civilistů a civilistek od vzniku státu Izrael, jedná se o nejhorší antisemitský útok od konce druhé světové války. To je opravdu velký rozdíl oproti tomu, jak vypadaly boje mezi Izraelem a Hamásem, respektive i dalšími teroristickými a militantními organizacemi v Pásmu Gazy předtím, kdy sice docházelo ke ztrátám mezi izraelskými civilisty a civilistkami, nicméně to byly nízké jednotky až maximálně desítky. Stovky nedávno zavražděných, umučených a znásilněných Izraelců a Izraelek představují zcela zásadní rozdíl oproti předchozím vlnám eskalace násilí. 

Na straně druhé je současná situace zcela odlišná v rozsahu devastace Gazy. Ano, i Lité olovo bylo velmi tvrdě kritizováno za to, že přineslo excesivní civilní ztráty, zničení infrastruktury, ničení obytných objektů, domů a tak dále. Nicméně – a zní to cynicky – bylo to skoro až zanedbatelné oproti tomu, co se v Gaze děje nyní a jaký dopad mají izraelské údery a současná pozemní operace. Jak víme, Izrael je obviněn z genocidy. I pokud toto obvinění dáme do závorky, tak škody, počty zabitých a humanitární katastrofa, ke kterým nynější izraelská operace spolu s dalšími kroky vede, jsou zcela nesrovnatelné s čímkoliv, co se v Gaze nebo na palestinských územích odehrálo předtím. Podle statistik je vnitřně přesídleno už devadesát procent obyvatelstva Gazy, zničena či poničena je téměř polovina všech budov. Severní část Gazy je podle dostupných analýz zničená víc, než byly Drážďany na konci druhé světové války. Toto souvisí také s tím, že zatímco předchozí izraelské operace sledovaly – opět cynicky řečeno – strategii kosení trávníku, tedy vlastně jakýsi management toho konfliktu, teď je veřejně deklarováno, že cílem je totální odstranění Hamásu jako bezpečnostní hrozby i politické síly v pásmu Gazy. A to se odráží velmi zásadně v jiném vedení současné operace, kdy ohled na civilisty a civilistky je zcela zanedbatelný. Existují velmi různé interpretace, ale z dostupných informací a analýz vyplývá, že ztráty mezi civilním obyvatelstvem jsou ještě vyšší, než byly v předchozích izraelských operacích, a již ty byly kritizovány za excesivní a disproporční dopad na civilní obyvatelstvo.

A v čem spatřujete naopak největší styčné body?

Co se týče shod, spíše vidíme jisté kontinuity, především v asymetrii toho, jak konflikt dopadá na Izraelce a Izraelky na jedné straně a Palestince a Palestinky na straně druhé. Pak je zde další velká podobnost – je očividné, že současná vojenská operace nemůže být řešením, byť se tak argumentovalo již v případě Litého olova. Izraelský argument zní, že rozsah současné vojenské operace je způsobený potřebou naprosto eliminovat hrozbu Hamásu. Nicméně již teď řada i izraelských expertů a expertek jasně poukazuje na to, že rozsah zabíjení v Gaze a její devastace prostě povedou jen k další nenávisti a k radikalismu mezi palestinským obyvatelstvem a že v dlouhodobém, ale pravděpodobně i ve střednědobém a krátkodobém měřítku dojde ke zintenzivnění násilí proti Izraelcům a Izraelkám, na což bude opět odpovídáno disproporční silou ze strany izraelských bezpečnostních složek. Samozřejmě ta operace ještě probíhá, ale již teď zaznívají velmi intenzivní varování, že sama o sobě nemůže zajistit bezpečí pro nikoho na území Izraele a Palestiny.

Samozřejmě pro palestinské obyvatelstvo je tato operace tragédií a utrpením, která má opravdu bezprecedentní intenzitu. Války v Gaze tedy spojuje to, že nepovedou k mírovému řešení. A jak ukázal 7. říjen, nepovedou ani k bezpečnosti izraelského obyvatelstva. To je podle mě nejsilnější memento, které spojuje roky 2008/2009 a 2023/24. Ukazuje se, že samotné vojenské operace proti Hamásu nebudou stačit k tomu, aby byl zajištěn nejen mír, ale ani prosté bezpečí pro civilisty a civilistky.

