Do Vatikánu se začali sjíždět kardinálové. Dnes se rozhodne o pohřbu papeže Františka

Toto setkání představuje začátek tzv. generálních kongregací, sérií schůzek, během nichž se řeší nejen pohřební obřady, ale také organizační záležitosti v období sede vacante – tedy doby bez papeže. Jedním z hlavních bodů úterního jednání bude stanovení přesného okamžiku, kdy bude tělo papeže Františka přeneseno do baziliky svatého Petra. Tam budou moci věřící i široká veřejnost vzdát poslední hold muži, který měnil církev.

Podle pondělního vyjádření Vatikánu by mohlo k tomuto přemístění dojít již ve středu ráno. Následně bude následovat devítidenní oficiální smutek, známý jako Novendiales, během nějž se konají modlitby a liturgie za zesnulého pontifika. Pohřeb samotný by se měl konat mezi čtvrtým a šestým dnem po smrti, jak bývá obvyklé.

Nyní, když se svět chystá rozloučit s tímto výjimečným papežem, se znovu vynořují jeho slova a činy. Otázka, kterou často kladl – „Jaký svět chceme zanechat našim dětem?“ – zůstává po jeho smrti aktuálnější než kdy jindy.

S úterním jednáním kardinálů se tak pomalu uzavírá jedna významná kapitola moderních dějin katolické církve. V nejbližších dnech bude rozhodnuto o přesném průběhu pohřbu, který přiláká pozornost nejen církevních představitelů, ale i státníků z celého světa.

Smutek však překračuje hranice náboženství. Papež František se stal morálním hlasem globálního svědomí, symbolem skromnosti, pokory a neúnavného boje za důstojnost každého člověka i ochranu společného domova – planety Země. 

Když v roce 2013 argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio přijal jméno František, šlo o volbu symbolickou. Jako první papež v historii si zvolil jméno po svatém Františkovi z Assisi, patronu chudých, ale i ekologie. Právě péče o planetu a kritika konzumního životního stylu se staly jedněmi z hlavních témat jeho pontifikátu.

Papež František v roce 2015 vydal přelomovou encykliku Laudato si', která ostře poukazovala na devastující dopady klimatických změn, zejména na chudé populace. Přitom obviňoval bohaté státy z větší odpovědnosti za ekologickou krizi. Papež varoval, že planeta se blíží „bodu zlomu“, a vyzýval k rychlému odklonu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům.

Sám žil v souladu se svými názory. Odmítal papamobil i limuzínu, preferoval jednoduchý byt místo vatikánských paláců a nesl se v duchu prostoty i při ceremoniích. Už při prvním vystoupení na balkónu Svatopetrského náměstí po svém zvolení působil jako muž, který chce být blízký lidem – ne jako vzdálený monarcha.

„Ach, jak bych si přál chudou církev pro chudé,“ pronesl tehdy. A touto větou předznamenal, že jeho pontifikát nebude o okázalosti, ale o službě. Rozhovory vedl vestoje, neusedal na trůn. Raději než izolovaná ochranka si vybral spolujízdu autobusem s ostatními kardinály.

Papež František se nebál otevírat těžká témata. Mluvil o sociální spravedlnosti, potřebě přijímání migrantů, ale i o vnitřních reformách církve. Jeho kritici mu někdy vyčítali přílišnou otevřenost nebo progresivní postoje, ale pro miliony věřících představoval člověka, který naslouchá a jedná.