Třetí zlato. Co je za Boltovým rychlým během? Vědci už to vědí

němž startoval. S jedinou výjimkou, kdy byl diskvalifikován za špatný start. Nejen, že vyhrává, on dokáže zaběhnout i fantastické časy. Jak je možné, že dokáže tak rychle běhat? Na otázku, kterou si mnozí lidé kladou už řadu let, nyní vědci našli odpověď.

Pokud byste si snad mysleli, že tajemství tkví v rychlosti pohybů Jamajčanových nohou, spletli byste se. Když neběžci chtějí běžet co nejrychleji, dají všechno do toho, aby se jejich nohy pohybovaly co nejrychleji. Dalo by se tedy předpokládat, že Boltovy nohy se pohybují rychleji než ty rekreačních běžců.

Jenže není tomu tak. "Elitní sprinteři nepohybují nohama rychleji než rekreační běžci," tvrdí Dr. Sam Allen z univerzity v britském Loughborough. Rozdíl je v tom, že nejlepší sprinteři dělají delší a silnější kroky.

Výzkumy ukazují, že amatérský běžec potřebuje k zaběhnutí stometrové trati padesát až pětapadesát kroků. Špičkovému sprinterovi na to stačí kroků 45. "Elitní atleti generují více energie vzhledem k tomu, že mají přirozeně rychlejší svalová vlákna," vysvětluje Allen. "Tito sportovci proto stráví mnohem méně času na zemi, což má za následek to, že jsou poháněni dopředu mnohem rychleji."

Podle studie vedené dalším odborníkem, Peterem Weyandem, tráví noha elitního sprintera v kontaktu s povrchem dráhy 0,08 sekundy při každém kroku v porovnání s dvanácti setinami u amatérských běžců. Sam Allen k tomu dodává, že nejrychlejší sprinteři stráví bez kontaktu s dráhou asi šedesát procent času, u rekreačních běžců je to 50 %.

Tím jsme se dopracovali k důvodu, proč elitní sprinteři běhají rychleji než amatéři. Pořád nám ale zbývá vyřešit záhadu, z jakého důvodu mezi špičkovými závodníky vyniká právě Usain Bolt.

"Bolt je hříčka genetiky, protože při své výšce by neměl být schopen dát svým nohám takovou rychlost," říká někdejší britský sprinter Craig Pickering. "Na začátku závodu bývá zvykem dělat kratší kroky s cílem zrychlit, ale to on kvůli své výšce nedokáže. Když ale dosáhne maximální rychlosti, má oproti ostatním obrovskou výhodu v tom, že mu stačí méně kroků," vysvětluje.

Boltovi obvykle stačí na stometrový sprint 41 kroků. To je o tři až čtyři méně, než potřebují jeho soupeři. "Délka kroku je rozhodujícím činitelem mezi sprintery, kteří dokážou zaběhnout stovku pod deset sekund a těmi, kteří to neumí," říká Pickering.

Dá se tento deficit dohnat tréninkem? "Dobrý trénink může pomoci všem. Nejlepší atleti budou ale vždycky těžit ze svých přirozených schopností," uzavírá Sam Allen.