Související

Patrik Šváb Rozhovor

Obchodní válka to není. Ekonom pro EZ vysvětlil, jak Trumpova cla zasáhnou Česko

Obchodní válka není řešením, upozorňuje Patrik Šváb z Katedry mezinárodních ekonomických vztahů Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. V exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz vysvětlil, jak a proč jsou cla vyhlášená ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa motivována domácí politikou, jak by měla reagovat Evropská unie i Česká republika a proč mohou panika či odveta nadělat více škody než užitku.
Šárka Shoup Rozhovor

Trumpovy kroky jako série nepromyšlených gest? Je za tím ale něco víc, říká pro EZ Shoup o amerických clech

Výkonná ředitelka Institutu pro politiku a společnost Šárka Shoup v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz popsala, na co americký prezident Donald Trump může cílit vysokými celními tarify, které uvalil na dovoz z téměř celého světa. Primárním cílem je zřejmě Čína. „Záměrně šel cestou plošného zacílení, aby Čína nemohla jednoduše reagovat protiopatřením. Je to chytrá, i když velmi tvrdá strategie. Otázkou ale zůstává, co to udělá s důvěrou partnerů i s globální ekonomikou,“ nastínila.

Více souvisejících

rozhovor Pásmo Gazy Izrael Izraelská armáda Hamás Benjamin Netanjahu Válka v Izraeli s Hamásem 2023 (Gaza) palestina Jakub Záhora

Aktuálně se děje

před 38 minutami

před 57 minutami

Pete Hegseth

Ani druhý skandál kolem Signalu Hegsethovi nezlomí vaz. Proč je jeho pozice v Trumpově vládě neotřesitelná?

Ministr obrany Pete Hegseth se ocitl pod tlakem kvůli dalšímu skandálu, tentokrát ohledně sdílení citlivých vojenských plánů v soukromé skupinové konverzaci. Navzdory závažnosti obvinění se ale zatím zdá, že jeho pozice zůstává pevná. Klíčem k jeho přežití v Trumpově administrativě není odbornost či disciplinovanost, ale věrnost prezidentovi a jeho politickému stylu.

před 2 hodinami

před 3 hodinami

včera

Papež František po propuštění z nemocnice

Jak bude vypadat pohřeb papeže Františka a co přinesou nadcházející dny?

Papež František, který zemřel ve věku 88 let, si byl vědom svého křehkého zdravotního stavu a stáří již řadu let. Už v roce 2015 vyjádřil přání být pohřben v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě, což je starobylý mariánský chrám z 5. století. Tento kostel měl ve svém srdci jako místo modlitby a rozjímání, kam se opakovaně vracel po svých cestách po světě. Naposledy zde byl pohřben papež v 17. století – tehdy šlo o Klementa IX.

včera

včera

včera

Volodymyr Zelenskyj v hádce s Donaldem Trumpem

Začal klíčový týden. Trump chce během pár dní dosáhnout konce války, Ukrajinu Rusku prodá

Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa oznámily, že Rusko a Ukrajina by mohly uzavřít dohodu o ukončení války „ještě tento týden“. Trump tento výrok sdělil o víkendu na své síti Truth Social a zároveň naznačil, že pokud nenastane žádný pokrok, Washington by mohl od mírových jednání úplně odstoupit. Podle něj by uzavření dohody umožnilo oběma zemím „začít dělat velké obchody se Spojenými státy“, které popsal jako „vzkvétající“.

včera

Na Svatopetrském náměstí se sešly tisíce věřících

Živě Věřící zaplnili Svatopetrské náměstí. Po celém světě začaly modlitby za papeže Františka

Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu se dnes večer sešly tisíce věřících, aby se společně pomodlili za zesnulého papeže Františka. V atmosféře hlubokého smutku a ticha se mezi shromážděnými vyjímaly siluety jeptišek, které netrpělivě čekaly na začátek modliteb. Bílá kopule baziliky svatého Petra se pomalu noří do šera a zvuk modliteb se nese celým náměstím.

včera

Kevin Farrell

Kevin Farrell. Kdo je muž, který po úmrtí papeže Františka převzal Vatikán?

Po úmrtí papeže Františka se do čela řízení Římskokatolické církve postavil kardinál Kevin Farrell. Irský duchovní se stal úřadujícím hlavou církve v období takzvané "sede vacante" – tedy v mezidobí mezi smrtí jednoho papeže a volbou jeho nástupce. Funkci bude vykonávat až do chvíle, kdy kardinálové z celého světa ve vatikánské Sixtinské kapli zvolí nového římského pontifika.

včera

Ilustrační foto

Duchovní vůdce, hlava Vatikánu i morální autorita. Kdo je papež a proč je pro svět důležitý?

