Ukrajinský útok ponížil Trumpa. Důvěryhodnost USA klesá, mír stále nikde

Ukrajinské útoky, které podle zdrojů z bezpečnostních složek SBU mířily na čtyři ruské vojenské základny, způsobily rozsáhlé škody na ruských strategických leteckých silách včetně bombardérů. Záběry, které získala stanice CNN, zachycují hořící letadla na letištních plochách. Místo nebylo nezávisle ověřeno, ale útoky byly podle dostupných informací vedeny stovky kilometrů od ukrajinských hranic.

Tato ukázka síly přichází v době, kdy Rusko stále odmítá formálně stanovit své podmínky pro ukončení války. Mezi požadavky, které Moskva průběžně předkládá, nadále figurují nároky na všechna okupovaná území, úplná demilitarizace Ukrajiny, okamžité zrušení sankcí a takzvaná „denacifikace“, včetně ochrany práv rusky mluvících obyvatel.

Vedle těchto podmínek je dlouhodobým bodem sporu i případné další rozšiřování NATO směrem k ruským hranicím, zejména co se týče Ukrajiny. Moskvu rovněž trápí zmrazený majetek v zahraničí v hodnotě stovek miliard dolarů.

Ukrajina přichází k jednacímu stolu se sebevědomím, posílená úspěchem své operace, která zřejmě zničila významnou část ruských strategických kapacit. Prezident Volodymyr Zelenskyj v předvečer rozhovorů vytyčil některé z hlavních požadavků své země – včetně bezpodmínečného příměří a návratu unesených ukrajinských dětí z Ruska.

Ruská strana však požaduje, aby se ukrajinské jednotky stáhly i z oblastí, které Rusko nárokuje, aniž by je fyzicky kontrolovalo. Po posledních dronových útocích je však pravděpodobnost, že by Kreml přistoupil na kompromis, ještě nižší.

Současně s ukrajinskými útoky stupňuje svou ofenzivu i Rusko. V noci na sobotu provedlo nejrozsáhlejší útok bezpilotními prostředky od začátku války – celkem 472 dronů. Následující den pak ruský raketový úder na ukrajinské výcvikové středisko zabil nejméně 12 lidí a zranil více než 60 dalších.

Mezitím ve Spojených státech čelí prezident Donald Trump rostoucí frustraci. Jeho dřívější sebevědomé prohlášení, že dokáže válku „ukončit během 24 hodin“, zní nyní jako plané sliby. Jeho pokusy vyvíjet tlak na Zelenského, kterého ostře kritizoval i přímo v Oválné pracovně, stejně jako poslední výpad vůči Vladimiru Putinovi, zatím nevedly k žádnému hmatatelnému posunu.

Trump stále drží v rukou silné páky – může uvalit tvrdší sankce, jak to nedávno s drtivou většinou schválil Senát, nebo změnit objem vojenské pomoci Ukrajině, čímž by zásadně ovlivnil průběh konfliktu. Zatím se však k žádnému rozhodnému kroku neodhodlal.

Místo toho Trump čím dál častěji naznačuje, že by se Spojené státy mohly z celého konfliktu „stáhnout“. Tvrdí, že válka není jeho, ale že ji rozpoutal prezident Biden – nebo že je to válka mezi Putinem a Zelenským. Co konkrétně jeho slova znamenají pro americkou zahraniční politiku, však zatím zůstává nejasné.

Jedno je však jisté: Trump si svými veřejnými vystoupeními i osobním zapojením vytvořil přímé spojení s výsledkem války. A právě proto se vývoj na frontě i výsledky jednání v Istanbulu stávají zrcadlem, v němž se odráží i americká důvěryhodnost.

Navzdory pokusům distancovat se od zodpovědnosti se válka na Ukrajině stala i Trumpovou válkou – a výsledek může rozhodnout nejen o míru ve východní Evropě, ale i o dalším působení Spojených států jako globálního hráče. Pro prezidenta, který si zakládá na síle a autoritě, tak přichází nepříjemná realita: důvěryhodnost se lehce ztrácí, ale jen těžko obnovuje.