Nejlepší český biatlonový výsledek na Hrách. Mužská štafeta vybojovala šesté místo

Své předsevzetí před tímto závodem splnili dokonale. Ještě před startem totiž čeští muži hlásali, že by se rádi chtěli dostat mezi prvních šest štafet v konečném pořadí.

Stejně jako poslední dva štafetové závody v rámci Světového poháru, tak i tentokrát byl rozjížděčem české štafety Mikyska, kterému se úvodní střelba vleže povedla na jedničku, když terče vyčistil za 23,3 vteřiny. K tomu přidal šestý nejrychlejší běh a ze stadionu tak proto odjížděl průběžně na celkové sedmé pozici. Následující stojka mu ale už tolik nevyšla, jelikož musel sáhnout hned ke dvěma dobíjením. Proto tak po zásluze přišel pokles pořadím na 13. místo, přičemž na tehdy vedoucího Nora Martina Uldala ztrácel 27,1 vteřiny. Než předal štafetu Hornigovi ztratil na vedoucí pozici ještě dalších sedm vteřin.

Hornig měl tedy za cíl být na dohled těm nejlepším a protože i on začal úspěšnou první střeleckou položkou, zdálo se, že by mohl tomuto úkolu dostát. Díky této střelbě rychlé 25,5 vteřiny se Češi opět dostali na slušnou sedmou pozici s tím, že na čelo ztráceli něco málo přes 14 sekund. Mezitím však startovní pole nevedli Norové, ale Němci díky Zobelovi, protože norský závodník Botn se na střelnici zdržel více než 68 vteřin. Nikdo další během závodu už tak dlouho na střelnici nebyl.

Druhý člen české štafety bohužel ale napodobil Mikysku i ve druhé střelbě vestoje. I on totiž tehdy dvakrát střílel mimo a k opravě potřeboval všechny své tři náhradní náboje. Pokles to ale nebyl drastický jako v případě Mikysky, jelikož odjížděl na osmém místě s téměř čtyřicetivteřinovou ztrátou. Nakonec předal složitý úkol českému debutujícímu olympionikovi Petru Hákovi se ztrátou 47,3 vteřiny. To už byla na první pozici k vidění francouzská štafeta poté, co se Jacquelinovi podařilo smazat padesátivteřinové manko.

Začínající biatlonista Hák předvedl ve svém úseku nejspíš svůj nejlepší výkon. Poté, co nejprve po jedné minele vleže absolvoval část závodu sám na trati na osmé příčce, na vytouženou šestku tehdy česká štafeta ztrácela 32 vteřin. I když střelecky jeho stojka nevyšla podle představ, když poslední opravu ze tří dal až na třetí náhradní náboj, jeho běh všechno trápení vynahradil. Vždyť byl čtvrtý nejrychlejší ze všech a ze 14. místa to vyšvihl na deváté místo.

Na běžecký výkon se svoji typickou vervou Krčmář dokázal navázat a šestnáctivteřinové manko na první šestku se mu nakonec dalším jeho heroickým výkonem v závěru povedlo vymazat. A to i přesto, že po čisté ležce následovala stojka se dvěma chybami. Ještě před cílovou rovinkou naštěstí dokázal předjet Rakušana Jakoba a vytoužená TOP 6 a nejlepší české umístění v rámci olympijského biatlonového závodu bylo na světě.

Závěr závodu přinesl v boji o medailové pozice nejkvalitnější biatlon, jaký může být k vidění, což pak bylo znát na vyšťavenosti především prvního francouzského finišmana Perrota a druhého norského finišmana Christiansena. Třetí skončili Švédové.