Konec jedné velké kariéry! Rosický bude zřejmě ve Spartě pokračovat už jen jako funkcionář

"Moje tělo mi dlouho říkalo, že už nechce pokračovat. Já to tahal vždy hlavou, i když to bylo i přes závit. Nyní mi ale vypnula i mysl a nemá cenu pokračovat. Teď už nemám na hřišti ani co nabídnout," uvedl na středeční tiskové konferenci hráč, kterého po většinu jeho bohaté kariéry sužovaly zdravotní problémy. Od loňského léta působí v pražské Spartě, odkud před lety odešel do světa a kam se zase po několika letech strávených v zahraničí a především pak na Britských ostrovech vrátil. Během svého působení na pražské Letné (pokud tedy bereme letenské angažmá začínající v létě loňského roku) nastoupil ovšem k pouhým dvanácti zápasům a to právě kvůli častým zraněním. "Svůj návrat jsem si představoval jinak, ale ani chviličku toho nelituji," řekl ke svému návratu na Letnou Rosický.

Ten nevyloučil, že by Spartě mohl v následujících letech pomáhat i jako funkcionář. "Fotbal mám strašně rád, takže je velmi dobrá šance, že ve Spartě budu pokračovat. O fotbale dost vím a mám co nabídnout. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Mám představu, jak by to mělo vypadat, ale také vím, že se toho musím hodně naučit. Mám nejblíže ke sportovnímu úseku, ale já se vždy zajímal také o to, jak je klub řízený celkově. Ať v Arsenalu, nebo v Dortmundu," dodal Rosický.

Prvním týmem, kde začínal, tak tím byl Kompresory Praha již v letech 1985-87, pak si ho vyhlédla právě pražská Sparta, která se tak postarala o jeho astart profesionální kariéry. Na první start v lize si pak musel "Malý Mozart", jak se mu později jednak díky jeho výšce a zároveň i jeho nesporného fotbalového umění začalo přezdívat, počkat do května roku 1999. Do ledna 2001, kdy tehdy coby nejdražší fotbalista české a německé ligy přestoupil za 449 milionů korun do Borussie Dortmund. Tam pak utvořil známý český tandem spolu s Janem Kollerem. I díky této dvojici to mimo jiné tento vestfálský klub dotáhl nejen za mistrovským titulem v roce 2002, ale také až do finále Poháru UEFA.

Poté, co v tomto německém celku za dobu svého působení zaznamenal ve 189 zápasech 24 branek, přestoupil za zhruba 300 milionů korun do Londýna, konkrétně do tamního Arsenalu, kde vydržel dlouhých deset let. Za tu dobu nastoupil v dresu Kanonýrů ke 247 duelům a vstřelil celkem 28 gólů. Triumf v Premier League si sice nikdy nevychutnal, dopomohl týmu však hned ke dvěma triumfům v Anglickém poháru.

Ani jeho reprezentační kariéra nebyla v žádném případě ta z nejchudších. Poprvé se se lvíčkem na prsou objevil v roce 2000, o šest let později byl pak na světovém šampionátu v Německu, což bylo vůbec první mistrovství světa s českou účetí po rozdělení Československa, kapitánem. Naposledy na velké mezinárodní akci objevil na EURU 2016 ve Francii, kde se uskutečnil tedy i jeho poslední zápas v reprezentaci proti Chorvatsku. V reprezentaci vstřelil 23 branek, přičemž odehrál 105 reprezentačních utkání. Víc už stihli odehrát pouze Karel Poborský s Petrem Čechem. "Určitě mohu být pyšný na to, že i přes mé zdravotní trable jsem dokázal odehrát přes sto zápasů za reprezentaci. Kdykoli jsem mohl, tak jsem přijel rád. Vyzdvihnout jeden moment je těžké, protože jich bylo spousta. Ale mrzí mě, že jsme nevyhráli EURO 2004, protože ten tým na to tehdy měl," ohlédl se za svou kariérou Rosický.

Dozajista geniální hráč však byl nechvalně proslulý především svými četnými zraněními. Poté, co si v lednu 2008 přivodil zranění podkolenní šlachy, neobjevil se na trávnících dlouhých dvacet měsíců. Podobné patálie se opakovaly v následujících letech několikrát a stalo se tak třeba i to, že celou sezónu 2015/16 nehrál vůbec. "Mrzí mě, že jsem nikdy nepřišel na to, jak dobrý jsem mohl být. Všechno bylo rozjeté tak, jak jsem si plánoval, ale v nejdůležitějším věku kariéry, kdy jsem se cítil nejlépe, jsem musel pauzírovat. Pak už jsem to jen doháněl, ale už jsem se nemohl posunout dál. To mě strašně mrzí," řekl Rosický.

Rozloučí se se světovými hvězdami? Přál by si to

Loučení na hřišti. Tak by si ideálně představoval konec své kariéry každý fotbalista a Tomáš Rosický rozhodně neí vyjímkou. "Samozřejmě bych se chtěl loučit na stadionu a s tím se dá ještě něco dělat. Byl bych moc rád, kdyby se něco takového uskutečnilo, protože jsem za kariéru poznal fantastické hráče," řekl konkrétně a dodal: "Začal jsem a rychle jsem skončil. Už to nešlo. Není to spontánní rozhodnutí ze dne na den, ale spíše kumulace všeho. Došlo mi, že je konec."

Neznamená to však, že by snad dal úplné sbohem fotbalu. Vedle toho, že by tedy mohl být součástí vedení pražské Sparty, není rozhodně vyloučeno, že by si mohl fotbal zahrát na regionální úrovni, konkrétně třeba za Šestajovice, kde nejen, že bydlí, ale zároveň je tam i čestným občanem. V tamním klubu by se tam mohl mimo jiné setkat se svým bratrem Jiřím. "Je pravděpodobné, že fotbal neopustím úplně a budu si ho moc zahrát pro radost. Třeba s bráchou, když nám to na profesionální úrovni nikdy nevyšlo. Uvidíme, jestli mě místní Sokol vezme," připomněl tak Rosický mimo jiné tu skutečnost, že i jeho zmiňovaný bratr Jiří měl slibně rozjetou kariéru, ovšem poté, co si zahrál i v Atléticu Madrid, musel předčasně svou kariéru ukončit.

Nyní by si tak tedy mohla oba setkat poté, co bezesporu jeden z nejgeniálnějších českých fotbalistů posledních dvou dekád uzavřel poslední kapitolu svého neobyčejného životního příběhu, jenž rozhodně stojí za to, aby byl dalšími generacemi doceněn co nejvíce.