Záhada podivného počítání v tenise? Podívejte se, jak vzniklo

Jestli na probíhajících olympijských hrách v Riu budí některý ze sportů mezi českými fanoušky velkou pozornost, pak je to bezpochyby tenis. A není se co divit. Lucie Šafářová s Barborou Strýcovou šokovaly, když hned v prvním kole vyřadily tři olympiády neporažené sestry Williamsovy. A turnajem pokračují dál, stejně jako deblový pár Hradecká s Hlaváčkovou a Petra Kvitová ve dvouhře.

"Za stavu 30:15 získává česká tenistka další fiftýn a vede 40:15." Tahle slova slyšíme od tenisových komentátorů poměrně často. Přijde vám taková věta absolutně nelogická? Určitě nebudete sami. I někteří velcí tenisoví fanoušci dost možná netuší, proč se body počítají zrovna takhle.

Když tehdejší tenisoví činovníci a odborníci hledali něco, čeho se při počítání chytit, pomohli si klasickými ručičkovými hodinkami. Když hráč zahrál vítězný míč, posouval se pomyslně po čtvrthodině k vytouženému bodu, tedy 15, 30, 45 a game.

Pak ale všem došlo, že vyslovit anglicky číslovku 45 - forty-five - není pro rozhodčí zrovna jednoduché. Proto došlo na zkrácení na nyní notoricky známé forty, neboli 40.

Stejné je to vlastně i s nulou. Rozhodčí nehlásí zero, ale jiný podobný výraz love. V tomto případě ale nejde o žádnou citovou záležitost. Můžete se dočíst, že původ slova vznikl ze spojení playing for love, což se dá volně přeložit jako hrát za hubičku. Dost možná jde ale i o zkomoleninu francouzského výrazu ,l'oeuf' - vejce. Takový výraz se totiž pro nulu používá i v baseballu nebo kriketu.