Historie ME v československém či českém podání přinesla titul i propadáky

1960

Premiérový šampionát, označený ještě jako I. ročník poháru evropských národů měl pro reprezentaci Československa jedno "privilegium". S ohledem na počet týmů museli právě naši reprezentanti sehrát s celkem Irska kvalifikační utkání. O postupu do osmifinále rozhodlo především domácí vítězství 4:0, protože v odvetě jsme proroky nebyli. Tým už se pomalu formoval do slavné chilské jedenáctky, v závěrečných kolech už v něm byla pětice budoucích vicemistrů světa - brankář Schrojf, obránci Popluhár a Novák, záložník Masopust a útočník Kvašňák. Díky gólu všeuměla Vlastimila Bubníka a Laca Pavloviče jsme v zápase o 3. místo porazili pořadatelskou Francii a získali první z pěti evropských medailí.

1976

Na další účast se muselo čekat dlouhých 16 let. V kvalifikačním dvojutkání v rámci II. ročníku poháru evropských národů nás překvapivě přehrál tým NDR, v roce 1968 už v kvalifikační skupině bylo nad naše síly Španělsko. Postup na ME 1972 ovlivnila aféra Puma - Adidas (více najdete zde), když jsme pouze remizovali s outsiderem s Finska, protože prakticky dvacet špičkových hráčů dlelo v trestu.

Ani postup do čtvrtfinále pro ME 1976 nevypadal jednoduše, cestu nám zkřížili Angličané a neméně silní Portugalci. Úvodní porážka ve Webley 0:3 téměř zametla s našimi šancemi. Jak se později ukázalo, rozhodujícím činitelem byli právě Portugalci, kteří nám pomohli dvěma remízami s Anglií, čímž ji připravili o rozhodující bod. Objevil se však ještě jeden skrytý nepřítel, a to technika, protože při příletu k poslednímu utkání na Kypr pilot málem nezvládl přistání a jen silou vůle se mu podařilo stroj zvednout a manévr úspěšně zopakovat.

Čtvrtfinále se SSSR, ambiciózním a do té doby nejúspěšnějším celkem historie ME de facto rozhodl Jozef Móder. Sovětským fotbalistům dal ze čtyř gólů tři, navíc to byly jeho jediné reprezentační trefy. Rozepisovat se o semifinále v Záhřebu a finále v Bělehradě je téměř zbytečné, existují dokumenty a nespočet výpovědí pamětníků, tak jenom připomeňme několik drobností. Zdeněk Nehoda, onen správný "drzoun", jak ho nazýval brankář Viktor, si zahrál na proroka, protože novinářům sebevědomě sdělil: "Odlétáme do Záhřebu, ale už se těšíme do Bělehradu!" Psychologické vítězství zaznamenal na tiskovce před utkání s Holandskem trenér Václav Ježek. Jeho protivník George Knobel odmítl novinářům sdělit sestavu, ale Ježek, ač to dělal nerad, ji promptně nadiktoval. Svéráznou postavou byl i waleský sudí Clive Thomas, který rozdal tři červené karty. Před zápasem navštívil obě kabiny a řádně instruoval hráče. Jeho nejčastější věta byla "Don't talk, play football". Evidentně se tím neřídil Wim van Hanegem, který nehrál a mluvil, proto šel jako poslední s červenou kartou ze hřiště.

Antonín Panenka a Karol Dobiaš na květnovém Světu knihy (zdroj: Robert Pavelka)

Karol Dobiaš ve finále zase dle vlastních slov jedinkrát za život v reprezentaci vystřelil levačkou a byl z toho druhý gól. Smolařem utkání lze nazvat Ericha Beera, který se ocitl třikrát sám před Viktorem, ale dvakrát ho náš gólman vychytal a jednou mu pomohla tyč. Náš tým nezlomilo ani nešťastné vyrovnání už v nastaveném čase. Díky němu pak mohl zazářit Antonín Panenka, jehož geniálně provedený pokutový kop má dodnes následovníky a říká se mu celosvětově Panenka's penalty. Sám šťastný střelec se dokonce doslechl, že pokořený brankář Sepp Maier měl doma v garáži Panenkův plakát a trefoval se do něj šipkami.

Bohužel se na tento vynikající výsledek nepovedlo navázat a Československo se dokonce dočkalo jednoho nemilého primátu. Jako první evropský šampion se neprobojovalo na následující mistrovství světa. 

1980

Do Itálie náš tým jel s kádrem zčásti shodným z Bělehradu, ale už ne jako velké překvapení. O našem bronzu rozhodla vlastně úvodní porážka se SRN, pak už se nám povedlo porazit snaživé, ale slabé Řeky a taktickou hrou jsme vybojovali remízu s Holandskem. Antonín Panenka tu oslavil i osobní úspěch, brankou do sítě řeckého brankáře Konstantioua v 6. minutě si vystřelil hodinky Seiko, které firma věnovala střelci, který se postará o nejrychlejší branku na tomto ME.

Zápas s Itálií o 3. místo byl spíš šachovou partií, kterou poněkud rozčeřila Jurkemikova dalekonosná bomba. Mimochodem stejně jako Panenkova penalta se na nějaký čas dostala do znělky zpravodajského pořadu Branky, body, sekundy, takže "Tonda Páňa" se v úvodu tohoto pořadu objevil hned dvakrát. Prodloužený penaltový rostřel absolvovala "popravčí četa" ve stejném složení jako před čtyřmi roky v Bělehradě - Masný, Nehoda, Ondruš, Jurkemik a Panenka, ale tentokrát se nerozhodlo. Obránce Rostislav Vojáček už trnul, že bude muset kopat penaltu i on a spoluhráči si z něj utahovali, že by ji musel vstřelit hlavou nebo nůžkami. Naštěstí pro něj brankář Netolička zkrotil v deváté sérii Collovattiho střelu a Barmoš poté vystřelil československým barvám druhý evropský bronz.

