Programový ředitel Středoevropského institutu asijských studií (CEIAS), výzkumník na Univerzitě Palackého v Olomouci a odborný asistent na Mendelově univerzitě v Brně Richard Q. Turcsányi v rozhovoru pro EuroZprávy.cz detailně popsal vzájemné vztahy Ruska, Číny a USA. Podle něj Čína uplatňuje své zájmy ve velkém kontrastu oproti těm ruským a americkým. „Ruský Dálný Východ, například území kolem současného Vladivostoku, byla historicky pod vlivem Číny – poslední císařská dynastie Qing například pocházela z blízkého území. V Číně se dnes toto téma příliš neotevírá hlavně z důvodu přátelských vztahů s Ruskem,“ popsal výzkumník. Ani v blízké době se na tom podle něj nic nezmění.
Jak byste popsal základní rozdíly mezi zahraniční politikou Číny, Spojených států a Ruské federace?
Z pohledu ČR a celkově evropské bezpečnosti jsou tito tři aktéři samozřejmě diametrálně odlišní. USA představuje hlavního garanta naší bezpečnosti, zatímco Rusko jednu z hlavních přímých hrozeb. Role Číny je složitější a vystihuje ji i oficiální pozice EU, která Čínu považuje za nutného partnera při řešení globálních problémů, ekonomického konkurenta a systémového rivala. Tato komplikovanost Číny činí mnohým lidem problém – neumí si Čínu jednoznačně zařadit tak, jako USA nebo Rusko.
Podle mě je však pro efektivní zahraniční politiku nutné, abychom vnímali Čínu právě v této nejednoznačnosti. Čína samozřejmě představuje obrovskou výzvu a mnohé její kroky jsou v rozporu s našimi zájmy a hodnotami. Na druhé straně by byla obrovská chyba dát například mezi Čínu a Rusko rovná se a přistupovat k nim stejně. I proto si myslím, že formule EU partner–konkurent–rival je relativně dobrý začátek pro formování evropské politiky vůči Číně.
Dá se říct, že jsou tyto tři mocnosti vedeny stejnými či podobnými zájmy?
Myslím, že z určitého teoretického pohledu se dá říci, že velmoci jsou obecně vedeny podobnými zájmy – chtějí maximalizovat svou moc a dosahovat národních zájmů. Zároveň jejich lídři se většinou snaží udržet se při moci či dosahovat úspěchů, kterými se zapíší do historie. Samozřejmě, jednotlivé velmoci a lídři budou mít velmi odlišné odpovědi na to, jak dosahovat těchto všeobecných cílů. Zároveň je ovlivňují odlišné faktory – nacházejí se v jiných geografických, politických či ekonomických reáliích – a proto ve výsledku vidíme rozdílný způsob vedení zahraniční politiky.
Pokud bych měl být konkrétní, myslím, že Rusko je v problémovém období a jeho agresivní zahraniční politika je snaha vynutit si mezinárodní relevanci a odvrátit pozornost od obrovských domácích problémů. Samozřejmě fakt, že je Rusko již přibližně 20 let vedeno prakticky bez omezení Putinem, zásadně ovlivňuje jeho zahraniční politiku – invaze na Ukrajinu se zdá být ve velké míře Putinův osobní projekt.
Čína se Rusku podobá v tom, že je také vedena jedním lídrem, který je momentálně prakticky neomezený. Zároveň však Čína pracuje s velmi odlišným kontextem než Rusko, a i proto se chová v mnohém odlišně. Čína je stále rostoucí mocnost, kvůli ní Rusko ostatně upadá, a vnímá, že s postupem času se její mezinárodní pozice zlepšuje. I proto je pro ni výhodné jednoduše nechat běžet čas než eskalovat konflikty. I když tak Čína sdílí obecně s Ruskem nechuť k USA, k soupeření využívá méně agresivních nástrojů.
Co se týče USA, myslím, že dva v současnosti nejdůležitější faktory americké zahraniční politiky jsou snaha udržet si dominanci ve světě a polarizovanou domácí politickou scénu. Obě vnímám kriticky a nejsou prospěšné ani pro dosahování amerických zájmů, ani pro zájem Evropy či zbytku světa.
Hrají roli v rozdílném vedení zahraniční politiky rozdílná mentalita či obecné kulturní rozdíly mezi zeměmi?
Pokud vnímáme kulturu jako zažité vzorce chování vyplývající z různých specifických zkušeností, tak ano, kultura ovlivňuje to, jak se státy chovají v zahraniční politice. V mezinárodních vztazích tento pohled reprezentuje škola „strategické kultury“.
V případě Číny určitě můžeme sledovat vliv tradičního hierarchického čínského vnímání světa – čínští císaři se v průběhu staletí dívali na okolní svět z pozice, kterou sami vnímali jako nadřazenou. Jednotlivé kontakty s okolními státy, jako s Koreou či Vietnamem, byly historicky prezentovány jako způsob jejich uznání nadřazenosti čínského císaře. Čína se dodnes snaží prezentovat kontakty se zahraničím podobným způsobem – i když mluví jazykem respektu k suverenitě, očekává, že jiné státy k ní budou přistupovat jaksi s větší vážností.