Papež je bezpochyby jednou z nejvlivnějších postav nejen v náboženském světě, ale i v rámci celosvětového veřejného života. Ačkoli sídlí ve Vatikánu, malém nezávislém státě uprostřed Říma, jeho slovo má dosah do všech koutů světa, kde žijí katolíci, a často ovlivňuje i názory nevěřících a lidí jiných vyznání. Jeho role není pouze náboženská – papež představuje důležitou morální, kulturní a diplomatickou autoritu, která zasahuje do mnoha aspektů života společnosti.

včera

Papež František po propuštění z nemocnice

Mimořádná zpráva Příčinou smrti papeže Františka podle lékařů nebyly plicní problémy

Původní tvrzení, že papež František zemřel ve věku 88 let na obtíže spojené se zápalem plic, nemusí být pravdivé. Podle lékařů římské nemocnice Gemelli, kteří o něj v posledních týdnech pečovali, "odešel v pokoji" v důsledku problému "mozkové povahy". Nejpravděpodobnější příčinou smrti je podle serveru la Repubblica mozková příhoda – i když zatím není jasné, zda šlo o krvácení do mozku nebo jiný typ cévní příhody. Zdravotníci zatím nevidí přímou souvislost s dřívějšími vážnými potížemi s dýcháním, které ho přivedly do nemocnice už v únoru letošního roku.

včera

Fotbal je nejpopulárnějším sportem.

V reakci na smrt papeže se v Itálii nebude hrát fotbal. Několik zápasů Serie A odloženo

Celý svět se o Velikonočním pondělí zahalil do smutku po zprávě z Vatikánu hovořící o smrti papeže Františka, jenž skonal v pondělí ráno ve věku 88 let. Zdaleka nejvíc v Evropě truchlí z pochopitelných důvodů v Itálii. Není tak proto divu, že tamní fotbalová asociace přistoupila k odkladu fotbalových zápasů Serie A, které se měly původně odehrát právě v pondělí.

včera

sport

FAČR poskytla Jablonci více než sedmimilionovou půjčku. Nyní se brání kritice

Finanční injekci o výši 7,5 milionu korun poskytla Fotbalová asociace ČR (FAČR) prvoligovému Jablonci potácející se ve finančních problémech. Tyto poskytnuté peníze by mělo jablonecké vedení použít na klubový provoz. Šéfové ostatních klubů však vnímají tuto půjčku jako kontroverzní, samotný Jablonec ale mluví o platbě ze strany UEFA v rámci tzv. solidarity payment.

včera

Česká ženská hokejová reprezentace

Na medaili to v domácím prostředí nevyšlo. V boji o bronz české hokejistky ztratily třígólové vedení

Sen o medaili na prvním domácím mistrovství světa žen se českým hokejistkám nevydařil vyplnit. Naději na to měly až do posledního hracího dne turnaje v Českých Budějovicích, když se dostaly po vyrovnaném a však nakonec prohraném sobotním semifinále s USA (1:2) do boje o bronz. Na třetí příčku se tak po dvou letech nevrátily, přestože v duelu s Finkami k němu měly výrazně nakročeno. Konkrétně totiž vedly už 3:0, jenže pak Finky nejenže tento český náskok dokázaly vyrovnat, ale v následném prodloužení pak dokonce vstřelit rozhodující branku. Přes značný smutek českých hokejistek se však od zaplněné českobudějovické arény dočkaly zaslouženého potlesku za své vystupování v rámci celého turnaje.

včera

Aktualizováno včera

Aktualizováno včera

Papež František

Mimořádná zpráva Zemřel papež František, bylo mu 88 let

Vatikán dnes ráno oznámil úmrtí papeže Františka, který zesnul ve věku 88 let. Podle oficiálního prohlášení zemřel v pondělí ráno 21. dubna 2025 na Velikonoční pondělí v 7:35 místního času ve svém rezidenčním sídle Casa Santa Marta ve Vatikánu, uvedl server BBC.

včera

včera

Zemřel reformátor-terapeut. Papež František dokázal vytvořit hlas, který zpřístupnil víru modernímu světu

Smrt papeže Františka znamená konec jedné výjimečné etapy moderního katolicismu. V čele církve stál více než deset let a jeho přístup byl od začátku jiný. Ne, že by měnil samotné základy víry nebo církevní zákony, ale měnil způsob, jakým se o nich mluvilo – a v tom byl průlomový.

Zdroj: Jakub Jurek

Další zprávy