1996

Historie se neopakuje? Opět šestnáctiletá pauza a postup až do finále. Už pod hlavičkou České republiky svedli naši hráči nejdřív souboj s Německem a vstoupili do turnaje porážkou. Pak ale dokázali porazit oslabenou Itálii, jejíž šance zhatil po půlhodině vyloučením Apolloni, ale přišlo zbytečné drama s Ruskem, které otočilo dvoubrankový náskok českých hráčů na 2:3. Dvě minuty před koncem vše zachránil po dlouhém výkopu Vladimír Šmicer a je férové si přiznat, že nám pomohla i remíza Německa s Itálií.

Geniální Poborského lob proti Portugalsku a defenzivní taktika s Francií v součtu přinesly druhé evropské finále pro naše barvy. A vyvíjelo se příznivě, když nám italský sudí Pairetto půl hodiny před koncem daroval penaltu, protože Bergera fauloval Effenberg evidentně před pokutovým územím. Jenže Němci jsou houževnatým soupeřem a měli Olivera Bierhofa. Ten nejdřív vyrovnal a poté poprvé v historii ME rozhodl zlatým gólem. Dvacet let po Bělehradu z toho bylo jen stříbro.

2000

První "dělený" šampionát mezi dvě země (Holandsko/Belgie) pro nás bude vždy spjat s nespravedlností zvanou Pierluigi Collina. Jenže pečlivé zkoumání zákroku kapitána Jiřího Němce prokázalo, že Ronalda de Boera opravdu za dres v pokutovém území zatáhl - následné divadlo holandského středopolaře už na věci nic nezměnilo. Collina se pak postaral ještě o reprízu pozapomenuté situace z roku 1976, kdy byl z lavičky vyloučen za protesty náhradní brankář Alexander Vencel st., tady to postihlo protestujícího Látala, který v 70. minutě vystřídal a za nevhodné výrazy viděl od Coliny také červenou. Když se v zápase s Francií dopustil hrubé chyby stoper Gabriel, bylo jasné, že obhajoba medailí je pryč. Vítězství nad Dánskem už na tom nic nemohlo změnit.

2004

Měli jsme mužstvo, které mohlo a mělo šampionát vyhrát. Skvělá forma, bojovnost, schopnosti obracet zápasy a příhodný soupeř na cestě do finále. Leč fotbal nemá logiku, jak pronesl kdysi sekretář Bohemians Svoboda a hlášku zpopularizoval trenér Tomáš Pospíchal. Ve skupině jsme museli obracet všechny zápasy - s Lotyšskem, s Holandskem dokonce dvoubrankové manko, i s Německem. Dánsko ve čtvrtfinále jsme přejeli stylem podobným z předchozího šampionátu a čekalo nás obrovské překvapení v podobě Řecka. Nelze říci, že bychom je podcenili, ale nepříjemný a bránící se soupeř tak trochu připomněl naši taktiku z roku 1996. A opět zaúřadoval gól s puncem drahého kovu - v poslední minutě první části prodloužení si na roh naběhl Dellas a protože šlo o stříbnou trefu, Česká republika jela domů se třetím bronzem. Slabou útěchou bylo vyhlášení Milana Baroše jako kanonýra turnaje, většina fanoušků i odborníků se shodla, že jsme měli na finále a dost možná i na celkové vítězství.

Milan Baroš se stal nejlepším střelcem Eura 2004 (zdroj: UEFA)

2008

Ve Švýcarsku chybělo málo. Ale ačkoli je fotbal koletivní sport, rozhodují chyby jedinců. A to tentokrát postihlo Českou republiku. Šťastné zdolání domácího Švýcarska, jemuž jsme vyřadili největší hvězdu Alexandra Freie vystřídalo vystřízlivění po jasné prohře s Portugalskem. Turecko mělo rozhodnout o všem a zdálo se, že nám jeho hráči vytvoří špalír pro postup do čtvrtfinále. Jenže jsme po dvoubrankovém vedení zbytečně dali Turkům prostor a poslední čtvrthodina se změnila v noční můru. Nejhorší bylo zaváhání brankáře Petra Čecha, kterému vypadl lehký centr z ruky přímo na kopačku Nihata Kahveciho. Pořád ještě byla šance na prodloužení, ale tentýž hráč se trefil po dvou minutách znovu. Nepomohl ani zoufalý nápor, vyloučení brankáře Volkana Demirela. Jasný postup se změnil ve smutnou cestu z dějiště mistrovství.

2012

Poslední šampionát není asi třeba zvláště připomínat, mnozí ho mají ještě v dobré paměti. Tým nepoložila ani krutá úvodní porážka od Ruska, ani další Čechova chyba v zápase s Řeckem, naštěstí neměla na výhru vliv. Jenže se záhy ukázalo, že výkonnost ještě není optimální. Ani úporná obrana a prakticky nulová útočná aktivita nepřinesly drama ve čtvrtfinálovém utkání s Portugalskem. Fakt, že vstřelil jen jednu branku je spíš důkazem nemohoucnosti jeho hráčů než kvality našich zadních řad. 

Pro české fanoušky vše vypukne v pondělí (zdroj: Robert Pavelka)

Už se visku několikrát objevila spekulace, že po dvaceti letech opět přichází "šestkový" letopočet. Bude opět medailový? Přinese euforii nebo zklamání? Nejlepší odpověď dá Euro 2016, jehož první herní minuty se rozběhnou už zítra.