Jiný důležitý kulturní vliv na současnou čínskou zahraniční politiku je komunismus. Součástí této tradice je, mimo jiné, kritika kapitalismu, západu a demokracie. Tento prvek lze sledovat v čínské zahraniční politice od vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949.
Samozřejmě, i jiné státy mají podobné zažité vzorce chování, například USA se vnímají jako šiřitel svobody a demokracie ve světě. Česko je v tomto zajímavé, když u nás o vliv bojují dvě protichůdné tradice – moralisté jako Havel či Masaryk zdůrazňují roli hodnot, zatímco pragmatici jako Zeman či Klaus zdůrazňují zájmy.
Celkově je dobré mít povědomí o unikátních kulturních faktorech jednotlivých států, jelikož nám mohou pomoci k lepšímu pochopení jejich zahraničněpolitických kroků. Zároveň je nutné nesklouznout ke „kulturnímu determinismu“ – kultura se v průběhu času mění a jednotlivé kroky zahraniční politiky mohou jít proti zažitým vzorcům chování.
O Číně jsem již několikrát ve svých článcích napsal, že vyznává zahraničněpolitickou strategii tzv. harmonious world, s jejíž pomocí šíří svůj vliv. Což je velice zjednodušená definice. Mohl byste ji nějak podrobněji vysvětlit?
„Harmonious world“ je jedním z konceptů, které Čína využívá v zahraniční politice na šíření „pozitivní energie“, ale asi bych ho nějak nevyzdvihoval oproti jiným, třeba „Community of Common Destiny for Mankind“ současného prezidenta Xi Jinpinga nebo nejnověji prezentované koncepty „Global Development Initiative“ a „Global Security Initiative“.
Dá se souhlasit, že tyto koncepty jsou součást čínské snahy šířit svůj vliv ve světě, a získávat na svou stranu různé státy a politiky díky slibům účasti na čínské pozitivní vizi světa. Toto ale není nic příliš neobvyklého, různé státy využívají různé strategické narativy, aby si na svou stranu získaly ostatní díky slibům, jak jim bude kooperace prospěšná. V čínské zahraniční politice jsou tyto pozitivní vize často směřovány hlavně k rozvojovým zemím.
Na druhé straně, Čína často hovoří o tzv. „core interests“, které zase často využívá v kontextu k rozvinutým vztahům a komunikuje červené čáry, které Čína není ochotna překročit, například ve vztahu k Tchaj-wanu, Hong Kongu, Tibetu a podobně.
Dokážete nějak zevrubně popsat jejich vzájemné vztahy? Především by mě zajímaly střety zájmů Ruské federace a Číny, kdy si asijská komunistická velmoc brousí zuby na ruský Dálný východ. Věřím, že právě čínská zahraniční politika dokáže využít ekonomického a vojenského oslabení Ruska k uplatnění tohoto zájmu. Co o tom míníte?
Ruský Dálný Východ, například území kolem současného Vladivostoku, byla historicky pod vlivem Číny – poslední císařská dynastie Qing například pocházela z blízkého území. V Číně se dnes toto téma příliš neotevírá hlavně z důvodu přátelských vztahů s Ruskem, ale existuje určité povědomí, že tato území byla historicky „čínská“, i když by se určitě daly vést debaty či tomu tak opravdu bylo, co to znamená a tak dále. V Rusku zase panuje obava před rostoucím čínským vlivem a přítomností v těchto územích, i když v posledním období nebyla moc patrná z důvodu pozitivních vztahů s Čínou a rostoucích problémů na západní ruské hranici.
Celkově si nemyslím, že v blízké nebo střednědobé budoucnosti se bude toto téma otevírat, ale v případě zásadních politických změn v Rusku je možné, že někdy se toto území zase stane zdrojem konfliktů.
Čína, Rusko i USA jsou jaderné mocnosti. Nicméně Čína má daleko menší jaderný arsenál než zbylé dvě. V tom nejhorším případě – kdyby vypukl jaderný konflikt – má čínský jaderný arsenál šanci obstát proti těmto protivníkům? Nedopadlo by to spíš tak, že Čínu tyto dvě nejsilnější jaderné velmoci zkrátka ‚přestřílí‘?
Ano, čínský jaderný potenciál významně zaostává za americkým a ruským. Čína sice zvyšuje svoji nukleární vybavenost, ale nepředpokládá se, že se snaží předběhnout USA a Rusko. Celkově se čínská vojenská modernizace soustředí na jiné oblasti, například kyberprostor, vesmír, budování námořní moci nebo konkrétní schopnosti získat Tchaj-wan. Čína deklaruje cíl své jaderné doktríny jako „minimální odstrašení“ – tedy ne schopnost celkově zničit USA či Rusko, tak jak to deklarují tyto mocnosti, ale jako zvednutý prst, že v případě konfliktu i Čína disponuje takovými zbraněmi a může je použít. Logika je, že nikdo nechce riskovat, že na jeho území bude svištět několik desítek nukleárních zbraní.
Nukleární zbraně jsou velmi specifické zbraně. Samozřejmě jsou velmi důležité, ale na druhé straně vidíme, že například ruský jaderný arzenál příliš nepomáhá Rusku dosahovat svých cílů při invazi na Ukrajinu.
Jak v momentální situaci vnímáte Indii? Blíží se statusu nejlidnatějšího státu na světě, ale nemluví se o ní zdaleka tolik jako o Číně. Má tato země své vlastní zájmy, kvůli kterým by mohl propuknout konflikt mezi ní a jinými světovými mocnostmi?
Indie je dlouhodobě podceňována a přehlížena, ale myslím, že se to v horizontu 10-20 let změní, a ve střednědobé budoucnosti budeme Indii vnímat podobně jako v posledních letech vnímáme Čínu. Indie momentálně roste ekonomicky rychleji než Čína a v horizontu několika let pravděpodobně Čínu předstihne z pohledu velikosti populace. Demografický vývoj celkově v příštích desetiletích favorizuje Indii – zatímco čínská populace začíná právě stagnovat, klesat a velmi rychle stárnout, indická populace bude v příštích desetiletích na vrcholu své produktivity.
Jeden z důvodů, proč se na Indii díváme jinak než na Čínu, je i politický systém. Zatímco Čína je autoritářská země pod vládou komunistické strany, Indie je nominální demokracie. Říkám nominální, protože ve skutečnosti je Indie spíše hybridním režimem. To ovšem v žádném případě neznamená, že Indie se automaticky postaví na stranu Západu. Dobře to znázorňuje i vztah Indie s Ruskem – po ruské invazi na Ukrajinu se Indie nepostavila proti Rusku, zachovává si relativně neutrální postoj, který se možná až tak moc neliší od Číny.
Pokud se Indie opravdu v budoucnu stane jedním z nejdůležitějších mezinárodních hráčů, myslím, že to bude znamenat definitivní potvrzení multipolárního charakteru mezinárodního systému.
9. prosince 2025 16:13
Austrálie spouští globální unikát: Miliony dětí přišly o účty na sociálních sítích
Související
Politika SPD a Motoristů vyhovuje oligarchům, Babiš se v EU může chovat jako Meloniová, říká politoložka
Pokud Babiš nevyřeší střet zájmů, musel by se vylučovat z rozhodování tak často, že by funkci premiéra nezvládl, říká právník
rozhovor , Richard Q. Turcsányi , Čína , USA (Spojené státy americké) , Rusko , Jaderné zbraně
Aktuálně se děje
před 12 minutami
Válku na Ukrajině lze vyřešit, ale ne rychle. Důkazem je příběh Německa po první světové válce
před 55 minutami
Mnozí Ukrajinci jsou po dalším ruském útoku bez vody a elektřiny
před 1 hodinou
Konečná přežila volební debakl. Komunisté nic měnit nebudou
před 2 hodinami
Trumpa znovu ukázali na fotkách s Epsteinem. Hoax, obořil se Bílý dům na Demokraty
před 3 hodinami
Další člen Babišovy vlády doplatil na zákon střetu zájmů
před 4 hodinami
Dlouhá historie vánočního koření. Sloužilo i jako lék
před 4 hodinami
Česko na prahu epidemie chřipky. Do vývoje se může promítnout nový subtyp infekce
před 5 hodinami
Tragédie v pražské ZOO. Populární orangutan Kawi nešťastně zahynul
před 6 hodinami
Policie hledá dvanáctiletého Marka. Už ve čtvrtek nedorazil do školy
před 7 hodinami
Počasí se příští týden výrazně ochladí. Během dne bude i mrznout
včera
Nezvládli krize, inklinují k neonacismu a chtějí Česko odklonit od Západu. Vžene nás nová vláda do náručí Kremlu?
včera
EU zmrazila ruská aktiva natrvalo, aby obešla veto Maďarska a Slovenska ohledně pomoci Ukrajině
včera
Machadové pomohla utéct americká armáda. Z Venezuely se dostala v přestrojení
včera
VIDEO: Rvačky, alkohol, vulgarity, ponižování žen. Ostudné zasedání parlamentu, jaké Slovensko nepamatuje
včera
Írán zatkl držitelku Nobelovy ceny za mír Narges Mohammadiovou
včera
OBRAZEM: Došlo i na úsměvy. Nejbližší a přátelé se rozloučili s Patrikem Hezuckým
včera
Ukrajinské síly znovu dobyly osady v Charkovské oblasti
včera
"Zákaz spalovacích motorů v roce 2035 je smeten ze stolu." EU příští týden kontroverzní nařízení zmírní
včera
Česko se rozloučilo s moderátorem Hezuckým. Bouček dojemně promluvil
včera
Ukrajina by podle mírového plánu měla vstoupit do EU v roce 2027
Ukrajina by se mohla stát členem Evropské unie k 1. lednu 2027, pokud bude přijat návrh mírového urovnání, který je v současné době projednáván v rámci amerických zprostředkovaných jednání o ukončení dlouholetého konfliktu s Ruskem. O této informaci informoval v pátek list Financial Times s odvoláním na zdroje obeznámené s obsahem dokumentu.
Zdroj: Libor Novák